Červen 2013

29.6.2013

29. června 2013 v 21:49 | Andee |  Food + diary
Ahojky,

tak jsem se dostala na necelých 49 a rozhodla se to už nehrotit. Hubnout zpátky je už přece jen lehčí než hubnout na čísla, na kterých jste ještě nebyly - a pak je tu samozřejmě můj super metabolismus.

Snídaně: tm. chleba v toustovači s vejcem natvrdo
Svačina: x
Oběd: těstoviny se špenátem
Svačina: 2 tvarohové šátečky, kakao
Večeře: 2 tousty se sýrem
Pohyb: 25 min. brusle, 45 min. kolo, 1,5 h domácí práce (uklízení, pečení atd.), cvičení
Pití: 2 l vody, 1 l zeleného čaje, 1 l kafe

Od rána si připadám jako děcko - respektive ne od rána, ale od chvíle, kdy jsem byla relativně detailně obeznámena s faktem, že moje téměř o rok mladší kámoška mě dokonale předběhla v jistých intimních zážitcích, navíc s klukem, kterýho nesnáším a opilá na rozlučce s devítkou, tedy PŘESNĚ tak, jak jsem "předpověděla" před dvěmi lety, kdy jsem to zcela mimoděk zmínila v prvním díle své "neverendingstory", který byl relativně normálním úvodem k té spoustě neuvěřitelných věcí, které následovaly v následujících pěti dílech, takže tam přece jen muselo být pár ryze holčičích momentů, ačkoli každopádně nepíšu žádný porno, ba naopak. Měla jsem z toho docela divný pocit - jednak jsem si proti ní připadala jako malá hloupá holka a jednak mě děsily moje prokazatelně věštecké schopnosti :-D Ovšem pokud je skutečně mám, docela se těším na konec prázdnin :-D


Dnešek byl otravnej den - doma od rána do noci hádky a při ježdění na kole jsem uzavřela jakýsi pakt s Bohem, na něhož příležitostně věřím, hlavně když něco potřebuju a je fakt, že už mi pár takových v oné chvíli nezbytných přání splnil. V tomhle na mě ale kašle už několik let, takže jsem se ponížila k příslibu snahy o všechny existující kladné vlastnosti a ačkoli se mi žádného znamení že se správnou cestou vydávám nedostalo, jen co jsem přišla domů jsem začala plnit svůj slib a uklidila si šatník, upekla šátečky, srovnala boty a miliony dalších věcí :-D Docela jsem žasla, jak to doma vypadá, když je uklizeno - celkem nezvyk, hihi :-D
Zítra snad bude líp - půjdeme s babi někam cournout, určitě zas přinesem nějaký jídlo a snad z ní vydyndám voděodolnou řasenku a bílé šortky co jsem si vyhlídla. Mimochodem, máte na voděodolné řasenky nějaký konkrétní tip??


28.6.2013 aneb still dieting

28. června 2013 v 20:38 | Andee |  Food + diary
...aneb jak Andee zase přeskočilo.

Zdravím zlatíčka,

Asi si všechny pamatujete moje současné názory na hubnutí. Nebezpečné, nezdravé, blablabla... Jenže občas mi prostě šibne, sekne se mi něco v hlavě a zase jsem zpátky. No, posuďte samy.

Snídaně: koktejl (150 ml mléka, 150 g jablečného pyré)
Svačina: x
Oběd: x
Svačina: krabička tvarohu s kakaem a sladidlem
Večeře: slunečnicový chleba s mazacím sýrem
Celkem kcal: 550
Aktivity: 1/2 h kolo, 10 min. švihadlo, cvičení, 1 h procházka se psem, 1,5 h ve školce
Celkem kcal: 0
Pití: 0,75 l kafe, 1,25 l zelený čaj, 1,5 l voda

Ano, asi vám došlo, že poslední dva dny, kdy jsem nepsala jídelníčky jsem je neměla vůůůbec ukázkové - mírně řečeno. Asi je tedy logické, že jsem přibrala. A jak jsem říkala, hladovky sice odsuzuju, ale jakmile přiberu, natož dvě kila (sakra, jak já se nenávidím!!), nevidím, neslyším, nemyslím a zase padám do hubnutí. A pak, tohle ani pořádná hladovka není, tak co. Zvládla bych horší. Podobně to chci vézt do konce týdne. Tímhle tempem pak snad budu zpět na svých 48. Vlastně mi spíš než o blbý zhubnutí jde o smrsknutí žaludku, které dalším přežerům předejde a pak už budu hubnout úplně zdravě a bezpečně. A hlavně jsem ráda, že jsem to vůbec zvládla, po tom všem.
Vlastně jen díky tomu, že jsem pořád něco dělala - jak jsem zmínila v aktivitách, vytáhla jsem čokla, který je na tom s kondicí hůř než moje babička (a vláčet ho do kopce bylo horší než ho odpoledne vyjet na kole), šla navštívit své milované školkaře (stejně jako včera), pak na chvíli usnula, odpoledne si umyla, ostříhala a vyžehlila vlásky a vyslechla tunu keců že vypadám jak debil od kterých jsem nakonec musela vypadnout na kolo (a fakt jsem na sebe byla hrdá, když jsem ten náš megakopec vyšlapala)... a pak byl najednou večer a mě bylo jasný, že už to dotáhnu do konce a nebude to jen moje další "ranní dieta", kdy se ráno snažím a večer si to vynahradím. Protože "ranní" a "odzítřková" dieta jsou moje nejčastější (kdo koukal na Doktory z Počátků, pochopil o čem mluvím - mimochodem, ten seriál je pěkně ubohá napodobenina Ordinace :-D) a takhle už to dál nejde.
A ano, možná máte některé z vás skvělou paměť a pamatujete si, že jsem touhle dobou měla být pryč, jenže určitě si umíte představit, jak to po těch deštích momentálně vypadá na Vysočině a tak dobře abychom vyhodili prachy za blbý počasí na tom nejsme, takže zase sedíme doma na zadku :-D





Předprázdninová rekapitulace

28. června 2013 v 0:25 | Andee |  Diary
Ahojky,

Dočkala jsem se. Stalo se něco neuvěřitelného. Naprosto nepochopitelného a nelogického - absolvovala jsem první ročník střední školy. A podotýkám relativně úspěšně - tři předměty jsem si vytáhla a celkově jsem na tom podobně jako na základce, aniž bych se jedinkrát učila. Jenže to prostě nechápu. A teď nemluvím o tom učení, to nechápu nikdy. Nechápu, jak je možný, že už je konec. Že to prostě skončilo.
Že už to mám za sebou.
Ne, že by se mi totiž stýskalo. Jen jsem si cestou do školy vzpomněla na situaci před deseti měsíci, kdy jsem přesně týž tramvají (ačkoli asi o deset minut dřív, na začátku prváku jsem si hrála na vzorňačku, než jsem se rozkoukala - pak to rychle přešlo :-D) jela s kámoškou na první školní den... natěšená, vyfintěná, naivní.
A co teď?

No, vyfintěná jsem byla každopádně. Geniálně (jak jinak) jsem zkombinovala černé šatičky s blýskavou růžovou "koženou" tříčtvrteční bundičkou z New Yorkeru (k narozkám) a stříbrnými blýskavými střevíčky co jsem měla v prosinci na imatrikulačním plese - byla to prostě bomba.

Naivní? Svým způsobem. To asi budu celý život, ale o své třídě a středoškolském studování mě iluze přešly už třetího září. Nevěřila jsem, že s nimi dochodím i prvák. A vida, jak to uteklo.

A ta natěšenost?! O tom jsem přemýšlela nejvíc - hlavně cestou ze školy, kdy na mě konečně dopadla ta slovnostní atmosféra, protože ve škole se to moc nehrotilo, výzo a nazdar, ani spolužáci se nemínili loučit, takže jsem si až cestou uvědomila, že nastalo to, co na co jsem se tolik připravovala a těšila. LÉTO. Velký fenomén studenstva a období, kvůli kterému jsem si odpírala už v březnu. Chtěla jsem mlátit hlavou o okno tramvaje, když jsem si uvědomila, že pro TOHLE jsme tu všechny ohrožovaly své zdraví, ničily svou přirozenost, dřely do strhání a poslední kapičky potu. Co se změnilo? Venku je hnusně a žádný zázrak se nestal. Přes noc se nezměníte, jen proto, že nastalo nové období. Jistě, můžete se vrámci nové etapy života o změnu snažit, ale dopadne to jako s čokoládou - buď to nevydržíte, nebo zničíte své já. Nevěřím, že se tichá a nesmělá holka může přes noc stát královnou pláže ani kdyby načerpala sebevědomí ze změny image. Z vlastního okolí samy víte, že JENOM o tom pitomým vzhledu to není. Takže se ptám - kde jsou ty vysněné zážitky, které jsme si podmínily ročním obdobím a odepřením sladkostí? Ta změna je v nás - a nespočívá v těle.
Myslím, že bych měla přehodnotit i tu naivitu. Nic totiž nespadne z nebe - ještě tak ten protivnej déšť.

