16. května 2013 v 18:23 | Andee
|
Ahojky...
11 dní do mých narozek...
Tak jsem byla na praxi... budu o ní psát dost, protože jsem plná dojmů a abych to nezapomněla a mohla z toho pak čerpat pro osobní referenci do školy.
Vstala jsem v šest, ačkoli to mám dost blízko - chtěla jsem si ještě umýt vlasy. Kupodivu jsem opět stíhala takže jsem tam přišla o celých dvacet minut dřív - a hned se zapojila. Dopředu chci upozornit, že do školky jsem nikdy nechodila, takže pro mě všechny ty věci byly nové. Jako by nestačilo že jsem se musela srovnávat s tím, co po mě chtěli - ačkoli po mě vlastně až tak moc nechtěli, ovšem měla jsem jistou zodpovědnost a nešla jsem tam abych si hrála. Představila jsem se všem těm malým dětem kterých tam na tak časnou dobu bylo až překvapivě moc (a to ještě druhá půlka šla do Mekáče - fakt nechápu že školka vede děti k fastfoodům) a hned jsem jim šla řezat pastelky ke stolečku, přičemž mě všechny ty holčičky zahlcovaly tunou informací od jmen, která jsem se ani nepokoušela si všechna pamatovat, přes stav jejich domácnosti (hračky, sourozenci, rodiče, zvířátka...) až po rozsáhlé a děsivě přesné líčení všemožných úrazů a zranění. Mě samotné se jedno stalo vzápětí - řezala jsem pastelky tak dlouho, že mám na palci puchýř což vedlo k další diskuzi o puchýřích na všech existujících částech těla. Překvapilo mě, jak moc ty děcka prožily a snažila jsem se je porovnávat se sebou v jejich věku. Překvapilo mě, na jaké duševní úrovni jsou - očekávala jsem malé děti jako je skoro tříletá dcera máminy sestřenice a tyhle děcka byly možná v něčem rozumnější než já, samostatnější a disciplinovanější než jsem čekala. Překvapilo mě, jak si mě okamžitě zamilovaly. Ještě nebylo ani půl deváté a už mi jedna malá blonďatá holčička namalovala celkem povedený obrázek koně s tím, že mě má ráda.
V té chvíli jsem si byla jistá že tohle je místo, kam patřím. Bohužel ne coby dítě, a bylo mi hrozně líto, že jsem to jako malá nezažila, ale tím spíš. Že tady budu šťastná a naplněná.
To jsem ale nevěděla, jak je to náročné. Samozřejmě jsem byla vrámci možností maximálně vyspalá a jako obvykle si dopomohla i kafem, přesto mi stačila hodina a půl intenzivního stavění tunelů a kopců a musela jsem se pasovat na pouhého organizátora, který rozhodoval na který kopec vysypat kamínky, kam lístečky a kam šišky u čehož bylo na vrcholu mé energie zopakovat s děcky lidovky typu "skákal pes", "kočka leze dírou" a "prší prší" - znaly je líp než já. Naprosto jsem se vcítila do těch rodičů, kteří počítají minuty než děcka usnou a říkala si, že se natáhnu s nimi. Nenatáhla - přečetla jsem jim dvě kapitoly pohádky a učitelka mě pustila už v jednu domů, ačkoli jsem tam měla zůstat o hodinu dýl. Myslím, že s ní budu vycházet.
Abych tedy shrnula co jsem si z dneška odnesla:
1) už nikdy si na sebe nevezmu bílé kalhoty
2) už nikdy nebudu počítat, že mi na celé to vysilující odpoledne bude stačit jedno jablko
3) budu se muset pořádně učit pokud budu tohle chtít dělat celý život - což navzdory té únavě chci.
Protože s těma dětma se probudila úplně jiná stránka mé osobnosti - spontánní a veselá. Je trochu smutné, že musím být mezi čtyřletými dětmi abych se dokázala úplně uvolnit a nepřemýšlela dvacetkrát nad každou větou než si dovolím ji říct nahlas a přála bych si tenhle pocit zafixovat a naučit se ho vyvolat až zas budu mezi lidmi mého věku - snad se to během těch dvou týdnů naučím.
Co je ale dobře je, že jsem si přišla tak vysílená, že jsem pravděpodobně spálila celou snídani i svačinu, takže jestli to takhle bude pořád, za dva týdny se na střední vrátí kost a kůže - nebo si aspoň budu moc bezpečněji dovolit přežery. Ty se ale dnes nekonaly a snad ani nebudou - naobědvala jsem se a po obědě po vzoru dětiček opět padla do postele a vzbudila se vlastně až teď. Večer půjdu s kámoškou na brusle, pokud to zvládnu.
Takže krásně nízkokalorický den.
6:30 - 35g musli, jablko
12:00 - jablko, písmenková polévka (od zítřka si tam nejspíš budu platit obědy, vaří dobře a zdravě :-) )
14:00 - sekaná s brambory a cherry rajčaty, mrkvový salát
18:00 - jogurt, 40 g musli
Pití: 0,5 l kafe, 0,75 l zeleného čaje, 0,5 l vody
Aktivity: 2 h na pískovišti (:-D), 50 min. bruslení
Já budu u veterináře :P tkže flákárna jak sviň
ale aspoň si postojim
)obdivuju, jak svěle jsi to celé zvládla :* já bych měla 1000 chutí je asi přerazit po 1. minutě
jsem spíš zvířátkový typ, než děti
vlastně namé uřvané a otravné děti nesnáším (osobní celoživotní důvody a traumata
) a coto, že jsi enchodila do školky ?
D a jídelníčk máš jinak krásný :*
nechápu jak můžou tkhle malý děti chodit do MC ( né, že já bych nejedla párky v rohlíku
každopádně ti držím palce a příště si dělej větší sváči- děti dokážou unavit