New n.1
Stala se neuvěřitelná věc - na ten dort doma nemám vůbec chuť - dala jsem si jeden silnější kousek a byla přeslazená a přejezená až doteď... pořád ho je doma půlka ačkoli si dali i rodiče... asi si budu muset udělat dortovou dietu - k snídani dort a do večeře plnej žaludek - neobvyklé, ale chutné a kaloricky zvládnutelné a nejspíš nezbytné, pokud se nemá zkazit - ani rodiče to kupodivu nejí... a to jsme koupili menší než loni, ačkoli kilový... rodiče jsou vážně nesoudný... nebo jsem vážně byla loni tak nestoudně žravá?! Mám ještě teď pocit výbuchu cukrovaru v puse :-D

New n. 2 aneb jak šla Andee nakupovat :-)
V sedm mě napadlo jít nakupovat - necelých patnáct stovek v peněžence mi nedalo chvíli pokoj - "kup si něco pěkného a letního, Andee, udělej si radost..." - takže jsem neodolala :-)
Takhle pohodička, klídek, jeden obchod, druhý obchod, desátý obchod... tuna krásných malých hadříků do kabinky... to je drahé, to je velké, to je ještě větší, to dokonce ani nemají v mý velikosti (jak můžou bejt lidi tak tlustý?!), tohle by šlo... šup znova do kabinky, zašklebit se na prodavačku co mě považuje za zlodějku - "to bys asi netipovala kolik mám v peněžence, že ne, náno, jinak bys mi lezla až do... kabinky co?!" - a pak šup s těma plandajícíma kalhotama dolů (dál pokračovat nebudu, mnohým není ani 15 :-D) a natáhnout šortečky, sukýnky, šatičky, tílečka... kouknout zleva, kouknout zprava, kouknout zepředu, zezadu, znova, podesáté, popadesáté... zatáhnout břicho, zatáhnout zadek, narovnat, utáhnout, sundat, vztekat se nad cenou, na padesátou urgenci ostatních zákazníků vypadnout z kabinky...
Nakonec jsem se rozhodla si opraný džínový overal schovat k prodavačce s tím, že pokud nenajdu nic lepšího, vrátím se pro něj.
"Na jak dlouho si to tu chcete nechat?" zeptá se otráveně že jí nechci vrazit prachy rovnou když nic lepšího přece nemám šanci nikde jinde objevit.
"Na dnešek."
"Ale my za čtvrt hodiny zavíráme," upozorní mě s benevolentním úsměvem které se rozdávají retardům a její umrtvující sdělení vzápěti potvrdí hlášení "Vážení zákaznící, dovolujeme si vás upozornit, že za 15 minut zavíráme...".
Takové situace zná každá holka. Zmatek, adrenalin, lítání zleva doprava a bloknuté myšlení...
"To stihnu," ujistila jsem ji s neochvějnou jistotou. Věnovala mi další shovívavý úsměv a já byla rozhodnutá že jí to vítězství nedopřeju.
Stihla jsem to.
Vrátila jsem se pět minut před zavíračkou s igelitkou s pruhovanými šatičkam velikosti XS z New Yorkeru a přibalila k nim svůj džínový sen. Téměř tisícovka v háji a to jsem se vůbec nedostala k těm botám, ale udělala jsem si radost.
A o co jiného přece jde?!



A co z toho vyplývá??
Cpu se sladkým, mám 47 kilo, nejmenší velikost a ještě nové hadříky :-)
Plány na zítřek:
Nastahovat si písničky do mobilu, po školce vyrazit nejmíň na hodinu na kolo, vytáhnout knížku o nadpřirozených záležitostech (historické důkazy o upírech, vlkodlacích, vykládání karet, posmrtný a minulý životy a další velezajímavý věci na který jsem ulítlá - dodnes svým způsobem věřím, že se nejpozději v pětadvaceti změním v upíra protože potom budu až moc stará abych se v takovém věku uchovávala navěky :-D), pokusit se sežrat minimum dortu (největší chuť mám na ty marcipánový růžičky mňam), sehnat kalhoty v New Yorkeru (kde jsem sehnala i ty šaty a kde mají megaslevy - možná dám fotky) a boty na klínku a vydyndat maximum z babičky která mě bude na nákupech doprovázet, zacvičit si, přelakovat nehty, napsat sem na blog... snad to nějak všechno stihnu :-)


S těma dortama to znám
mě bylo po blbejch zakuskach blbě
a ty nákupy :P závist, že máš nejměnší velikost
(né, že bych si nekupovala šaty 34 :P ale pššt
) a 47 kg- závist :* hlavěn jeslti se ti nákupy líbily
a musim jít taky nakupovat :)
snad vše zítra stihneš :)(miluju ty marcipánový růžičky :*)