close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

My favorite childbook

16. srpna 2013 v 16:15 | Andee |  Challenges
Ahojky,

tohle už je poslední z mých předepsaných článků, dál tu budu osobně :-D
Nějak mě to vyprávění o své minulosti baví, tak tu máte další ;-)
Dnes to moc dlouhé nebude, protože kolem mě řádí poslední přípravy a létají nadávky na mé flákačství, znáte to samy, ovšem nemohla jsem dopustit aby mi vyšly články jen do středy a pak ticho po pěšině :-D
Moje nejoblíbenější pohádková knížka.
Asi byste si představovaly, že k takovéhle lásce ke knihám (na dovolenou jsem si jich na týden vzala šest) a psaní budu vedena už od dětství. Ano, už odmala jsem byla knížkami posedlá, byť můj výběr byl o něco složitější než ostatních a typických dětí.
Možná vás to totiž překvapí, ale Andee se bála typických pohádek.

"Žili byli Jeníček a Mařenka... tatínek je odvedl do lesa a..."
"Uáááááááááááááá!!!" Od chvíle, kdy se v knížce stala osudová zápletka, někomu šlo o život a tak podobně, Andee začla vřískat a buď vypínala televizi nebo mizela z doslechu. A vlastně jí podobné nahlížení na problémy zůstalo tak nějak dodnes, byť aspoň většinou nevřeští.
Byla jsem asi příliš soucitné dítě, ale mámě, rovněž literární šílenkyni jako je současná Andee (která mimochodem se psaním začala už v pěti) jsem tím nakonec udělala víc užitku než škody, protože jsem pěkně zaměstnávala její fantazii, kdy musela vymýšlet příběhy bez problémů a později do nich zakomponovávat mé kamarády a podobně.
Když to tak uvážím, dochází mi že má nechuť ke dramatům zůstala dodnes, protože jsem ještě v šestnácti stoprocentně neviděla jediný horor, tedy aniž bych v důležitých chvílích minimálně nezavírala oči.
Pokud bych si ale měla vybavit nějakou konkrétní knížku, jejíž obsah pro mně byl dostatečně mírumilovný, byl by to Medvídek Pů, jehož jsem znala nazpaměť - a pak samozřejmě klasika jménem Dášeňka.

Naprosto nechápu, kdy ta doba nastala, ale od jisté své škodolibé doby, kdy jsem pravděpodobně dostávala rozum jsem naopak začala fandit záporákům - myslím, že jsem tu vlastnost získala od mámy, zatímco babička je vždy pro ty šťastné konce - byla jsem fanynkou Gargamela a vlka v Jen počkej zající a... božínku, těch pohádek bylo, že tak daleko až má paměť nesahá...
Další co si ze svého dětství pamatuju byla nenávist k večerníčkovskému závěrečnému "Dobrou noc" které mi správně připomínalo že se blíží nenáviděná (ne)činnost jménem spánek...opět křik a útěk....
No jo, kdo by od Andee očekával průměrnost... A ten kdo ano ať se to neopovažuje přiznat!
 


Komentáře

1 Eve* Eve* | E-mail | Web | 16. srpna 2013 v 19:01 | Reagovat

To ti závidím, já žádnou oblíbenou knížku v dětství neměla. :(

2 Karol Karol | Web | 16. srpna 2013 v 19:20 | Reagovat

Je hezké, že Ti takhle vyprávěli, to mi dělávala jen babička. Má oblíbená pohádka byla: Boudo budko :D

3 Theresa Theresa | Web | 16. srpna 2013 v 19:54 | Reagovat

haha :D,zajímavý vztah to máš teda. Jsme na tom stejně,co se knížek týče. Měsíčně si jich půjčuju opravdu hodně,dokonce mám pocit že jsem jednou byla vyhlášená 3.čtenářem roku :DD.To mi bylo tak 9,a to jsem taky začala psát své první příběhy o Laře Croft (znáš tu hru nebo film? :D).

4 Vicky Vicky | Web | 17. srpna 2013 v 12:50 | Reagovat

Jsme na tom podobně, s tím, že já tak minulý, možná předminulý rok naprosto přestala číst... né že bych nechtěla, ale u knížek ten čas tak utíká, a je ho tak málo... :/ Já tyhle pohádky měla zatrhlý (byly tam čaodějnice apod. a máti by asi vyletěla z kůže) takže jsem vyrůstala spíš na biblických příbězích :'D

5 Nobody ;3 Nobody ;3 | 18. srpna 2013 v 13:09 | Reagovat

Já horory naopak miluju :D I když z nich potom nemám zrovna nejlepší spaní, ale prostě mě baví... :D Teďka nedávno jsem byla v kině na V zajetí démonů a bylo to boží :D Akorát mě překvapilo, že mi ta baba, co prodává lístky věřila, že mi je 15, zatímco mi je 13 8-O Ale co, prodala mi je, a o je hlavní :D

6 El El | Web | 18. srpna 2013 v 18:12 | Reagovat

:D Tak to je rozkošný, že ti mamka vymýšlela příběhy k obrazu tvému :D
Příběhy bez zápletek a problémů :D
Já knížky odjakživa milovala, dnes už na ně moc nemám čas, ale v dětství jsem předčítání vyžadovala :D Dodnes se všichni smějem tomu, jak jsem jednu knížku znala zpaměti(pouze na základě čtení někoho jiného) a když mi ji jednou četla babička, které se už chtělo spát a tak občas přeskočila něco co jí nepřišlo důležitý, začala jsem vyšilovat ať čte to, co tam je :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama