5. července 2013 v 17:06 | Andee
|
Ahojky,
tak jsem se vzbudila až v jednu odpoledne... hned jsem hodila do hrnce těstoviny a byla ráda, že jsem přeskočila snídani a svačinu, ačkoli mě pohled na váhu, kterého jsem se včera tak děsila nepřekvapil a až tolik ani nepohoršil. Bylo líp, bude líp.
Nesnáším našeho psa - musela jsem kvůli jeho nesnášenlivosti obcházet sídliště megaokruhem abych vůbec mohla dojít k nám do Večerky - samozřejmě jsme včera v noci už nesehnaly pečivo :-D
Víte co je úplně maximální dobrota? Toust namazaný medem a v něm nakrájený banán posypaný skořicí - naštěstí byl banán poslední, takže jsem se toho nemohla přežrat, ačkoli jsem sakra moc chtěla :-D
Představte si, co se dneska stalo - dole někdo zvonil. Ne, to vůbec není taková událost, to se děje u nás celkem často. Pěkně pomalinku jsem se oblékla a nejprovizorněji namalovala, protože jednak všude chodím pozdě a jednak to je taková moje vyřazovací metoda - kdo mě skutečně chce, ten si počká a komu se čekat nechce, stejně by za to nestál.
Ti, co tam stáli tohle pravidlo úplně zničili. Sice tam pořád byli, takže by za to technicky vzato stát měli, ale stejně nepochodili.
Stály tam takový dvě holky v šílených hadrech. Nejsem sice žádná módní všeznalkyně, ale vážně byly oháknutý šíleně. A mě to hned došlo. Církev... haha, to si užiju, zasmála jsem se v duchu. Můj odhad se prokázal hned vzápětí - maximálně hrdě se pochlubily že jsou ze Svědků Jehovových, cpaly mi letáčky s přemrštěně obrovským nápisem PRAVDA a já se řádně dlouho bavila předstíráním, že mě to jejich vymývání mozku bere. Minutu před "dvanáctou", kdy už mě málem přestrojily do těch svých hábitů a odvedly jsem se jim vysmála: "Máte to skvělý, ale nemám zájem. Já věřím v upíry." Pak jsem zamkla a mazala domů.
Představte si, dámy, jakou tutovku v tý telce zas vytáhli - tomu byste nevěřily - normálně dávali Hříšňák! Pochopitelně jsem nemohla nekoukat, milovala jsem ho celej život a vážně je úžasnej, jen jsem si u něj poprvé dnes uvědomila, že bych věkem už klidně mohla být na místě hlavní hrdinky. A že si to vlastně neumím představit. Tedy uměla bych, ale co je mi to platný. Jsou chvíle, kdy Boha vážně nesnáším. Jako by mě úplně ignoroval. Všechno co po něm potřebuju... Nebo to byl právě on, kdo za mnou poslal Svědky Jehovovy?? :-D Měli být to znamení cesty, po níž se mám dát aby se mnou byl spokojený a plnil mi na co už nejmíň tři roky kašle nebo ďábelské pokušení, zkouška v níž jsem odoláním uspěla?
Děvčata, za chvíli pomažu na kolo, tak si to tu pěkně užijte :-*
Děláš mi chutě tím toustem :P jsem ráda, že k nám nic takovýho nechodí
nezávidím ti tuto návštěvu 