Zamyšlení v dietním ráji... nebo pekle??

6. dubna 2013 v 21:02 | Andee |  Něco k zamyšlení...
Ahojky,

tak si pomalu říkám, že bych s tím hubnutím mohla končit... jsem na 49 a půl a to jsem začínala na skoro 59 a nenásilnou formou to dostala kamsi na 55 - tady na blogu jsem od 52 kil. Ne, že bych byla spokojená, ale moc mi to ovlivňuje život - zdraví, rodinu i myšlení. A pak taky nečekám, že jen tak ze dne na den najednou budu schopná ztláskat cokoli nedietního natož své původní porce (pro představu jeden oběd byl mnohdy stejný jako momentální celý den) takže je mi jasný, že ještě nějakou dobu budu hubnout, takže můj cíl 48 kilo zůstává.

Celý to vyvolal dnešní den - probudila jsem se, vstala a zamotala se mi hlava, takže jsem se musela zase posadit. Celkem běžný úkaz v poslední době. V duchu jsem ke dnům zpožděné menstruace vztekle přičetla další a řekla si, že to mámě snad radši ani nebudu připomínat, aby zas nehysterčila. Nejmíň sto let jsem strávila prohlížením postavy u zrcadla a váha opět ukázala méně (49,4) - jistě, projímadlo pomohlo, pomyslela jsem si a napomenula se, že u své diety podvádím.
Rodiče se vztekali, že jsem tak hubená, že na mě nejde ani koukat a já je poučila o špecích na břiše a stehnech, pak zapila vitamíny a nalila si kafe, na kterém jsem se za dobu své jarní únavy úspěšně stala závislou. Už jen tím jsem skoro přestala mít hlad, ale bylo mi jasný, že se musím najíst - stejně si chci pustit film, tak co. Trochu jsem se musela zamyslet nad máminým argumentem (cituji) "To je stejný, jako když necháš vyhladovět celou vesnici kvůli jednomu tlustému dítěti" kterým mě naváděla ať si klidně cvičím, ale jím normálně. Popravdě jsem k ničemu nedošla - na jednu stranu pravdu má, jenže když jím, všechno se mi usazuje právě na ty místa, kvůli kterým hubnu a cvičením by se to jen vyrovnalo takže by nohy a břicho vypadali pořád stejně, takže jsem přemýšlení odsunula na později a musela ukočírovat vaření - to tak, strčit řízek do strouhanky ze světlých rohlíků a spousty oleje! Ještě než jsem se najedla, mazala jsem na blog, abych tam všechno opravila do platné verze - přece vám nemůžu lhát.
Na film jsem se ani nemohla v klidu podívat, protože babička vykecávala po telefonu s příbuzenstvem, které nás k sobě zvalo na čarodějnice. Perfektní, už vidím, jak je nutím vařit po mém, pomyslela jsem si. Babičku trápilo totéž - prý jí budu dělat ostudu. No co, stejně minule nadávali, že bych měla cvičit, pomyslela jsem si a hned plánovala, kudy by se tam dalo běhat. Babi kecala něco o anorektičkách a to dokonce i poté, co jsem před ní snědla kostičku čokolády - a hned si ji vyčítala. Prý to nic neznamená. Pfff! Znamená to 35 kalorií které navíc ani nesplnily svůj účel. Ach jo...
Po Pretty little liars jsem se šla projít, protože jsme byla nehorázně přecpaná z toho oběda. Pamatujete, jak jsem se tu chlubila, že jsou mi kalhoty velikosti 34?? Teď mi byly trochu velké - umínila jsem si, že si půjdu zkusit 32. Velké mi ovšem začínaly být i podprsenky, což mě samozřejmě nepotěšilo - moje pitomé tělo mě prostě vždycky musí trestat za snahu být krásná!
Do krámu jsem samozřejmě šla pěšky - autobus je jen pro líné a každá kalorie co zmizí je dobrá. Nejmíň sto let zírala do tabulek s kaloriemi a uvědomila si, že po mě lidi v krámě koukají trochu pohrdavě. Zanalyzovala jsem jejich postavu (činnost, jíž si automaticky zpestřuji každou cestu mezi lidi) a podívala se ještě pohrdavěji - ta ženská byla šíleně tlustá.
Vracela jsem se po čtyřech hodinách a viděla kámošku, jak se cpe chipsy. V mozku automaticky naskočila kalorická tabulka a já se opět pohrdavě šklebila. Zpomalila jsem aby mě neviděla a nenabízela mi. Stejně jsem ty tašky měla těžký, jako vždy mě popadlo nákupní šílenství. Těšila jsem se domů, až si dám zase kafe, protože jsem byla hrozně unavená. Natolik, že jsem k vlastnímu vzteku nakonec ani nešla běhat. V hlavě jsem už měla jídelníček na zítra, na pozítří a přemýšlela, jak babičce rozmluvit aby mi ho narušila tím, že by se mnou šla do Ikey na švédské kuličky, halušky a kdesi cosi. Poté podesáté sečetla kalorie dnešního dne, popadesáté si vyčetla tu kostičku čokolády a přesunula se k blogu abych mohla se závistí sledovat, jak jste úspěšnější a disciplinovanější a napsala tenhle článek.

Teď tu tohle píšu a napadá mě, že opět víte víc, než jsem vám chtěla říct jako vždy, kdy se neuhlídám a líčím tu své myšlenky.
Přemýšlím, jak se to vlastně stane, že člověk změní myšlení. Říká se, že se jen tak změnit nejde - natož ze dne na den. Možná jsem divná, že o takových věcech spekuluji, ale ne nadarmo chci po střední studovat psychologii.
Moc dobře vím, že to nejde. Člověk si občas myslí, že se změnil a chvíli se podle toho chová, ale pak si musí sám přiznat, že to hraje a ani tak není spokojený.
Já se o spoustě jídla odnaučila přemýšlet ve spojitosti se svojí osobou. Vůbec si neumím představit, že bych to jedla, nemám na to chuť a hlavně vím, že by mě dostihly výčitky. A je mi jasný, že se toho nezbavím ze dne na den - a taky že je tedy pomalu na čase se o to začít pokoušet.
Vlastně mi přijde jako chvilka kdy jsem začínala. Jednak proto, že mě to baví a naplňuje, jednak proto, že to díky rychlejšímu metabolismu šlo dobře. A končit se mi nechce. Pořád se sebou nejsem spokojená. Ale nechci vypadat vyzáble ale štíhle a na psychiatrii bych se radši podívala z opačné pozice než jako ten léčený, když už.
Zítra sem možná dám nějakou oblečenou fotku - vážně nejsem exhibicionistka abych sem dávala svlečené a pak se šíleně divila, až mě nějaký pedofil znásilní. Pokusím se ale aby to oblečení bylo co nejupnutější a představa tedy co nejpřesnější - nejspíš to bude ve zkušebních kabinkách, protože moje hadry jsou příšerný a hlavně jsou mi skoro všechny volné.
Taky se pokusím každý den sníst něco, co sice není kalorická katastrofa, ale normálně bych to nesnědla (Bebe sušenky, oběd s rodiči atd.) a nepočítat a nevyčítat si to. Dál budu běhat a cvičit a rozhodně nehodlám přibírat, takže tu dál budou jídelníčky, ale už asi nebudou takové jako teď.
Ale chodit sem budu i potom, to jsem už říkala - mám v plánu napsat recenze na ty miliony kosmetiky a knížek a filmů, takže se máte na co těšit :-D Vás budu dál podporovat, nebojte ;-) snad vás nezkazím :-)
Mám vás moc ráda, čičiny a všem přeju, ať jste tak krásný jak si přejete - ale taky ať jste zdravý a až to bude vhodné ať dokážete přestat, protože pokud ne, bude to větší průšvih než pár kilo navíc, to je snad všem jasný, ne?? ;-)



PS: kdo se pozastavil nad tím, že se tu podezřele často objevuje thinspo slečny s kytarou, mám novinku: kytaru jsem dostala nedávno a do léta se na ní chci aspoň trošku naučit - držte palečky :-)
 


Komentáře

1 Roxie Roxie | Web | 6. dubna 2013 v 21:07 | Reagovat

Ahoj, nechtěla by ses spřátelit? :) Kdyžtak mi písni na blog :) Měj se

2 Roxie Roxie | Web | 6. dubna 2013 v 21:21 | Reagovat

Taky bych už chtěla aby mi věci plandaly :D Toužím si konečně obléct moje milované jeany vel.36 který mi odpočívají ve skříni :(

3 annett.frank annett.frank | E-mail | Web | 6. dubna 2013 v 21:25 | Reagovat

Je to dost zajímavej článek :) Souhlasím s tebou třeba ty bebečka atd.
PS: nechceš spřátelit?

4 Lexy Lexy | Web | 6. dubna 2013 v 23:20 | Reagovat

Ráda spřátelím :)
No, já se ještě donedávna považovala za vyléčenou. Období anorexie mi připadalo strašně vzdálené a bulimie byla ta tam. Jedla jsem celkem zdravě, ale mě jsem dny, kdy jsem si dopřávala i nezdravé věci. Rodiče o mých problémech vědí, pravidelně chodím na léčení. Pomalu jsem tuto kapitolu s jídlem považovala za uzavřenou.
A najedenou je to tady zase! Strach z jídla. Strach z váhy. Už nemůžu dál přibírat.
Přeji ti hodně štěstí, určitě to zvládneš!

5 Aimee Fope Aimee Fope | Web | 7. dubna 2013 v 11:01 | Reagovat

Souhlasím s článkem, přeju hodně štěstí :)) a ať se daří kytara !

6 fat-mell fat-mell | 7. dubna 2013 v 11:46 | Reagovat

dost věcí, co děláš ty, dělám i já :D taky hodnotím lidi a prohlížím tabulky jak debil, ale na ty pohledy už jsem si zvykla, je dobře, že už nechceš hubnout, ale udržovat :) můžu se zeptat na to projímadlo? za jak dlouho ti působí? a když už jsem u těch otázek.. nechtěla bys spřátelit? :)

7 Mell Mell | Web | 7. dubna 2013 v 11:46 | Reagovat

[6]: srry, zapomněla jsem napsat web ;)

8 Wave Wave | Web | 7. dubna 2013 v 12:59 | Reagovat

Souhlasím s Aimee :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama