Porouchaná a nemocná...

12. května 2013 v 2:08 | Andee |  Food + diary
Ahojky,

píšu nový článek, protože to, co se dnes stalo si zasluhuje víc než jen "edit + čas".
Dnes totiž nastal Zlom.
Za jediné odpoledne se titož dokáže stát nepředstavitelně mnoho. A stačí jediná chyba.
Kdy se vlastně ale stala?

Ještě teď, když píšu tenhle článek a ve skuchátkách mi od totálního výbuchu brání Summertime sadness Lany del Rey (video dám pod článem místo thinspa, k tomuhle typu článku se hodí víc než dokonalé číčy - ačkoli i Lana je štíhlá... prostě tahle písnička teď vystihnuje moji náladu...) jsem totálně v háji, takže sorry že se zase rozepíšu a berte mě trochu s rezervou.
Sakra, zase píšu článek, po němž se mnou budete soucítit. Nesnáším soucit a lítost.
Umím ale budit v lidech něco jiného?! Nic přece není silnější než síla lidskosti. Tolikrát jsem jí zneužila, že bych místo lítosti měla budit opovržení.

O tomhle ale jindy.

A abych to pořád neokecávala, to, co se stalo dnes ukazuje jasně na jedinou věc, která mi koneckonců vyšla v testu PPP, takže se z ní nevymluvím.
Trpím záchvaty přejídání. A není to jen anorektičkami používaná fráze, jíž označují stav snězení o list salátu navíc.
Tohle je něco děsivějšího.
Jako by se vám v hlavě sekla páčka jakéhokoli myšlení. Žaludek se místo plnění nafukuje jako žvýkačka a je téměř bezedný. Vůbec nic nevnímáte a nepamatujete si nic než růžovou mlhu spokojenosti, volnosti, naplnění a zvrácené zhýralosti.
Neexistuje nad tím naprosto žádná kontrola.
Dokud neskončí film, nevyprázdní se lednice, nezaplne myšlení...
A bum!
A ano, teď následují výčitky svědomí. Doženou vás před zrcadlo kde vaše tělo zdeformují do představy stokilového buřta a následně do koupelny a prostě musíte, ačkoli tušíte, že neotevírat ta zadní vrátka a projít si trestem zvýšené hmotnosti, nemuselo by se to opakovat... Jenže nemyslíte - ovládá vás zděšení a nevěřícnost, jak jste byly nečeho takového schopné, protože trans už skončil a vy jste si uvědomily to nehorázné množství jídla, které jste spráskaly - a to přece v těle zůstat nesmí.

Pokud tedy nemáte rodiče.
Máma, již přilákaly dávivé zvuky ze zmíněné koupelny pochopitelně vyšilovala. A to bylo zcela očividné, že se můj pokus nezdařil - čímž jsem si potvrdila teorii, že za minulý úspěch mohla sůl, ne technika. Řvala, že jí chci ubližovat a dá mě do děcáku. Směšné. Ovšem já ji vůbec nevnímala. Můj mozek řídil přeplněný žaludek, ačkoli pečlivě vedený jídelníček ukazoval číslici 1200, nižší než je můj bazální metabolismus. Byl to tak osvobozující pocit, když jsme do sebe naházela to projímadlo... vlastně ani nevím, kolik prášků to bylo.
Přesto mi to ale nestačilo. Zato to stačilo matce. K dalším scénám, křiku a pláči. A tak, protože schovala všechny klíče od domu mi nezbylo než vytáhnout švihadlo. Skončila jsem s provokujícími průpovídkami až po 20 minutách čímž jsem překonala svůj vytrvalostní rekord. Natřásaný žaludek se mi zvedal i bez umělého vyvolávání a nohy motaly. Spálilo to ten polárkáč, ale pořád jsem nebyla spokojená.
Matka změnila strategii. Prý mě dá do léčebny. Jsem nemocná. Jsem blázen.
Připouštím to, ačkoli vím, že to neudělá. Byla by to přece taaaaková ostuda!
Věděla to i ona, protože místo telefonování příslušné instituci nastolila příšerná opatření. Sebrala mi projímadla a zjištění, že je půlka prázdná vyvolala další Niagárské vodopády, sebrala váhu na jídlo i na lidi a donutila zničit sešit na kalorie a málem i tenhle blog.

