6. srpna 2013 v 0:41 | Andee
|
Ahojky,
jak to tak vidím, optimistická Andee má větší ohlas než její depresivní varianta, ovšem už víceméně neví, o čem by psala :-D Znáte to, inspirace vyschne a vy potřebujete být aktivní dokud je zájem... i spisovatelky mají své dny :-)
Stala se úžasná věc - z dočasného vypojení proudu zůstaly jen plané výhružky a jak vám asi došlo při mých odpovědích, počítač a veškeré výdobytky moderní doby odkázané na elektřinu jsou stále v provozu :-)
Naštěstí jsem si pro tyhle nekreativní případy objevila další blogové výzvy, protože jinak bych musela využít téma týdne, které je tentokrát výjimečně relativně zpracovatelné, ačkoli mé zážitky z MHD nejsou nijak originální, ovšem věřím, že kdybych se vrhla na líčení mého přesvědčování revizora, že čtvrt roku po patnáctinách spadám stále mezi kategorii jezdící na dětskou, tedy polovičně předraženou jízdenku, zvládla bych z toho "ukuchtit" čtivý článek.
Jak jste si možná všimly, pokud jste studovaly ten miniaturní obrázek v mém menu, budu u svých výzev kašlat na pořadí, protože Andee píše aby ze sebe vyťukala přetlak v hlavě a ne aby se řídila pravidly - to mi dokáže každou činnosti dokonale zprotivit :-D A ačkoli bych i o tomhle dokázala sto let mluvit, počínaje výčtem nenáviděných povinných činností, pokračujíce rozsáhlými příklady z mé minulosti včetně mravních ponaučení a konče nějakým neméně zdlouhavým závěrem, dneska jsem mínila psát o něčem jiném.
Nicméně víceméně to s tím souvisí. Když to tak vezmu, souvisí všechno se vším. Zajímavé zjištění, že? Tuším, že jsme vás opět obohatila čímsi neočekávaným :-D
Výhra v loterii, to by tedy bylo něco. Zázrak přinášející život bez povinností. Bez pravidel. Bez překážek.
Mluvíme ovšem samozřejmě o pohádkovější a závratnější variantě než nějaké stovce, ačkoli i ta by byla lepší než nic, zvlášť když je člověk "týden před výplatou", potřebuje zlepšit náladu, nebo prostě nikdy nic nevyhrál a v tuhle možnost pesimisticky nevěří, tak jako Andee, byť pravidelně odcházející z pošty chudší o zbytečnou desetikačku za seškrábávací los který jí akorát zasviní nehty.
V politice se, pravda, moc nevyznám, takže se nebudu znemožňovat psaním nesmyslů (ačkoli nevěřím, že vy ostatní byste v ní byly expertky), ovšem z povrchního hlediska jsme si určitě všechny všimly, jak bohatství a moc přichází v nerozlučném dvojbalení.
Abych pravdu řekla, o moc jsem nikdy nějak nestála. Andee byla spíš na obdiv a oblíbenost, ovšem trochu jiné, než jaké by plná peněženka dokázala přinést. Andee je totiž v celé své sebelásce přesvědčená že je může získat už jen tím, jaká je, a především může být a bude úžasná když na sobě pořádně mákne. Jasně, mohla bych se "probudit" do nového života několika plastikami a dalšími procedurami a kurzy a být tudíž krásná, štíhlá, "vzdělaná" (způsobem práv v Plzni) a nadaná, ale ani tohle by nebyla Andee, ačkoli o tom často sní. Získala totiž až příliš mravní nepoužitelnosti pro reálný život.

To ale v žádném případě neznamená, že bych byla nějaká bláznivá samaritánka a věnovala svůj zázrak zřícenému kostelíku nebo dětem na Ugandě. Vlastně ani nevím, co by se mnou takovéhle možnosti provedly. Jak přemýšlela všechna současná velká zvířata všeobecného dění než přišla k majlantu a možnostem? Nevím, jestli zrovna já jsem tak ukázkový charakter abych nespadla do pozlátka neomezených nákupů hadříků a zážitků. Tedy jestli bych z takového života dokázala vybruslit, až by mi zevšednil, protože si nedělám iluze, jak bych první týden strávila.
Takže si říkám, není vlastně dobře, že to nikdy nezjistím? Ano, je to opět systém "z nouze ctnost", protože moct si vybrat, radši budu s výhrou než bez ní, co si budeme nalhávat.
Uchovejme si iluze, dámy. A úroveň. Nic jiného nám totiž nejpravděpodobněji nezbyde, byť si každá sníme o královském životě vévodkyně Kate (nebo někoho jiného). Koneckonců, když si to tak vezmu, jí to vyšlo právě proto, že nebyla husa co se z něj mohla zbláznit pro jeho titul. Takže uvidíme...
Já jsem si právě včera říkala, když jsi mi odepisovala na blog, co se stalo s vaším vypínáním proudu.
Nemůžu si stěžovat, že by mi to vadilo, právě naopak, mám ráda tvé komentáře! :))
), která sice zní velice prestižně, ale její vybavení tomu rozhodně nenapovídá. No a pokud by něco zbylo, koupila bych si něco pěkného na sebe. :))
Chtěla jsem ti pouze vylíčit, co všechno na mě smutně shlíží a prosí mě, abych ochutnala.
Mimochodem zase koupila gumové medvědy. Ty, které mám nejradši! To mi asi dělá už vážně schválně!
Táta (pokud vstane dřív) si vklidu přivrtává ve vedlejší místnosti s radostí poličky, když spím a mamka mi moc ráda vysává za dveřmi.
Jinak je samozřejmě miluju!
Co se výhry v loterii týče, myslím, že každý o tom už nějakým způsobem uvažoval, zasnil se, jaké by to asi mohlo být .. Já se do té skupiny, přiznám se bez mučení, řadím taky. Ale já naprosto přesně vím, co bych s těmi penězi udělala. Velkou část bych poslala babičce, aby si konečně splatila své obrovské (raději se ani nezajímám o přesná čísla) dluhy, aby si konečně spravila domeček (protože její tíživá situace, do které se dostala svou vlastní blbostí jí nedovoluje si na stará kolena své místečko zvelebovat), velkou část našim na svůj vlastní domeček, protože na tom taky nejsou nejlépe, velkou část bych poskytla jako velice štědrý sponzorský dar naší místní střední škole (aby budoucí generace nemusely sedět na rozviklaných židlích, přičemž každou druhou zdobí vyrytý nápis "tady sedí debil" - a to se tam má vzdělávat elita
Já jsem teda přesně kalorie kaše nepočítala, spíš jenom tak odhadla, ale tipuju, že pod 300 kcal určitě nepůjdu.
Energetický výdej jsem si nikdy nepočítala, neboť nevím jak. O:) Ale i tak si nemyslím, že by to mému občasnému pocitu provinilosti nějak zvlášť ulevilo.
Omlouvám se, že jsem ti vyjmenováním obsahu babiččiny spíže udělala chutě, to vůbec nebyl cíl!! Pouze jsem se snažila přiblížit má muka, která zakouším pokaždé, když si jdu do spíže pro lískové ořechy, rozinky nebo sušené brusinky.
Zrovna dneska jsem se vzbudila dřív než normálně (v šest!!). A víš proč? Kroužila mi kolem obličeje moucha. Ony umí být tak otravné! A pak jsem samozřejmě už neusnula. Tak jsem zase čekala, až se zbytek domu probudí, abych si mohla uvařit kaši.
Já jsem teda vždycky měla tendence chodit po špičkách, abych náhodou někoho nevzbudila, takže úplně opačný případ než ty, ale mí rodičové už takové ohledy neberou.