Takže darlings, dnes vám nepřeju ocelové sebeovládání a změnu těla, ale sebedůvěru a schopnost stavět ji i na něčem vyšším, než tělesná přitažlivost (což neznamená, že bychom se měly přestat snažit). Přeju vám, abyste si tyhle prázdniny nádherně užily, neproseděly je u počítače ale vyrazily ven, načerpaly případné sluníčko (a já VĚŘÍM, že bude), zážitky, atmosféru a sebedůvěru, nevyčítaly si každou pitomost a každý den si udělaly nějakou radost a něco, na co budete celý rok vzpomínat - a nezapomněly se o tom pochlubit na blogu, protože já na vás nebudu zapomínat ani o prázdninách ;-) Mám vás ráda, Vaše Andee :-*






26.6.2013 :-((

26. června 2013 v 12:11 | Andee |  Diary
Jsem nehorázně nasraná!!
Nestihla jsem to kino - teda stihla, ale jela jinam!! Si takhle ráno v klídečku vstanu, udělám toust s marmeládou (mňam), namaluju a jedu si to pěkně ke škole vedle který je obchoďák ve kterým je kino, cestou si koupím nějakou ňamku abych nemusela dávat majlant za předraženou a nezdravou kinostravu a hle - před kinem pusto a prázdno, zavřeno a bum bác! Kredit na nule, mobil vybitej, takže jsem se zase otočila na podpatku a mazala domů - teď si Gatsbyho stahuju do kompu a mrknu na něj pěkně doma v pelíšku, nicméně mě to naštvalo - jsem nemusela tak pitomě brzo vstávat, nehledě na to, že do kina se dostanu jednou za sto let a ještě si to zkazím! Koho by sakra napadlo, že půjdem do jinýho, než toho co je nejblíž škole?! A kdo má furt tu učitelku poslouchat, když to říká?! No, to jsem asi měla bejt já, no :-D
Cestou jsem pesimisticky přemýšlela, jak je život pitomej. Ve filmu by přesně tahle pitomá zápletka vedla k osudovému setkání s nějakým sexy klukem, já akorát zmokla a pravděpodobně vyhodila stovku oknem.
Ať žije realita.
Jdu mrknout na Velmi nebezpečné známosti - jediný film, co mám v kompu - PLL ani Teen Wolf ještě v češtině nejsou a Gatsby se stáhne až za sto let :-(

Edit: tak se mi zlepšila nálada, nádherně jsem se totiž nadlábla v restošce, dala jsem si krokety a kuřecí maso se třemi druhy sýra, broskví a ananasem a olizovala se až za ušima :-D Dnes prostě slovo dieta neexistuje :-D Nicméně cestou tam jsem běžela a až tak shnilou kondici nemám, nejspíš zas začnu běhat, jak už jsem koneckonců psala včera, zvlášť když už jaksi nebudu běhat sama, ale s někým, před kým by se mi rozhodně nechtělo funět jak lokomotiva, takže budu muset máknout :-D


25.6.2013

25. června 2013 v 21:05 | Andee |  Diary
Ahojky,

dneska piškotový den (nic jinýho doma není :-D) a taky totálně ospalý den... spala jsem na své poměry dost a jako vždy když se pořádně vyspím jsem pak byla o to víc unavená, štěstí, že jsem vstávala až v osm na tu výstavu. Měla jsem spoustu času, takže jsem snídani váážně neodflákla, k tomu samozřejmě kafíčko, spánek očividně nezabírá, tak už s ním příště nebudu ztrácet tolik drahocenného času, do prázdnin dva dny tak ať si aspoň pořádně máknu, když už venku leje jak z konve a nevypadá to ani na brusle, natož snad na opalovačku, haha.

Jsem cestovatelský profík. Přejet na druhej konec Prahy v totální nestíhačce a nácvaku a bez znalosti místa? No problem. Všechno mi nádherně vycházelo, ačkoli jsem z vybíhání eskalátorů málem spadla na držku, takže, abych se zas moc nepřechválila, jsem spíš měla kliku - nicméně jsem poprvé přijela v předstihu, byť ne zdaleka jako první a jen o dvě minuty :-D I tak na mě dost výkon :-D

Interaktivní výstava slibuje žádnou nudu. Tedy teoreticky. Ovšem to byste nesměli mít naši třídní. Ta nás v tomhle lijáku hnala na akci projektu chodicilide.cz kde jsme si mohli zkoušet jak se žije lidem s postižením. Asi bych teď měla psát hlubokomyslné věty o tom, kterak jsem s těmi nebohými chudáky soucítila a jak jsem hluboce vděčna za něco doteď tak samozřejmého, jako fungující smyslové orgány a části těla.

Já ale nikdy nebyla samaritánka, ačkoli to můj obor vyžaduje. (Pro vaši informaci, pořád tu totiž melu o svém oboru a kdesi cosi, chodím na sociálně-správní obor a vybrala jsem si ho kvůli psychologii a pedagogice ve víře, že se jim jednou budu věnovat.) Přednášky mě nudí a navíc jsem byla šíleně ospalá. Občas jsem jen nevěřícně rozlepila oči když mě výjimečně zaujala nějaká vychytávka - a žasla, jak lidi dovedou být kreativní. Přišlo mi to všechno šíleně složitý a překombinovaný a nepraktický. Vážně musej mít divnej život. Naštěstí tam měli pití, protože se mi do kabelky nevešla voda. Taky nám dali nějaký příšerný žlutý poznávací náramek jak pro blázny který šíleně škrtil. Nenápadně jsem se ho zbavila a pak si vzala bundu a dělala, že ho mám pod ní.

Trochu zajímavé bylo jít v totální tmě nějakým bludištěm abysme si zkusili orientací slepých lidí. Všichni jsme se na sebe strkali a křičeli a já měla každou chvíli pocit, že na mě odněkud vyletí nějaký strašidlo a můj ječák byl slyšet nejvýrazněji. Když jsme takhle nastoupili do výtahu, zmocnila se mě panika. Bylo to příšerný. Nevěděla jsem, kam jedem a měla pocit, že padáme. Bylo to jak v nějakým hodně trapným hororu. Už jsem se pomalu loučila se životem když se najednou otevřely dveře a mě zasáhlo ostrý světlo - vážně jsem myslela, že z toho kontrastu oslepnu a budu takhle zoufale muset žít celej život.

Ještě o něco otravnější byla rychlovýuka znakové řeči - totálně mi nešla a děsilo mě vědomí, že se ji budem učit ve třeťáku - absolutně nemám šanci ho absolvovat!! Jo, ten chlap co gestikuluje v pravým dolním rohu na ČT1 v pořadu Sama doma je sice šikovnej, ale vypnout zvuk, byla bych totálně v háji. Ještě že aspoň umím psát.

Abych ale nebyla vyloženě negativní a nejevila se vám jen jako komerční asociální bezohledná pipina kterou jako první napadlo, jak by se proboha slepá dokázala namejkapovat, když skončili s přednáškou a dali nám rozchod, kupodivu jsem jako první nemazala domů, ale na záchody, kde jsem se jednak ujistila, že jsem stoprocentně v pořádku a tak nějak povrchně na to byla hrdá, ovšem hned potom jsem se tam vrátila a zkusila si slepecký hračky. Na první pohled připomínaly hračky mé malé sestřenky, ovšem zkuste hrát člobrdo se zavázanýma očima! Já to teda zkusila a nic lehkýho, ačkoli tam byly takový ty hrbolky podle kterých bylo poznat množství teček na kostce a tak vůbec. Pak jsem taky hrála něco jako pexeso, akorát že jsem dvojice poznávala podle toho, jak chrastily nějaký kostičky - moc mi to nešlo, hihi.

Přece jen jsem si z toho ale něco morálně vyspělého odnesla. Při zkoušení slepeckýho basketu, který mi šel stejně blbě jako ten normální protože je to prostě míčová hra jsem si uvědomila, jak moc jsem závislá na sportu a donutila se zase začít běhat, jen co nebudou lijáky ani vedra. A taky jsem si vzpomněla na svou dřívější nenávist ke bruslím a byla vážně ráda, že jsem ji překonala - a že vůbec využívám všechny tyhle možnosti - protože dřepět u telky bych mohla i postižená, kdežto oni to co můžu já nezvládnou. Vlastně je smutný, jak lidi nevyužívaj všechny svoje možnosti zatímco jiní by chtěli a nemůžou.

Ale dost k tomuhle divnýmu tématu.
Super bylo, že jsem kvůli pořádný snídani neměla hlad až do oběda, takže jsem si to tím vykompenzovala, ačkoli nepravidelný jezení nic zdravýho není. Takže jsem se doma pěkně napapala a protože se mi nechtělo čekat, než se dodělá oběd, mezitím jsem si dala dvacet, probudila se až na Upíří deníky, dala si u nich oběd a pak už zas mazala na počítač abych mohla psát, znechucená sama sebou a především počasím, které mi neumožňuje dělat nic sportovního. To pak člověk může od počítače duchaplně vykládat o možnostech a zatím sedí na zadku přesně tak, jak to odsuzuje - ještě že to není aspoň věc volby.

8:30 : hrnek piškot v bílém jogurtu, trojitý toust se sýrem
13:30 : velký hrnek piškot v meruňové Activii (mňááám)
18:00 : kuřecí řízek s bramborovou kaší, mrkvový salát
??
Pití: 3 l vody, 0,5 l kafe, 0,5 l zeleného čaje
Pohyb: výlet, cvičení (!!!), 10 (!!) min. švihadlo

A tady máte nějakou zdravou propagandu :-D






Twilight parodies

24. června 2013 v 21:14 | Andee |  Filmy a seriály
Ahojky,

slibovala jsem nějaké parodie a tyhle mě nadchly nejvíc - u té první snad budete všechny rozumnět, že, a i kdyby ne, určitě jste aspoň viděly Twilight aby vám došel aspoň kontext ;-) Není to vyloženě parodie, ale je to trefné a provokativní a to je super.
Ta druhá... Hillywood Show by mělo být dostatečně známé, takže ji sem dávám spíš z principu, protože je skutečně na nejvyšší parodijní úrovni, promakaná, uvěřitelná, vtipná, většinou související i s videoklipem k písničce v parodii, což minimálně u BD 2 platí, lidi si jsou podobný a anglině většinou taky jde rozumnět. Parádní choreografie. Pokud byste přece jen neviděly i ty předešlé díly, písněte, ráda je sem dám, Hillywood nenatáčí parodie jen na Twilight, našla jsem je na většinu známých filmových hitovek, prostě permanentně v kurzu :-)
A nemyslete, nebudou to poslední, co sem hodlám dát :-D



24.6.2013

24. června 2013 v 16:08 | Andee |  Food + diary
Ahojky,

dnešek byl super - ráno jsem se sice chytla s rodinkou a dělat si linky v metru taky není nic lehkýho, škoda, že jste tam nebyly, smíchy byste se rozsekaly, když mi v každý tý zatáčce ujela ruka a já za chvíli připomínala emo puberťačku hrající si na indiána, ale jinak jsem byla spokojená. Kdo by taky nebyl, když ve škole stráví jen nezbytně dlouhou dobu, přesněji řečeno pouhou hodinu, ošmrdlá počmáraný lavice hadříkem, vypije přinesený zelený čaj a zase maže domů, respektive v mém případě na meeeeeegatoulání po obchodech. V New Yorkeru meeegaslevy, v knihkupectví další díly mých oblíbených nekonečných fantasy ság, vyhlídla jsem si další plavky, napatlala na sebe tunu zkušebních šminků, prošla všechno od butiků kde bych neměla ani na tkaničky od bot přes vietnamce a sekáče (a to prosím pěkně na svých podpatcích!!) až po hypermarket s jídlem, koupila si krásné duhové tílko a doplnila zásoby papání a vrátila se pomalu až v jednu s namožnenýma nohama a okradená o desetikačku (já vám přece nemůžu věnovat penízky, slečno, žvatlala na mě ukrajinka u pokladny když jsem si šla stěžovat) a šla se napapat.
Chtěla bych na kolo, ale vypadá to, že bude pršet, takže se na to buď bodnu, nebo bych měla pohnout - jak se znám, vidím to na to první :-D
Jídelák bude možná trochu divnej, protože se zpozdilo vaření, takže u oběda budu mít svačinové věci a svačit budu oběd :-D Takže proto :-)