Sice vím, kde to všechno je, ale hledat to nebudu. Zítra vlezu na váhu abych zjistila, jak to dopadlo, ale dál ne. Šíleně se mi tím totiž ulevilo. Zbavila jsem se dalšího omezujícího zvyku. Dalšího balvanu, který mě tížil. Byla jsem lehoučká jak pírko. Jako tehdy v krámě, kdy jsem se překonala a dala do košíku čokoládu.
To ovšem neznamená, že končím s hubnutím - naopak! Když opět budu bez všech těch pomocníků, nastoupí ta pesimistická Andee která v každém soustu uvidí miliardy kalorií - čímž záchvaty přežírání pravděpodobně zmizí samy. Aspoň já v to spoléhám.
Protože pokud ne, bude to problém. Je totiž úplně stoprocentní co je spouštěčem - mé milované seriály. Vím, že by mi nezbylo nic jiného než se jich muset zbavit, což nechci, ačkoli je mi jasné, že s balvanem, který by tím zmizel bych se zbavila i gravitace a lítala jak heliový balonek.
Ale to snad nutné nebude. Koneckonců, už delší dobu jsem chtěla tohle otravné počítání ze svého života vymazat a řídit se jen logikou. Tak uvidíme, jak to bude pokračovat.
Škoda jen, že k tomu bylo potřeba tohle všechno.

 


Komentáře

1 Mell Mell | Web | 12. května 2013 v 12:31 | Reagovat

taky mívám problémy se ZP, ale u mě je to v daleko větší míře.. někdy i 3500kcal, ale moje mamka neví o projímadlech ani že jsem zkoušela několikrát zvracet, dělám vše pro to aby to nezjistila a daří se mi.. teda zatím, nechci totiž to peklo, které by se dělo, kdyby to všechno zjistila, když nesnášíš soucit a lítost, tak tě teda litovat nebudu no :D vlastně kdyby si nešla zvracet a nechovala se před tvou mámou jak magor, nic z toho by ti neudělala

2 El El | Web | 12. května 2013 v 12:44 | Reagovat

Andee, přečetla jsem tvůj článek jedním dechem a pustila si k němu tu písničku, která opravdu tak nějak utvořila s článkem celek, že jsem se úplně vžila do toho, jak ti asi je. Já tohle znám, moc dobře. Jako bych tohle psala já před čtyřmi lety. Tohle je dost vážná věc, opravdu doufám, že už bude všechno fajn a nebudeš mít zase nutkání přejíst se. A psala jsi to i ty sama, že zvracení jsou zadní vrátka a přesně tak to je, jakmile si člověk navykne, že může sníst cokoliv a zvracením to vynuluje, je zle.
Ale už tím že se tím bude zabývat, to posílíš. Nejlepší co teď můžeš udělat je to, alespoň na čas jíst vyváženě. Než si tělo navykne. 6x denně zdravý jídlo, aby tělo nestrádalo. A myslet na pěkný věci, zabýt ten čas něčím jiným. Až budeš mít pocit, že je vše ok, uvidíš že hubnutí zas půjde samo. Tak bych to udělala po zkušenostech já. Já dřív dělala i tu chybu, že po přežrání jsem si řekla ,,Táák, a teď to musím zhubnout ještě tvrdějším režimem!" jedla jsem jen 3 jablka denně, salát a půl jogurtu, abych to rychle zhubla zpět.. výsledek? Ještě větší přežer v důsledku neuspokojení těla po kalorické stránce.Drž se, budu na tebe moc myslet, určitě to zvládeš. Hodně štěstí, El

3 Budside Budside | Web | 12. května 2013 v 13:52 | Reagovat

Také jsem si dělala test PPl a vyšel mi strašně.. To co tu popisuješ je hodně vážné :/ Budu ti držet palce ať se to spraví! Ted zkus jít vyváženě a udržuj své tělo v klidu.

4 adi-jidlo adi-jidlo | Web | 12. května 2013 v 19:10 | Reagovat

:(( to mě mrzí, i když žádnou lítost nechceš..já ale myslim, že skoro každej hubnoucí blog je tímto tak trochu posedlý..asi před 2 rokama jsem dost chodila zvracet, do sklepa..vždycky jsem se nafutrovala (a bývalo to hlavně o víkendu) a pak si vzala igelitku, flašku s vodou  a kapesníčky a zvracela :( brečela jsem u toho a říkala si teď to nevzdáš..a zvracela jsem dokud to šlo..nerada na to vzpomínám, pak mi došlo, že proto to doteď nemám a musím chodit na ty injekce :( hrozně mě to teď mrzí..a když vidím, že to máš taky,je to děs..doteď mi moji rodiče moc nevěří když jdu třeba hned po obědě na záchod, nenávidím to..sešitek mám taky, akorát doteď jsem si tam psala jen co a kolik přibližně jsem toho snědla..a po internetu jsem si sehnala tu mini váhu, když ji našli rodiče tak se ptali na co to mám..a já: na vážení..věcí různejch,,a oni: a jako že máme kuchyňskou váhu sis nevšimla?..byli děsně nasraný, že si kupuju kraviny, ale pak mamka zjistila, že si vážím jídlo a vzala mi ji..koupila jsem si za stovku novou a zamykám si ji..tenhle příběh nemá ani dobrej závěr, on ani nekončí, zvracela jsem i včera. Zlato vydrž to :( když vidim, že v tom nejsem sama, můžem přeci hubnout zdravě :( achjo jak jsem teď smutná ze všeho

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama