28. června 2013 v 0:25 | Andee
|
Ahojky,
Dočkala jsem se. Stalo se něco neuvěřitelného. Naprosto nepochopitelného a nelogického - absolvovala jsem první ročník střední školy. A podotýkám relativně úspěšně - tři předměty jsem si vytáhla a celkově jsem na tom podobně jako na základce, aniž bych se jedinkrát učila. Jenže to prostě nechápu. A teď nemluvím o tom učení, to nechápu nikdy. Nechápu, jak je možný, že už je konec. Že to prostě skončilo.
Že už to mám za sebou.
Ne, že by se mi totiž stýskalo. Jen jsem si cestou do školy vzpomněla na situaci před deseti měsíci, kdy jsem přesně týž tramvají (ačkoli asi o deset minut dřív, na začátku prváku jsem si hrála na vzorňačku, než jsem se rozkoukala - pak to rychle přešlo :-D) jela s kámoškou na první školní den... natěšená, vyfintěná, naivní.
A co teď?
No, vyfintěná jsem byla každopádně. Geniálně (jak jinak) jsem zkombinovala černé šatičky s blýskavou růžovou "koženou" tříčtvrteční bundičkou z New Yorkeru (k narozkám) a stříbrnými blýskavými střevíčky co jsem měla v prosinci na imatrikulačním plese - byla to prostě bomba.
Naivní? Svým způsobem. To asi budu celý život, ale o své třídě a středoškolském studování mě iluze přešly už třetího září. Nevěřila jsem, že s nimi dochodím i prvák. A vida, jak to uteklo.
A ta natěšenost?! O tom jsem přemýšlela nejvíc - hlavně cestou ze školy, kdy na mě konečně dopadla ta slovnostní atmosféra, protože ve škole se to moc nehrotilo, výzo a nazdar, ani spolužáci se nemínili loučit, takže jsem si až cestou uvědomila, že nastalo to, co na co jsem se tolik připravovala a těšila. LÉTO. Velký fenomén studenstva a období, kvůli kterému jsem si odpírala už v březnu. Chtěla jsem mlátit hlavou o okno tramvaje, když jsem si uvědomila, že pro TOHLE jsme tu všechny ohrožovaly své zdraví, ničily svou přirozenost, dřely do strhání a poslední kapičky potu. Co se změnilo? Venku je hnusně a žádný zázrak se nestal. Přes noc se nezměníte, jen proto, že nastalo nové období. Jistě, můžete se vrámci nové etapy života o změnu snažit, ale dopadne to jako s čokoládou - buď to nevydržíte, nebo zničíte své já. Nevěřím, že se tichá a nesmělá holka může přes noc stát královnou pláže ani kdyby načerpala sebevědomí ze změny image. Z vlastního okolí samy víte, že JENOM o tom pitomým vzhledu to není. Takže se ptám - kde jsou ty vysněné zážitky, které jsme si podmínily ročním obdobím a odepřením sladkostí? Ta změna je v nás - a nespočívá v těle.
Myslím, že bych měla přehodnotit i tu naivitu. Nic totiž nespadne z nebe - ještě tak ten protivnej déšť.
Takže darlings, dnes vám nepřeju ocelové sebeovládání a změnu těla, ale sebedůvěru a schopnost stavět ji i na něčem vyšším, než tělesná přitažlivost (což neznamená, že bychom se měly přestat snažit). Přeju vám, abyste si tyhle prázdniny nádherně užily, neproseděly je u počítače ale vyrazily ven, načerpaly případné sluníčko (a já VĚŘÍM, že bude), zážitky, atmosféru a sebedůvěru, nevyčítaly si každou pitomost a každý den si udělaly nějakou radost a něco, na co budete celý rok vzpomínat - a nezapomněly se o tom pochlubit na blogu, protože já na vás nebudu zapomínat ani o prázdninách ;-) Mám vás ráda, Vaše Andee :-*
Okej už mlčím ;) i když ybch určitě "hádečku" vyhrála :P jo, postýlka doma je super :*
já teda výzo dostávám až dnes, ale měla jsem uplně stejný pocit jako ty, když jsem byla v prváku a vlastně i ve druháku :)) takže tě naprosto chápu :) UŽIJ SI PRÁZDNINY :*