Sladkosti jako řešení pro všechno?
2. srpna 2013 v 16:51 | Andee | Něco k zamyšlení...Komentáře
Zase naprosto perfektní článek. Naprosto souhlasím s tím, že když člověk stojí před nějakým opravdu těžkým životním rozhodnutím, nebo se mu stalo něco ne příliš veselého v životě, čokoláda má úplně skvělé účinky a já sama jsem po ní už několikrát takhle sáhla. A jak píšeš, taky toho nelituju. Někdy samotné cvičení prostě nezabírá. I když mi zlepšuje náladu úplně neuvěřitelně. Na některé věci je prostě i ono krátké.
Strašně se mi líbí tvůj pohled na věc. Taky jsem si říkala, že pokud budu mít děti (jakože je mít nebudu a já vím, že mi každý neustále bude opakovat, že to říkám jenom teď), chtěla bych, aby vedlo jiný život už odmala. Život plný zdravých věcí. Jenomže přesně jak říkáš, první problém nastane v momentě, kdy dítě začne cpát dobrotami někdo jiný s tím, že přece jednou za čas to neublíží a to je přesně ten moment, kdy se dítě cítí ukřivděné, že od maminky to nedostane .. A navíc se hodně špatná je i situace, kdy dítě trochu doroste, bude rozumnější a bude si stěžovat, jak mu rodiče všechno zakazují, jak mu nic nedopřejí. A vůbec by nechápalo, že to dělají jenom pro jeho dobro. Je strašně těžké v tomhle najít kompromis.
Ale my už si to v našem věku uvědomujeme. Souhlasím s tím, že raději než nějakou sladkost, kterou v tom momentě ani nepotřebuješ, jenom by sis ji prostě dala, si můžeš koupit něco na sebe a udělá ti to mnohem větší radost, a pak se budeš ještě cítit lépe, že jsi pokušení odolala. Teď trávím nějaký čas u babičky, takže moc dobře vím, o čem mluvíš, když píšeš, jak babičky pořád nosí pod nos nějaké sladké a tučné věci. Je to občas až k zbláznění, ale držím se!
Jinak moc děkuju!! S tím sebevědomím je to už o něco lepší, to břicho se mi začíná dost líbit, cítím se líp, už se nestydím do plavek!:)) A děkuju, že sis mě taky přidala do oblíbených! :-*
Ty jo tak dobrý článek jsem dlouho nečetla! Fakt víc napsat nemůžu. Dost dobrý :)
To je naprosto luxusní, nádhernej boží článek :)
Souhlasím, taky když je nejhůř tak si čokoládu dám, nebo třeba dneska na rodiné oslavě to fakt nešlo..
No právě, celkem se i bojím mít děti, protože pak jak píšeš tě můžou začít nesnášet že jim nic nechceš dopřát a třeba si začnou dělat "tajné zásoby" chodit žrát sladký ke kámošům apod. takže bojovat proti tomu bude fakt těžký, ale rozhodně to nevzdám.
[1]: Vicky taky mám nedostatek magnésia, beru ty velký hnusný prášky
A to ani nemluvím o tom že je neumím spolknout, takže je koušu
a chutě mívám fakt děsný mívám žravky že by se jeden posral, ale nevěděla jsem že to je tím
Jmenuje se ta nemoc latentní tetánie ne? ![]()
já se snažím sladké co nejvíc omezit, prostě na minimum a tak čokoláda není to pravé ořechové. Také se snažím žít hodně pozitivně a prostě být taková "happy", i když to na mě jednou za čas přijde, taková ta "depka", kterou zná asi každá holka.
Vždycky jsem si říkala, že jestli někdy budu mít děti, tak že je budu vychovávat tak, aby žili zdravě apod., ale myslím, že to není možné, právě kvůli tomu, co tu také popisuješ:(
No, co dodat... asi máte pravdu... tomuhle vám moc neřeknu, já při uklidňování sahám většinou po chlebu xD A chuť na čokoládu je u mě pořád, ale to kvůli nedostatku magnésia, takže už jsem si jakž takž zvykla... ale určitě jo, musí to zabírat. Čokoláda opravdu umí člověka povzbudit, ale bohužel je to jenom dočasný :(