27. července 2013 v 22:32 | Andee
|
Ahojky,
jak jste si všimly, opět deníčkuju. Sama se tomu divím, řeším teď pitomý věci, ale dnešek byl takový útěk od problémů, že si ho budu muset napsat :-) Ovšem ve středu čekejte cosi nemocničně depresivního, pokud vůbec něco :-(
Jak tak znám naši milovanou rodinku, mělo mi být úplně jasné, že když se dohodneme na desátou, v autobuse budem sedět až ve dvanáct. Ale i tak jsem toho zažila víc než dost.
Cestou jsem tak nějak vzájemně očumovala šíleně pěknýho kluka a pak nastoupila moje bývalá spolužačka chodící momentálně do vedlejší třídy i se svým klukem a stejnou kabelkou co mám já. Celou dobu jsem se modlila, aby ta nána nejela tam, co já a jak se ukázalo, štěstí mi v tomhle moc nepřálo, ovšem ačkoli jsem se jí coby konkurence mohla děsit celý život, teď jsme si jedna druhé nevšímaly a obě jsme se radši té druhé klidily z dohledu. Aspoň tak.
Podařilo se mi uhrát, že je mi čtrnáct, takže jsem platila půlku, ovšem není mi jasné, jestli mě to má těšit nebo děsit.
S babi je samá ostuda - sto let jsme se nemohly shodnout, kam milostivě vyvalit ručníky a rozvalit těla, takže jen co se mi to podařilo zařídit, klidila jsem se do vody.
Plavání je paráda. Jak mi chybělo! Jak jsem si tak všimla, byla jsem jediná, kdo se neflákal, necákal, neválel se po matraci, s nikým se neolizoval, ale soustavně a cíleně plaval. Po půlhodinách jsem dala něco přes dvě hodiny. Kondička naštěstí pořád nezmizela - každý sport si vyžaduje svojí soukromou, bohužel. Opět se dostavil hormon, jemuž soukromě říkám hormon důležitosti, který mnou koluje zásadně při sportu a našeptává mi, jak budu sexy a nadřazená a že to hlavně nesmím zničit nějakými mlskami a já cítila příšernou chuť na něco typu zeleninový salát, ačkoli bych se nad ním jindy šklebila.
Myslím, že udržet si ho v těle dlouhodobě, mohl by být zdravější alternativou mého hubnoucího myšlení. Nebo bylo naopak ono založené na něm. To je ale fuk, protože hlavní je, že funguje - odolala jsem pokušení a příležitosti zamlsat si neomezeně na babiččin účet a překonala touhu po oříškovém Pegasovi, ačkoli ty Jahody v čokoládě taky žádný dietní zázrak nebyly - ovšem vyplavala jsem je a utěšovala se tím ovocným, tedy zdravým názvem.

Naskytla se mi skutečně zoufalá podívaná. Když jsme tak hledaly místo působení a staraly se o obveselení širokého okolí, zahlédla jsem váš sen. A nebyla to žádná topmodelka z Victoria Secret. Bylo to zubožené křehoučké ptáčátko. Kosti potažené volně visící kůži. Divila jsem se, že se s každým pohybem nerozsype - ovšem hýbat se jsem ji neviděla, na to byla moc unavená. Byla celá schoulená do klubíčka a při necelých čtyřiceti stupních se skoro klepala. Vážně nekecám. Chtělo se mi brečet. Chtělo se mi tý náně nafackovat, ovšem jednak by to působilo divně, ale hlavně bych jí tím nejspíš zabila. Chtělo se mi tedy nafackovat všem, které se o tohle pokouší. Škoda že jsem vám ji nevyfotila, ovšem i člověk zabírající takhle malé množství prostoru má plná práva (ačkoli by měl být při takovém myšlení znesvéprávněný) a evidentně by se jí nelíbilo být na mém blogu coby odstrašující příklad. Navíc věřím, že jste už viděly spousty fotek a přesto vás neodradily.

Jinak to ale bylo super - zkoušela tam nějaká kapela a já na ně v té nekonečné frontě na zmrzku házela okem. Rozdávali katalogy Oriflame a minulé číslo časopisu Dieta, nicméně já měla co číst i bez toho, táhla jsem s sebou snad pět Bravíček - a ani jsem je všechny nestihla.
Nehorázně jsem se spálila. Záda mám v jednom ohni a rudý jak blázen, zatímco zepředu jsem se skoro nechytla. Zítra to doženu (pokud si zvládnu na ty záda lehnout; jak se sakra vyspím?!) a pak budu moct směle konkurovat M. která se týden vařila u moře.
Doma jsem mrkla na Dextera, nadlábla se melounu a pokusila do sebe nacpat veškeré bílkoviny, které doma byly, což byl bohužel pouze bílý jogurt.
Už celkem dlouho přemýšlím o Jillian (možná jsem se o tom u někoho zmiňovala) a včera jsem mrkla na rozdíly po cvičení u ostatních a celkem mě namotivovaly (to víte, chci být do druháku opálená vymakaná číča), ovšem mnohem směrodatnější by mi přišly zkušenosti od vás ;-) A chtěla bych se zeptat, jak těžké mají být ty činky?
Jídlo: 3 kaiserky se salámem, velké jablko, 2 musli tyčinky, 600 g melounu, bílý jogurt s nastrouhaným jablkem, Jahody v čokoládě (nevím, kdy co bylo tak to píšu takhle)
Pití: 1 l vody s citronem, 1 l Poděbradky prolinie, hrnek ranního kafe, 2 l vody
Pohyb: 2h 10 min. plavání
Krása :3. Taky jsem takovou bakelitovou holku potkala v Albertu. Třepala se ve svetru (mimochodem,bylo to předevčírem) a pečlivě četla složení bílého jogurtu, který nakonec odložila zpátky a k pokladně zamířila jen se salátem,sladidlem a žvýkačkami.