Snídaně: jablko, bílý jogurt se lžičkou marmelády
Svačina: x
Oběd: ananasový Ovofit, toust, hrnek světlých hroznů
Svačina: těstoviny se sýrem, masovými kuličkami a rajčaty, okurkový salát
??
Pití: 0,5 l zelený čaj, 0,5 l kafe, 1 l vody, ??
Aktivity: čtyřhodinovej pochoďák :-D, cvičení, 45 min. kolo

PS: večer sem dám nějaké parodie, včera jsem na to koukala a některé byly vážně povedené, zvlášť při znalosti angličtiny - jsem na sebe pyšná, z většiny jsem jim rozumněla :-) a taky že jsem se dokopala na to kolo, byť jsem vypadala s kapucí jak šílenec :-D


Challenge day 4 - the meaning behind your blog name

23. června 2013 v 23:10 | Andee |  Challenges
Ahojky,

tak zaprvý - až do prázdnin se vracím k počítání kalorií - ne, že by tahle metoda nefungovala, místo upínání k jídlu jsem se upínala ke sportu - běžně jsem víc jak půlku příjmu vysportovávala - a vzhledem k tomu, že ten příjem býval okolo 1600 kcal, znamenalo to tak dvě hodiny makačky. V tom by taky problém nebyl, líbí se mi to a zvládám to, ale nepočítala jsem s nepředvídatelnými okolnostmi, které mě domů dohnaly vzteklou a nevysportovanou, takže jsem pochopitelně okamžitě mířila k lednici. No, co si budeme nalhávat, prostě zas přežer, no. Aspoň zas budu mít svou milovanou čtenost, od chvíle, kdy jsem přestala počítat ubyly i komenty a to je k vzteku.

Tím se dostávám i ke skutečnému tématu tohohle článku, nazvaného podle dalšího bodu mé stanovené článkové výzvy. Význam mé přezdívky je vlastně jednoduchý, je odvozený od mého jména, v tom není třeba dlouze hrabat. Andee vznikla z české varianty Andy, jak jsem si začala říkat, když jsem začala být příliš stará na Andrejku. Když už jsme u toho, vlastně svoje jméno nijak ráda nemám - to mi ovšem nebránilo podobně kazit "život" i svým fiktivním hrdinkám v počátcích mého psaní kdy jsem se nedokázala od své osoby a života oprostit a žila si pomocí psaní své sny. Sny o perfektní oblíbený hezký holce která zpočátku zažívala neproveditelná dobrodružství spočívající v přelstění rodičů, tedy záporných postav ve společnosti rovněž reálné kamarádky. Později tahle holka měla dívčí taneční skupinu, žila život americké středoškolačky se všemi těmi roztleskávačkami a intrikami a poté šíleně afektovaným způsobem působila coby upírka a la Twilight. Prostě vždycky to, co jsem během svého dospívání pokládala za perfektní.
(pozn. Abyste si o mě nezkazily iluze, psát "knížky" jsem začala asi v šesti letech, takže proto tak pitomá témata.)
Protože celý můj život byl o snaze objevit ideál. A protože jsem ho nezvládla žít, musela jsem si ho psát. Jenže pak to prostě nestačilo.
A tím vznikl blog Andee-perfect zaznamenávající snahu být perfektní, jíž jsem ještě nedávno pojímala jako snahu být nejhubenější. Jako všechny ty seriálové herečky, které moje afektované americké sny přehrávají za doprovodu komerčních popových písniček. Úspěch se na tom přece zakládá, ne?? Nebo JE možné být šťastná a uznávaná i se špeky na stehnech, křivými zuby a oblečením neodpovídajícím nejnovějším trendům?! Může průměrná holka hrát v seriále jménem život kladnou hlavní roli nebo se vždy musí spokojit jen s opomíjeným postavením takzvaného křoví?
Snad na to jednou přijdu.
PS: zas tak vážně mě neberte, mám vztek :-D I got that summertime summertime depression... sakra, proč se to nerýmuje?! :-D





23.6.2013

23. června 2013 v 17:59 | Andee |  Diary
Ahojky,

dnes bych si ráda zopákla svůj sportovní "maraton", minimálně kolo, brusle a cvičení, švihadlo je spíš takový doplněk navíc, kterým se rozehřeju, ale už to nebude čtvrthodina, byla to včera celkem zabijačka :-D
Vyzkoušela jsem si jaké to je řadit se mezi pracující - nasi na čtvrt hodiny jsem s mámou šla roznášet letáky - vydělala jsem si asi dvacku a pochopila, proč mě máma nutí co nejdýl a nejlíp studovat. Už jí tu brigádu nezávidím :-D
Projevilo se opět moje nadání na vaření - zkoušela jsem dělat tvarohový šátečky a už mám v troubě druhý plech, protože prý byly skvělý. Nejlepší na tom je, že jako všechno to bude nakonec použito proti mě - budu je muset furt dělat, stejně jako palačinky. Vaření a rychlej metabolismus jsou jediný dvě super věci co jsem zdědila po tátovi - a navíc se skvěle doplňují. Jen mě štve, že jsem po něm zcela prokazatelně nezdědila talent na matiku a že mám jeho dispozice k povaze, protože je kretén, ovšem výchovou mámy a babičky se to vyrovnává, doufejme. Taky bych nemusela mít jeho nos, ale nakonec jsem tak blbě nedopadla, řekla bych :-D
Po dlouhý době jsem si udělala topinky s česnekem - pěkně v toustovači, bez oleje a kráásně křupavý, ňam :-) Mám vůbec teď úplně zblázněný chutě - asi tou antikoncepcí. Potkala jsem jednu nevěrnou kámošku s berlema a asi jsem mrcha, protože mi to zlepšilo náladu :-D
A taky jsem dokoukala Secret circle a teď jsem se vrhla na nové díly Teen Wolfa - doporučuju, fantastický :-D Dávám sem z něj nějaký animace ;-)







22.6.2013 aneb bread and sport

22. června 2013 v 23:12 | Andee |  Diary
Hi my sweet darligs,

koukám, že se tu na mě nějak kašle, že?? Doufám, že jste aspoň měly pěkný a nabitý den, když už jste se jaksi nedostavily na můj nově změněný blog abyste komentovaly a komentovaly a... komentovaly ;-)
Chtělo by to vysvětlit ten dodatek u nadpisu - jsem šíleně ujetá na chlebu - dřív jsem se vztekala, když jsem měla mít pouhý chleba s máslem a dneska bych se jím mohla cpát od rána do noci :-D Opět jsem najela na své zelené čajíčky, respektive jeden vypila babičce a opět mi zachutnal takže se vracím k opomíjenému rituálu. Váha pořád stejná, takže spokojenost. Měla jsem snad tunu kafe, ovšem omlouvám si to megaproaktivitovaným režimem - hodina na kole, třičtvrtě na bruslích, půl cvičení a čtvrt švihadla - pěkně ucelené, čtvrt, půl, třičtvrtě, celá... Vlastně tyhle doby mám nejradši - uznejte, mnohem líp zní když jste někde půl hodiny, než 53 minut, aspoň mě to tak tedy přijde :-D
Za zmínku taky stojí moje kreativní řádění, při kterém jsem doslova rozcupovala džínové šortky ve snaze napodobit jeden krásný a drahý model z Terranovy, takový ten, kde se platí spíš za látku, která chybí - nevypadá to pochopitelně stejně, ale stejně jsem šikovná :-)
Příští týden dostanu kapesné, takže si plánuju koupit ty plavky. Už se těším :-)
A mám novou fitspiration písničku - tedy starou jak kráva, ale nic letnějšího si neumím představit :-D Když rozhýbe i pohybový antitalent mých rozměrů, vážně je to pecka :-)