Podvědomá pravidla. Naučené rituály. Intuice nacvičená měsíci sebekontroly. Akce a reakce. Přibližné okruhy a o něco přesnější limity.
Nepočítám, nevážím, nezapisuju. Okolí přijdu normální, máma mě dokonce pochválila, že jsem přestala být trapná a začíná mi to díky převaze sportu nad dietou slušet (a od ní tomu věřím). Stalo se přesně to, kvůli čemu jsem to dělala. Znám orientační hodnoty, naučila jsem se odhadovat množství a zcela nenápadně nad sebou udržuju jakousi infomovanou kontrolu. Dokázala jsem si osvojit tuhle morálku do přirozenosti. Když mám pocit, že sním moc, a že to jsou kvůli té nepřesnosti při mých pesimistických odhadech menší porce než dřív, prostě se zvednu, a vyrazím něco dělat - nikomu už to nepřijde bláznivý - ani mě. Součást života.
A jsem totálně bez potřeby přežírání.
Drezura a přebytek informací vedou k sebedestrukci.
Vlastně mám pocit, že tím, že si do mozku zafixujeme stav "držím dietu", akorát to v něm vyvolá ještě větší šílení po jídle, protože má zkušenost, že mu bude upíráno. Touhu po přežrání. Takže mně vyhovuje stav "zdravá norma", který ve mně zatím nevyvolává nic. Ale asi to tak nebude u všech, takže těm šťastlivkyním co stav "držím dietu" zvládají gratuluji :-D
Dnes mě úplně konsternovala dvanáctiletá ségra jedné mé kámošky, která mi oznámila, že mám hubenější nohy než ona - a to přitom tlustá vůbec není, dokonce vrámci svého věku lepší průměr.
Dnešek se mi v tomhle směru vůbec líbil - byl převážně ovocný (meloun, banán, jablko, jahody) a měla jsem úplně superovej oběd - hranolky s játry, ňam. Pak ještě další věci, ale v podobně snesitelném duchu.. Ťapala jsem venku, hnala se na metro (na podpatcích :-D), naposled byla v bazénu a pak ještě vyrazila na kolo, takže krásně nabito. Váha pořád zůstává okolo 48, občas o 2 desetiny víc, jindy zas míň, takže soudím, že se mi daří a není to jen věc spokojenosti, tenhle nový ležerně informovaný stav.
Jsem ujetá na vodě - a to jsem jí celý život nedokázala pít - běžně vyžahnu nejmíň 3 litry a to už zdaleka není takový vedro co bývalo.
Takže takhle - nechtělo se mi dnes vyplňovat nějaký tabulky, tak jsem to napsala v souvislém textu. Taky jsem ráda, že jsem dnes vydržela bez kafe, když nám odpadla ta první hodina, celkem jsem se vyspala, 7 hodin je na mě nezvykle dost.
Škola byla kapitola sama pro sebe. Bylo nás tam pomalu doslova 5 a půl, hráli jsme českou i anglickou šibenici, udělala jsem si makeup, manikůru i pedikůru, neplánovaně se setkala se "svým" třeťákem který sice koukal, ale to, že se k ničemu dalšímu nemá mě dnes štvalo míň než fakt, že jejich třídu pustili o dvě hodiny dřív než nás. Stejně nemůže, je zadanej. A až mi to s ním vyjde, aspoň budu mít jistotu, že mi nebude lítat za jinejma, hihi. Vlastně z většiny jen kvůli němu hodlám na škole aspoň do jeho maturity zůstat. Jsem prostě posedlá, no. Od prvního zářijového týdne. Takže svým způsobem láska na první pohled - aspoň z mé strany. Vlastně na ni věřím. Musí mít nějaký smysl, na to, aby to byl jen kec je až moc rozšířená. Někde jsem sice četla, že láska na první pohled vznikne když se sejdou dva nadržení a nepříliš vybíraví jedinci, ovšem já jsem slušně vychované děvče, takže to je pitomost :-D
Naštval mě tělocvikář - jelikož bylo nepovinné cvičit, pochopitelně jsme necvičily ani jediná, ovšem to, co vymyslel bylo horší než míčové hry - musely jsme sundavat žvýkačky z lavic, blééé. Co to jen šlo jsem se zašila na záchod, ale taky tam nešlo být věčně, takže jsem ho aspoň provokovala znechucenými ksichty. Od čeho sakra platí uklízečky?! Z principu nás nepustil ani minutu před zvoněním, zmetek.
Po škole jsem si šla zkoušet plavky. Mám takový rituál, že si každý rok kupuju nové a tenhle rok jsem si vyhlídla vážně super. Ale možná mi jen líp slušely, protože jsem zhubla.
Po dlouhé době jsem se dokopala zase psát svou "knížku" - přičítám to hormonům v té antikoncepci. Sice sotva kapitolu, ale protože jsem (logicky) skončila v dost nezáživné části připravující čtenáře (tedy mě, nikomu jinýmu to nedám) na velkolepý a gradující závěr, je logické i to, že jsem předtím nepsala, i to, že mi to teď jde pomalu. Jinak jsem byla schopná vymyslet a sepsat stostránkový příběh za necelý dva měsíce. A podotýkám, že i zpětně to dává smysl!! Celé jsem to totiž přečetla a pak tak nějak samovolně začala pokračovat.
No nic, mějte se tu jak chcete, nejlíp pěkně, já jdu spinkat :-D







