22. března 2013 v 16:24 | Andee
|
Ahoj holky,
jsem v depce. A můžu si za to sama.
Jak jsem se tu včera chlubila o svém úspěchu s oblečením, dneškem jsem to zase všechno zničila, ačkoli se do nic pořád vejdu (opět jsem po škole mazala do krámu a zkoušela a zkoušela) a svoje současné (36) sundavám zapnuté.
Když jsem tu tak občas četla vaše nářky nad nedostatkem sebeovládání a katastrof z toho vyplývajících, v duchu jsem si připadala jako vítěz - tohle se mi přece stát nemůže, když nad sebou dokážu neztratit kontrolu, myslela jsem si - a byla ještě spokojenější.
Mě se to stalo dneska.
Celý den jsem se nervovala střídavě s usínáním v lavici (a to jsme opět usnula před půlnocí) a došla k malému ústupku - opět do svého pitomého jídelníčku nacpu ovesnou kaši, na kterou jsem už od rána měla chuť. No co, jednou se nic nestane, lepší si jí dát k obědu než v osm večer.
Potud ještě v pořádku.
Přišla jsem domů, hlad jak vlk (po jedné housce ve škole jsem hlady polykala žvýkačky) a v troubě ryba. Paráda, konečně to začínají mít rodiče v hlavě v pořádku, libovala jsem si. Protože se mi na ni ale nechtělo čekat těch půl hodiny, vzala jsem si mezitím chleba se sýrem a jeblko a řekla si, že tu kaši nechám na zítra.
Nenechala.
Mojí největší slabostí jsou totiž (mimo jiné) seriály. Mám takovou šíleně sebezničující úchylku jíst u filmů. A pátek je nejen dnem kdy chodím do bazénu, ale i dnem, kdy dávají nový díl Upířích deníků.
No, abych to shrnula: Čokoládová ovesná kaše (cca 270 kcal)
Jablko (cca 80 kcal)
Chleba se sýrem (cca 100 kcal)
Ryba Pangasius (cca 120 kcal)
Jablečno mrkvový salát (110 kcal)
Celkem: cca 680 kcal
Zdroj hodnot: http://www.lucy.cz/energeticke-tabulky/
Když jsme to zjistila, myslela jsem, že se mnou šlehne. Byly dny, kdy mi to stačilo na celý den! A víte co na tom bylo nejhorší? Že si z tý doby skoro nic nepamatuju - normálně si vzpomenu na dobu, kterou chci a jaksi se mi u toho i vybaví, o čem jsem přemýšlela, jak se cítila a tak; teď nic. Prostě jsem nemyslela. Jen ruka putovala od talíře k puse a zpátky. Jen mě nohy přesouvaly od lednice k počítači. Když to takhle píšu, připadám si zas jako ta stará Andy, která takhle trávila podstatnou část dne a bez výčitek. Ještě víc mě to děsí. Tohle nejsem já! Nemůžu! Pravda, už si nepřijdu tak unavená ani netečná ale jenom proto, že mě pohání vztek.
A to jsem si říkala, že když je tak příšerná kosa, snad ani nepůjdu běhat, navíc mě to před plaváním ničilo. Houby!
Dneska už to bude jenom "polystyrén", maximálně jablko a cola abych měla energii cvičit. A zítra si to vynahradím...
Nějaká rada jak zvracet? Z prstu v krku se mi akorát rozmaže řasenka a efekt veškerý žádný. Mít tak peníze, koupila bych si snad projímadlo...
No, hele, to už si dej radši nějakou musli tyčinku, cola je strašný svinstvo a je v ní cukru jako v ničem...
A hlavně, hlavně to nepřeháněj, jo? :)