close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sladkosti jako řešení pro všechno?

2. srpna 2013 v 16:51 | Andee |  Něco k zamyšlení...
Ahojky,

Takže jsem se rozhodla, že už nebudu otravovat s depresivními články a povedu si deníček v kompu. Takže tu máte ten slibovaný článek... ačkoli jsme se o tomhle s anett.frank už domlouvaly, chtěla bych upozornit, že jsem si ho připravovala déle a když mě jaksi předběhla a také vlivem těch současných událostí, jsem se o tomhle rozhodla napsat z trochu odlišného úhlu.
...
"Stalo se ti něco špatného? Na, tady máš čokoládu, zlepši si náladu..."
Každá tuhle větu známe a každá dietářka ji proklíná. Jako by nestačilo, že jsme smutné pro nějakou megakřivdu, on nám ještě někdo vnucuje pokušení, jemuž se odolává těžko i bez téhle současné nespravedlnosti...

Zamyslely jste se někdy nad tím, že mají ty dobré, byť prostomyslné duše svým způsobem pravdu?
"Australský výzkum vědců z University of South Wales v Sydney sledoval bezmála 3 000 lidí trpících depresí. Skoro 61 procent účastníků výzkumu se shodlo, že jim čokoláda nejen zlepšuje náladu, ale také je zbavuje podrážděnosti a úzkosti. Celých 73 procent respondentů v minulosti užívalo antidepresiva, často ale uvádějí, že po jejich vysazení je nahradili čokoládou. Součástí studie byl i biochemický rozbor, který potvrdil, že látky, které čokoláda obsahuje, mají na nervový systém podobný vliv jako psychofarmaka."


Asi vás to moc nepřekvapilo, že ne? O endorfinech, které obsahuje a které pomáhají proti depresím i bolestem hlavy jste asi slyšely, co? Ano, jako bych slyšela nejzatvrzelejší dietářky namítat, že endorfiny se v těle přirozeně vylučují i při sportu, který je navíc zdravý a především postavě prospěšnější než čokoláda, která způsobuje cukrovku a hlavně obezitu a ty příííšerné špeky na stehnech, ale já mluvím o jiných situacích než když dostanete pětku ve škole. Ano, tam s vámi souhlasím a z vlastní zkušenosti potvrzuju, že například běh vyčistí mozek a vybije vztek a kromě kalorií utečete i smutku a pokud ta pětka navíc byla z těláku, stačí to párkrát zopáknout a máte po problému :-D


Kdo jste ale někdy zažily opravdovou depresi? Nebo aspoň vážně hnusnou situaci? Rozvod rodičů, vážná nemoc blízkých lidí, koneckonců i rozchod se svou velkou láskou nebo celoživotní kamarádkou. Já ji zažívám teď (viz. minulý článek) a musím přiznat, že jsem si čokoládu koupila a pomohla - a vůbec se za to nestydím. Pořád lepší než se vydávat do milosti či nemilosti psychologů, kteří z vás udělají blázna ani kdybyste předtím žádný problém neměly jen aby mohli dostat zaplaceno.
Co jsem tím ale chtěla říct? Záleží na situaci. Když jste natolik v hajzlu, že vám nic jiného kromě čokolády nepomůže, bez výčitek si ji dopřejte, pokud budete znát nějakou míru a nesežerete jí kilo.


Jiná kapitola jsou ale sladkosti pro takzvané sdílení radosti, abych to nazvala co nejkomplexněji. Mluvím samozřejmě o typických odměnách, motivacích a tak, ale i vytáhnutí dortíků pro návštěvu. A to není jen specialita našich babiček, ačkoli ty tomu samozřejmě rozumí nejlépe, známe.
A ačkoli teď samy říkáme, že své děti k tomuhle vést nebudeme, abychom jim "nezničily" život jako ho máme my, myslím, že to nestačí, ani kdybychom to za těch pár let dodržely.
Ten problém totiž spočívá v celé civilizaci. V říjnu vídáme čokoládové Mikuláše v každém hypermarketu, podobně je to i před vysvědčením ("Odměňte děti za celoroční dřinu") a televize i knížky nám naservírují totéž. Jasně, za všechno může průmysl kterému jde o peníze. Koho by to nenapadlo?
Pokud se přesto rozhodnete být někdy pokroková matka, setkáte se se spoustou problémů a nepochopením a odsuzováním od okolí ("Na co si to ta nána hraje?! Si myslí, že je něco lepšího, nebo co? Však ono ji to taky přejde až pozná pravý starosti!").
Tak zaprvé, všechny si uvědomujeme, že tenhle problém začíná už od úplně nejmenšího věku. Jenže jak dvouletému díteti vysvětlíte, že ten výlet, tam ho o víkendu vezmete je za odměnu, že teď udělá něco co po něm chcete? Když se u cukrárny rozvříská že chce tohle nebo támhleto, protože mu to už dala nějaká příbuzná, učitelka ve školce nebo matka jiného dítěte, nebo prostě jen proto, že to má hezký obal, jak mu vysvětlíte, že mu to nemůžete koupit, protože nechcete, aby v patnácti mělo mindráky, špeky a záchvaty přežírání? A od chvíle, kdy se dítě setká s něčím jiným vám na tohle ovoce prostě stačit nebude, takže patrně podlehnete nátlaku a touze po tichu a dobrotku pořídíte a děcku s ní ucpete pusu.
A i kdybyste dítě "zavřeli do sklepa" dokud nevyroste z nejhoršího, pořád se bude s tímhle systémem setkávat a podvědomě po něm toužit aby "zapadlo". A ačkoli už pochopí, co po něm chcete a možná bude díky vlivu rodiny žít zdravěji než jeho vrstevníci, dokud ten problém samo nezažije, nepřijme to, protože jen ze zkušenosti se člověk učí a do té doby se mu to prostě stát NEMŮŽE. A zakázané ovoce vždy nejlépe chutnalo.
Nebude to lehké, ačkoli to určitě nebude nemožné.


Dá se s tím ale něco udělat už teď? Nerada to říkám, ale všechno je to jen o vůli a přístupu. Při mém zázračném hubnoucím myšlení jsem tyhle sladké radosti dokázala hrdě nahradit leskem na rty nebo řetízkem a ještě byla ráda, že nejen nepřiberu, ale ještě budu hezčí. Chce si to v krizové situaci prostě umět uvědomit, jestli vám větší radost a užitek udělá kus sladkosti nebo třeba tričko, které může vydržet klidně rok a ještě vám bude slušet protože do něj nenaberete špeky z nezdravého jídla. Jde to těžko a bude to boj, ale budete se za to milovat.

 


Komentáře

1 Vicky Vicky | Web | 3. srpna 2013 v 6:46 | Reagovat

No, co dodat... asi máte pravdu...  tomuhle vám moc neřeknu, já při uklidňování sahám většinou po chlebu xD A chuť na čokoládu je u mě pořád, ale to kvůli nedostatku magnésia, takže už jsem si jakž takž zvykla... ale určitě jo, musí to zabírat. Čokoláda opravdu umí člověka povzbudit, ale bohužel je to jenom dočasný :(

2 katherine. / gettingfit.blog.cz katherine. / gettingfit.blog.cz | Web | 3. srpna 2013 v 17:46 | Reagovat

Zase naprosto perfektní článek. Naprosto souhlasím s tím, že když člověk stojí před nějakým opravdu těžkým životním rozhodnutím, nebo se mu stalo něco ne příliš veselého v životě, čokoláda má úplně skvělé účinky a já sama jsem po ní už několikrát takhle sáhla. A jak píšeš, taky toho nelituju. Někdy samotné cvičení prostě nezabírá. I když mi zlepšuje náladu úplně neuvěřitelně. Na některé věci je prostě i ono krátké.
Strašně se mi líbí tvůj pohled na věc. Taky jsem si říkala, že pokud budu mít děti (jakože je mít nebudu a já vím, že mi každý neustále bude opakovat, že to říkám jenom teď), chtěla bych, aby vedlo jiný život už odmala. Život plný zdravých věcí. Jenomže přesně jak říkáš, první problém nastane v momentě, kdy dítě začne cpát dobrotami někdo jiný s tím, že přece jednou za čas to neublíží a to je přesně ten moment, kdy se dítě cítí ukřivděné, že od maminky to nedostane .. A navíc se hodně špatná je i situace, kdy dítě trochu doroste, bude rozumnější a bude si stěžovat, jak mu rodiče všechno zakazují, jak mu nic nedopřejí. A vůbec by nechápalo, že to dělají jenom pro jeho dobro. Je strašně těžké v tomhle najít kompromis.
Ale my už si to v našem věku uvědomujeme. Souhlasím s tím, že raději než nějakou sladkost, kterou v tom momentě ani nepotřebuješ, jenom by sis ji prostě dala, si můžeš koupit něco na sebe a udělá ti to mnohem větší radost, a pak se budeš ještě cítit lépe, že jsi pokušení odolala. Teď trávím nějaký čas u babičky, takže moc dobře vím, o čem mluvíš, když píšeš, jak babičky pořád nosí pod nos nějaké sladké a tučné věci. Je to občas až k zbláznění, ale držím se!:D
Jinak moc děkuju!! S tím sebevědomím je to už o něco lepší, to břicho se mi začíná dost líbit, cítím se líp, už se nestydím do plavek!:)) A děkuju, že sis mě taky přidala do oblíbených! :-*

3 Kristl Kristl | Web | 3. srpna 2013 v 18:46 | Reagovat

Ty jo tak dobrý článek jsem dlouho nečetla! Fakt víc napsat nemůžu. Dost dobrý :)

4 annett.frank annett.frank | E-mail | Web | 3. srpna 2013 v 19:38 | Reagovat

To je naprosto luxusní, nádhernej boží článek :)
Souhlasím, taky když je nejhůř tak si čokoládu dám, nebo třeba dneska na rodiné oslavě to fakt nešlo..
No právě, celkem se i bojím mít děti, protože pak jak píšeš tě můžou začít nesnášet že jim nic nechceš dopřát a třeba si začnou dělat "tajné zásoby" chodit žrát sladký ke kámošům apod. takže bojovat proti tomu bude fakt těžký, ale rozhodně to nevzdám.

[1]: Vicky taky mám nedostatek magnésia, beru ty velký hnusný prášky :-! A to ani nemluvím o tom že je neumím spolknout, takže je koušu :D a chutě mívám fakt děsný mívám žravky že by se jeden posral, ale nevěděla jsem že to je tím 8-O Jmenuje se ta nemoc latentní tetánie ne? :-|

5 eM. eM. | Web | 3. srpna 2013 v 19:51 | Reagovat

já se snažím sladké co nejvíc omezit, prostě na minimum a tak čokoláda není to pravé ořechové. Také se snažím žít hodně pozitivně a prostě být taková "happy", i když to na mě jednou za čas přijde, taková ta "depka", kterou zná asi každá holka.
Vždycky jsem si říkala, že jestli někdy budu mít děti, tak že je budu vychovávat tak, aby žili zdravě apod., ale myslím, že to není možné, právě kvůli tomu, co tu také popisuješ:(

6 cincina cincina | Web | 3. srpna 2013 v 21:44 | Reagovat

Já si pořád stěžuju na svou postavu, ale když jde o sladké, těžko odmítám. Jsou dny, kdy fakt nejím sladké a jsou kdy, kdy dokážu stlaskat snad všechno :D...Ach. Občas si říkám, čím to je:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama