close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Červenec 2013

7.7.2013 aneb hormonální hysterka

7. července 2013 v 15:06 | Andee |  Diary
Ahoj,

koukám, že ke každému dni mám nějaký alternativní název... teda...
Tak jsem skoro dobrala platíčko antiny, nervy na pochodu, střídavě bulím a chytám bezdůvodné záchvaty smíchu, stěžuji si na staré i dlouhodobé křivdy... ještě že nemám chuť něco žrát, po včerejším chození jsem něco málo shodila tak ať si to zas nezkazím... Včera jsem se snažila cvičit a nejspíš jsem si skřípla sval, po třiceti dřepech jsem nemohla ani hnout nohama, nicméně jinak než když makám víc než obvykle a svaly mám namožené, to už znám a bylo to něco jinýho, tak jsem z toho na nervy, nejspíš půjdu na kolo a jestli nohy nepřežijou i tohle vážně se už zblázním... Navíc jsem se z toho včerejšího pochoďáku vrátila poštípaná a do rána to nateklo... no jo, zas slzavý údolí... babi se hrabe že se mnou někam půjde, ale hadry mi koupit nechce a jídlo si nemůžu dovolit... Prostě depka, ty hormony mě nějak berou, takhle jsem se nikdy neprožívala. Snad ještě budu moct doplnit něco optimističtějšího, pokud mě někdy něco takového čeká.

Edit 20:00
Tak jsem si zajezdila, trochu to bylo lepší a nakonec babi udělala bramboráky, ale já se rozbrečela znova - do háje, je mi 16 a jediný co mi udělá radost je zatracenej kus žvance nebo co?! Co budu sakra dělat za 20, 30 let?! Jdu s babi otrhat tu naši miniplantáž před barákem, mějte se :-/


6.7.2013 aneb proťapaný den

6. července 2013 v 22:10 | Andee |  Food + diary
Ahojky,

jak nadpis napovídá, dnes jsem se vážně nezastavila - od rána, jakože opravdu rána až doteď jsem někde ťapala, nejdřív, tedy v půl jedenácté mě kámoška víceméně vzbudila aby mě vytáhla do krámu pro ty voňavky ve výprodeji, takže jsem si musela vzít sluneční brýle protože jsem nestíhala řasenku a culík, jelikož jsem s neuschlými vlasy vypadala jak kretén. Pochopitelně jsem byla nenasnídaná, kafe jsem si sotva lokla a spánek ani ne 7 hodin mi moc nepomohl. Najedla jsem se až cestou z krámu a namalovat jsem se musela testery. Život na pochodu je prostě vyčerpávající.
Doma jsem se ani moc "neohřála", spořádala jsem místo oběda tunu melounu a mířila do Hvězdy, tam udělala tunu fotek a odolala předražené zmrzce, zažila příšerné nervy bez opencard v autobuse abych jen co přijdu domů opět jen něco snědla a zase mazala, tentokrát jen na okružní cestu po tom našem zapadákově, jíž jsem si pak zopakovala ještě jednou v půl osmé. Jsme utahaná jak kotě a cucám CC zero abych zvládla po sto letech proflákaného režimu pořádně cvičit. Nicméně to bylo super :-D
Jen pro zajímavost tedy napíšu dnešní jídelníček, protože po dlouhý době zas tak příšerný jako obvykle nebyl ;-)
Snídaně: x
Svačina: kaiserka
Oběd: meloun
Svačina: těstoviny se špenátem
Večeře: 2 tousty se sýrem, jablečná přesnídávka
Pití: 3/4 l CC zero, 1 l vody, 1 l kafe
Pohyb: cca 6 hodin chůze, cvičení (!!)


5.7.2013 aneb přemítání o víře a všem tomhle

5. července 2013 v 17:06 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak jsem se vzbudila až v jednu odpoledne... hned jsem hodila do hrnce těstoviny a byla ráda, že jsem přeskočila snídani a svačinu, ačkoli mě pohled na váhu, kterého jsem se včera tak děsila nepřekvapil a až tolik ani nepohoršil. Bylo líp, bude líp.
Nesnáším našeho psa - musela jsem kvůli jeho nesnášenlivosti obcházet sídliště megaokruhem abych vůbec mohla dojít k nám do Večerky - samozřejmě jsme včera v noci už nesehnaly pečivo :-D
Víte co je úplně maximální dobrota? Toust namazaný medem a v něm nakrájený banán posypaný skořicí - naštěstí byl banán poslední, takže jsem se toho nemohla přežrat, ačkoli jsem sakra moc chtěla :-D
Představte si, co se dneska stalo - dole někdo zvonil. Ne, to vůbec není taková událost, to se děje u nás celkem často. Pěkně pomalinku jsem se oblékla a nejprovizorněji namalovala, protože jednak všude chodím pozdě a jednak to je taková moje vyřazovací metoda - kdo mě skutečně chce, ten si počká a komu se čekat nechce, stejně by za to nestál.
Ti, co tam stáli tohle pravidlo úplně zničili. Sice tam pořád byli, takže by za to technicky vzato stát měli, ale stejně nepochodili.
Stály tam takový dvě holky v šílených hadrech. Nejsem sice žádná módní všeznalkyně, ale vážně byly oháknutý šíleně. A mě to hned došlo. Církev... haha, to si užiju, zasmála jsem se v duchu. Můj odhad se prokázal hned vzápětí - maximálně hrdě se pochlubily že jsou ze Svědků Jehovových, cpaly mi letáčky s přemrštěně obrovským nápisem PRAVDA a já se řádně dlouho bavila předstíráním, že mě to jejich vymývání mozku bere. Minutu před "dvanáctou", kdy už mě málem přestrojily do těch svých hábitů a odvedly jsem se jim vysmála: "Máte to skvělý, ale nemám zájem. Já věřím v upíry." Pak jsem zamkla a mazala domů.
Představte si, dámy, jakou tutovku v tý telce zas vytáhli - tomu byste nevěřily - normálně dávali Hříšňák! Pochopitelně jsem nemohla nekoukat, milovala jsem ho celej život a vážně je úžasnej, jen jsem si u něj poprvé dnes uvědomila, že bych věkem už klidně mohla být na místě hlavní hrdinky. A že si to vlastně neumím představit. Tedy uměla bych, ale co je mi to platný. Jsou chvíle, kdy Boha vážně nesnáším. Jako by mě úplně ignoroval. Všechno co po něm potřebuju... Nebo to byl právě on, kdo za mnou poslal Svědky Jehovovy?? :-D Měli být to znamení cesty, po níž se mám dát aby se mnou byl spokojený a plnil mi na co už nejmíň tři roky kašle nebo ďábelské pokušení, zkouška v níž jsem odoláním uspěla?
Děvčata, za chvíli pomažu na kolo, tak si to tu pěkně užijte :-*






4.7.2013 aneb předpůlnoční pochoďák

5. července 2013 v 2:16 | Andee |  Diary
Ahojky,

dnešek bych vůbec nemohla popisovat, nebýt večerní události - s kámoškou jsme nikam nejely, šíleně jsme se chytly s matkou a sežrala jsem nudle s mákem a pak mě chytla nehorázná depka, ovšem kvůli tomu večeru budu psát o něčem lepším než vlastní zpustošené morálce.

Už jsem vám vykládala o své úchylce chodit všude pozdě?? Tak si představte moji babičku - přičtěte si k mému věku 45 let, odečtěte jí asi 15 od vzhledu (hlavně když od ní něco chcete, ovšem pravda je, že vážně vypadá mladě) a přičtěte k mému přibližně půlhodinovému obvyklému zpoždění další nejméně dvě hodiny.
Pak vám bude zcela jasné, proč jsme vyšly z baráku až před osmou.
Pak do téhle zvláštní rovnice dosaďte jednu babiččinu známou a výsledný čas poposkočí o další půlhodinu.
Pochopitelně nám ujel autobus, což taková katastrofa nebyla, protože si babi usmyslela, že těch 5 kilo co údajně potřebuje zhubnout spasí, když půjde ty dvě stanice pěšky. Ano, asi vás napadlo, že nám mezitím ujely další dva. A napadlo vás to správně.
Díky tomu, že jsme si, hned jak jsme se tam dopachtily, šly koupit milkshake, nakonec celá akce "rychlohubnutí" ztratila i ten minimální smysl. To je ale vedlejší, ovšem až si bude babi chtít založit hubnoucí blog, budete první, kdo se o tom dozví :-D
A ano, asi už mnohé z vás napadlo, že jsem zmínila dvě jídla, míněno ty nudle s mákem a milkshake a ani jedno nebylo zdravé a dietní. Ano, celý to posírám, ale to tu teď řešit nebudu. To si musím vyřešit sama se sebou, jestli chci bejt hnusná tlustá popelnice nebo hezká hubená slečna.


Takže zpět - kde jsme to vlastně skončily?? Jo, už vím - dopachtily jsme se... ano, kam jinam než do krámu.
Dnes jsme ale nakupovaly zajímavější věci než bonbony a zmrzku. Splnila se moje maximální úchylka.
V Tescu byla sleva na všechny možný zkrášlovadla. A když někde mají moje oblíbené Elitte model voňavky se 70% slevou, takže spreje za necelou 20 a toaletní vodu asi za 50, je to pro mě lepší než čokoláda. Ze všech hledisek.
A ano, mám doma všechny varianty, tedy New york, Paris, London i Rio a to v obou variantách. Plus sprej a sprcháč od Adiddasu, sprej od Playboye (Play it rock), bělící pastu, šampon na vlasy Syoss, lak na vlasy Wella a makeup od Dermacolu.
To já jen abych se pochlubila ;-)


Potíž nastala, když jsme slavně donakupovaly a hle - venku tma jak v (nechci bejt sprostá) a poslední bus v... tahu. Mimochodem, už jsem se chlubila, že jsem konečně sehnala zvonek na kolo a vydyndala kredit?? No nic, zpět.
Prohledám kapsy své minisukně která s mými megapodpatky nevypadala až tak nevkusně a po neúspěšném výsledku se pokusím objevit neexistující kapsy na tílku. Už už bych hrabala ještě někde jinde, jako že jsem toho už na sobě moc neměla, když mě dorazilo babiččino sdělení, že ona je na tom stejně, byť své pátrání rozšířila i mezi kabelku, sako a další nemožná místa.
Ano, vláčely jsme těžký tašky (nevěřily byste, jak dovede být kosmetika těžká), ano, měla jsem na sobě minisukni, tílko a megapodpatky a ano, asi jsem u té silnice musela připomínat děvku. Naštěstí mi nikdo nezastavil, ačkoli se řada řidičů pokoušela klaksony vytvořit nejnovější hudební hitovku, takže nejspíš kvůli mému doprovodu; a pak, kde jste taky viděli prostitutku táhnout v jedný ruce tašku s jídlem a dalšími serepetičkami a ve druhý připravený lak na vlasy suplující případný pepřák? Přesto babička radši mrzla jen abych přes sebe měla přehozený její sako a neodchytli nás policajti. Jo, ani mě nebyl zrovna hic, přiznávám.


Pro svou předpůlnoční cestu bych si dokázala představit milion lepších společníků než paranoidní babičku, ačkoli bych s nikým jiným nejspíš doopravdy domů, natož v pořádku, nedorazila. Mám to prostě kliku, no.
Takže jsem doma šťastně shledala vše v současném stavu (úplně mě dorazilo mámino zmatené: To už jste doma??) a při optimistickém zkontrolování stavu seriálů nakonec uspořádala filmovou noc - Teen Wolf + PLL. A vzhledemk tomu, že se má jíst tři hodiny před spaním, vypadá to, že se budu muset ještě na nějakou dobu zaměstnat abych neodpadla :-D

Plány na zítřek: neomdlít z ranního pohledu na váhu, jít na kolo, jít na kolo, nestíhat žrát, jít na kolo, jít s M. ven (až jí řeknu o tý slevě na voňavky, doma ji určitě neudrží nic :-D)... už jsem říkala jít na kolo??
Jo, tak to asi bude všechno :-D
A koncem týdne snad někam odjedeme, protože tu nebude vůbec nikdo (M. jede do Chorvatska, nána) a já bych zešílela, nicméně mám tablet, tak tu pořád budu ;-)


3.7.2013 aneb I love my friend :-*

4. července 2013 v 0:10 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak si na ty prázdniny vůůůbec nemůžu stěžovat... vlastně vůůůbec nestíhám si stěžovat ani kdybych měla na co, natož psát články... jídelníčky neřeším, mnohý z vás by ze mě trefil šlak co dokážu ztláskat a je mi to celkem fuk teď... ale najíždím na "odzítřkovou" dietu, takže zítra se vážně polepším, zvlášť když zas nebudu celý den doma jako dnes, kdy jsme byly snad 5 hodin s M. venku a nebýt toho, že jsem na ni měla pár rýpavých poznámek a furt na ní musela zírat jak na pokusnýho králíka a krotit u toho představivost jsem se s tou její "změnou" vyrovnala celkem snadno... prostě mi přišla furt stejná :-D
Parádně se moje současná jídelní situace dá vyjádřit následující facebookovou konverzací kterou jsme se s kámoškou parádně vyřádily s těmi novými smajlíky které řeknou více než tisíc slov (ano, narážka na reklamu na ty super kokosové ferrero bonbony, komu to nedošlo :D) a o kterou jsem se opravdu nedokázala nepodělit protože jsem u ní řvala smíchy :D


pozn. byla ještě delší, ale po tom už vám nic není ;-)

Co ty lidi vlastně chtějí?!

2. července 2013 v 14:48 | Andee |  Něco k zamyšlení...

Ahojky holčiny,

došlo vám, proč sem tuhle fotku dávám?? Ano, postavu jako minimálně ta prostřední bychom chtěly všechny. Jenže jak na to koukají ostatní??
Rozklikněte článek - možná budete překvapené ;-)


1.7.2013 aneb plány...

2. července 2013 v 0:51 | Andee |  Diary
Taaak dětičky, dnešek můžu oficiálně uvést jako příklad vyvážené míry jezení a pohybu... a že si to jezení asi umíte představit, když pohyb, který ho vyvažoval bylo 2 a půl hodiny na kole :-D čistě dobrovolně, vážně mě to bavilo :-)


Tak je tu první červenec, oficiálně první prázdninový den (božínku, představte si, že jsou roky, kdy prázdniny vážně začínají až dneškem!!) a já si letos na nudu moc nestěžuju - včera jsem byla s M1 courat po Praze, dnes si udělala cyklistický den, zítra vyrazím s M1 a M2 zase courat, tentokrát do Hvězdy, pozítří navštívím tu osobu, jejíž příbuzenský vztah se mnou zaboha neumím popsat, tedy máminu sestřenici a její dvě děti a ve čtvrtek se povláčíme s babi na samosběrnou plantáž jahod, takže do konce týdne budeme doslova žrát jahody na miliony způsobů (vážně bych chtěla zkusit tu jahodovou polívku) dokud nám neshnijou nebo nedostanu kopřivku :-D


Tuším, že jahody zbytek roku nebudu moct ani vidět - to by nemohla být i plantáž něčeho jinýho?? Třeba hroznovýho vína - zas mám touhu ho nejmíň kilo sežrat (ne, to přeháním, ale vážně ho zvládnu sníst dost :-D), nemluvě o čokoládě - snad si zítra s holkama zas nekoupím nějakou megasladkou bombu jako byl ten Pegas minule (mňaaam), v lese snad horko nebude :-D Ačkoli, zítra to opět řešit nemusím - budu přece hrooozně moc ťapat, tak ať vám jdu v tom zdravém myšlení příkladem ;-)


Dlouhodobější plány nemám, aspoň žádné mimořádné, kdo něco dělat chce si vždycky příležitost najde a já doufám, že holky zlanařím na společné stanování na jednom z bezpečnostních důvodů (a taky protože je to tam takový zapadákov že byste to neznaly) nejmenovaném místě na Vysočině, kam jezdila od mala už moje babička a já to tam znám líp než svý boty, protože moje boty moc dlouhou životnost nemívají, všechny hned zničím :-D


Dnes moc o čem psát není, takže se tu mějte a užívejte si aspoň tak jako já ;-) A pokud by se někdo divil, že je tu nový měsíc a já jsem nevydala plány na následujících 30 dní jako to dělám pokaždé, tak to je zcela vědomě a to proto, že o prázdninách tomu všemu nechávám volný průběh nebo bych se jen trapně opakovala, je to totiž jako vždy - nepřežírat se, užívat si, sportovat a nehrotit, znáte to :-D

Sčítání, odčítání, bláznění....

1. července 2013 v 11:33 | Andee |  Něco k zamyšlení...
Poslední dobou se mi honí hlavou určitá myšlenka a na vlastní tělo jsem se přesvědčila, že to není nesmysl.

Mé milované počítání. Můj milovaný sešit. Moje milovaná sebekontrola. Moje nenáviděné kalorie.
Tohle všechno nemusí mít vůbec takový smysl, jaký tomu přičítáme, aspoň ne v naší neprofesionální úrovni bez všech těch chytrých udělátek váhami na kdeco počínaje, miliony tabulek pokračujíce a měřidly prvního posledního konče.
Vezměte si to. Normální den. Ráno vstanete, vytáhnete něco z lednice, napíšete hodnoty a postupně přičítáte a přičítáte... a najednou se čísílka dostanou do hodnot, které se vám nelíbí. Vrhnete se tedy na nějakou aktivitu a po určité době si nějaké to čísílko zase odečtete, spokojený úsměv na upocené tvářičce a... a teď nastává to dilema.


Pochopitelně jste si kdesi na netu objevily nějaké tabulky hlásající, kolik taková aktivita spálí, přepočítaly si to na svou hmotnost a délku činnosti a spokojeně věřily, že máte všechno pod dokonalou kontrolou. V podstatě souhlasím, vlastně to dělám stejně. Ovšem nenapadlo vás, jak tyhle věci jsou individuální?
Třeba s takovým běháním. Možná se řídíte údaji podle určité rychlosti za hodinu, nebo já nevím, jak se to dělá, neběhala jsem asi čtvrt roku a zas bych měla začít, ovšem zohledňujete jestli běžíte do kopce, z kopce nebo po rovině?? Jak často se zastavujete na zavázání tkaničky, u přechodu, nebo já nevím?? (Sorry, že používám tak banální příklady, ale věřím, že ze situací které znáte to pochopíte nejlíp, ačkoli nezní řádně odborně.) A dají se tyhle věci vůbec neprofesionálem objektivně zohlednit aniž by se z toho člověk zbláznil? A jak víte, že zrovna údaj, kterým se řídíte je ten stoprocentně správný? Rozjeďte pět dalších webovek a všechny vám ukáží o něco rozdílné číslo a ujistí vás, že zrovna to jejich je to nejpřesnější a nejzaloženější na nejšpičkovějších odbornících. A jak víte, že když slavnostně odečtete třeba 360 kalorií, že to prostě nemůže být třeba 329 nebo taky 417 kalorií??


Situace číslo dvě - vaření. I tady najdete na netu nějaké univerzální hodnoty pro nějakou nejtypičtější variantu hledaného pokrmu, ovšem v tomhle případě je počítání snad ještě složitější než u sportu, ačkoli jídlo naházíte na váhu na potraviny a okolí se tím jevíte jako šílenec. Ovšem ani to nemusí být vždy, můžete jíst na návštěvě nebo v restauraci a tam to jaksi nepůjde. Takže se opět upneme k nějakým univerzálním hodnotám, které nám někdo podstrčí a slepě se jimi řídíme, protože to prostě jinak nejde. Co na tom, že v restauraci dělají rajskou s jinými přísadami nebo že vám babička nacpala na ovocné knedlíky tunu cukru? Jednou na netu přece napsali, že "X" gramů tohohle jídla má "Y" kalorií, tak to přece musí být pravda, protože kdyby ne, nemohly bychom přece věřit už vůbec ničemu a jíst vůbec nic.


Ano, to je jedno řešení. To druhé je v případě vaření vařit jen sama pro sebe, každý gram každé suroviny si odvážit a pak mít jistotu (pokud si tedy můžete být stoprocentně jisté, že ty suroviny mají přesně tolik kalorií, co je napsáno). Pak si taky můžete koupit spoustu přístrojů které vám dají dokonalé záznamy o každém vašem kroku a soustu. Co na tom, že na vás okolí zírá jako na blázna, vy přece akutně potřebujete shodit dvě kila, no ne?!
Nebo se můžete řídit zdravým rozumem, přiměřeně se hýbat, přiměřeně jíst a přiměřeně se zajímat. Pohybovat se prvotně za účelem spokojenosti a neřešit, jestli spálíte o deset kalorií víc nebo míň. Nesedět jen u televize a nešílet z každého překročeného limitu. Najít si zlatou střední cestu a žít spokojeně. Váha tím jde udržet spolehlivě a pokud začnete přibírat, prostě jen přidáte pohyb a o něco upravíte jezení. Pokud budete hubnout a náhodou vám to bude vadit, uděláte opak. V tom je celá věda.


Tak co? Souhlasíte se mnou nebo mi jen něco uniklo?

30.6.2013

1. července 2013 v 0:19 | Andee |  Diary
Ahojky zlatíčka,

tak se k vám vracím z přeaktivizovaného dne... ve dvě napsala kámoška, ať s ní jedu do Prahy, prošly jsme Petřín, moji naivní představu že tam potkáme někoho opačného pohlaví jsem musela úplně opustit, zázraky se nekonají, pak mazaly na Kampu, udělaly tunu fotek, v Terranově objevily 70% výprodeje (trička za 80, chápete to?!), koupily si zmrzku, zdrbly tu nánu pelešivou a já si zlepšila náladu faktem, že ani ona neschvaluje její výběr kluka ačkoli samotný čin ji méně konsternoval než mě, asi jsem vážně nudná jeptiška, nechytli mě revizoři, ačkoli mi opencard přestala platit v 8 ráno, pak jsem s ní sto let čekala než jí pojede ten její spoj do toho zapadákova a stihly jsme sežrat další zmrzku a říct si toho ještě spoooustu... vždycky jsem ji měla radši, ačkoli jsem ji mohla vidět jednou za sto let... chápu, že to rozlišování může být složité, ale jelikož se obě zmiňované kámošky jmenují na M. ani by moc nepomohlo psaní počátečních písmen :-D


Hned poté sraz s babi a šup do krámu, nejdřív na předvečeři do Ikey, abych vůbec vydržela na podpatcích o další dvě hodiny dýl (dohromady osm), pak naházet tunu papání do košíku, měli tam podezřele levno, buď krachují, nebo je v jídle zas nějakej škodlivej hnus, ale zásobit se půl kily rajčat za 10 kaček vážně neškodí :-D Zas jsem si koupila skoro kilo vína a ztláskala ho, ještě že brzo přestane být v akci, hihi :-)


Doma jsem se nááádherně napapala, což jsem si vzhledem k tomu prochozenému odpoledni mohla relativně dovolit, ačkoli bych to zas nebyla já kdybych to trošku nepřehnala, ovšem hned nato jsem zapila tu pitomou antikoncepci, tak můžu doufat, že hormony budou navigovat ten tuk z jídla správným a jediným užitečným směrem :-D


A nakonec jsem se ze zklamání (jídlem, ze zklamaného očekávání na Petříně a obecně ubohé bilance mých vztahů) opět vrátila na libimseti a nádherně si zaprovokovala na chatu... miliony lichotek, nabídek, včetně odvážných fotek... no prostě sranda, ale parádně mi namasírovala sebevědomí :-D přesně tohle jsem potřebovala, dámy - doporučuji 2x - 3x denně ve velkých dávkách ;-)