Září 2013

30.9.2013 aneb dobrý vliv

30. září 2013 v 17:14 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak se snažím psát, ale není moc o čem, ale zanedbávané blogerky rovná se nespokojené blogerky a nenavštěvovaný blog a to se mi zrovna nelíbí :-D
Včera jsem dočetla Vampýrskou akademii. Usnula jsem kvůli tomu až ve dvě, ale stálo mi to zato. A hádejte, co čtu teď - zase první díl... prostě takový zvyk, poprvé hltám příběh, podruhé vstřebávám styl a doplňuji detaily... což mi připomíná, že jsem ještě úplně jinak předělala svůj současný psaný sedmý díl a momentálně v tom mám trochu bordel, ale pokud se mi to povede, bude to geniální :-D


Jak už jsem psala milionkrát, znova začínám hubnout. Tentokrát už to vidím dlouhodoběji, stanovila jsme si za cíl přečkat první týden, pak už si zvyknu. Opět koketuji s pro ana myšlením, které jsem sice nikdy extremisticky nepojímala, ale už to, že v něm opět vidím cestu k úspěchu, coby symbolu motivovanosti, vytrvalosti, odhodlání a ctižádosti je na mě dost neobvyklý :-) Vsadím se, že to ode mě nikdo nečekáte, co??
Co je ale lepší je, že knížky nejen miluju, vyhledávám, (a samozřejmě píšu) a nechávám se jimi unášet, ale ještě mě umí vtáhnout do života hlavní hrdinky... Kdo četl Vampýrskou akademii chápe, v čem spočívá moje radost z téhle mé vlastnosti. Poměry v knížce vysvětlovat nebudu, ačkoli mám v plánu napsat na celou sérii recenzi, ale když řeknu, že dotyčná hlavní hrdinka trénuje na Strážkyni, takže na sobě pořád maká, asi vám bude jasno :-D Koneckonců, touha někomu pořádně nakopat ve mě byla vždycky, zvlášť když to zahrnuje jeden můj program na stehna...
No co, taky to mohlo dopadnout hůř - ještě že nečtu detektivky nebo něco takovýho, mohlo by to tu moji agresivitu zavést do nebezpečných sfér :-D


Co ve škole...
Celý den jsem se ne a ne dohledat učitelky na sbor, abych jí oznámila, že se s angínou na její krákání u piána můžu bodnout, takže jsem pak prostě zdrhla :-D Řekla bych, že je nás tam stejně pět a půl, ale ono nás tam minule bylo jen pět :-D
Na zdravotku k nám přijde nějakej vysokoškolák na náslechy, takže se údajně máme všichni učit, ale v reálu budeme ještě zmalovanější než obvykle a Andee si nebude moct o hodině číst :-D Zase jsem dneska byla celou hodinu na nervy, ono když vám učitelka rozebírá posmrtná stádia do absolutně nechutných detailů, máte vážně sto chutí vyzvracet i to, co jste snědly před týdnem, ne tedy, že bych to nepotřebovala :-D

Konečně jsem si našla zdravou úchylku. "Babička Růženka" dělá šíleně dobrý čaje, takže kromě mojí uspávací kombinace meduňky a pomeranče jsem se zamilovala i do máty s jablkem, chutná trochu jako by v tom byly rozpuštěný Mentosky a úplně úžasně provoní celý pokoj :-)
A když už jsme u těch mých nejídelních lásek, musím šíleně vychválit i svůj současný svátkový Oriflame mejkap Giordani gold - je ho potřeba šíleně malinko a skvěle kryje, naprostou náhodou se máma trefila do mého odstínu, ačkoli netuším, který to je, ale jako obvykle zřejmě ten nejsvětlejší, krásně vydrží a když se pod ním spotím neteče - jediný, co mě na něm štve je jeho otřesná pumpička která ho vždycky vymáčkne tunu :-D


Tolik tedy k mým nečekaným recenzím... mimochodem, už nějak neusínám, nechci to sice zakřiknout, ale pokud to bude znamenat další půllitr kafe po příchodu ze školy (a další před běháním), tak do toho jdu :-D A ano, čtete dobře, chci dneska zkusit běhat - ať si tu nemoc úplně dorazím (dneska jsem byla v krátký bundičce na tříčtvrteční rukávy - rýmičku coby nemoc ve škole neuznávaj) :-D Vampýrská akademie má na mě nečekaně dobrý vliv... Doporučuju, nejen z tohohle důvodu :-)

Edit 21:30

Máma mě nutí jít k doktorce a já poprvé v životě chci do školy, sama nevím proč :-D
Běhání... zvládla jsem to stejně jako posledně, stejná pokročilá trasa, pauzy ve stejným místě, stejně dlouhou dobu, ale zničilo mě to. Co vteřinu jsem si opakovala svojí příšernou váhu, připomínala si tréninkové útrapy své drahé hlavní hrdinky Vampýrské akademie i své dřívější úspěchy a vlastně mě to i bavilo... než jsem málem odpadla. Nevím co to konkrétně bylo, ale píchalo mě při každém nádechu vlevo pod plícema. Nebylo to nic divnýho, měla jsem to tak při každém začátku. Jsem jediná nebo to míváte taky?? Nikdy jsem nebyla omdlívací typ, ale všechno někdy může být poprvé. Nakonec to spravilo další kafe a jdu se věnovat něčemu krásně pasivnímu a to je psaní :-D
Zítra kupuju velkou colu a něco proti bolesti v krku - sportem ke zdraví!!


What if...

29. září 2013 v 12:42 | Andee |  Challenges
Ahojky,

tak už je vaše malá neaktivní Andee tak zoufalá bytost, že musí vykrádat dotazníky... tímto vítáme Zoey zpět od moře a velmi jí závidíme to sluníčko, samotnou mě bolí v krku a pořád je tu kosa :-D

1. Co by, kdybys byla na jeden den mužem?
Chtěla bych být jedním konkrétním a pozvat sama sebe na rande :-D

2. Co by, kdybys měla jen jedno přání?
Umět vrátit některé věci aby se staly znovu, jinak a v ideálním případě i lépe (nebo obecně magii, s tou by se toho naskytlo víc) :-)

3. Co by, kdybys potkala sama sebe ve 40 letech?
Nechala bych se odvézt na psychiatrii a léčit se z halucinací :-P

4. Co by, kdyby sis mohla vybrat, v jaké době chceš žít?
To se mění kdykoli něco čtu nebo sleduju :-D Ale ve vyšší společnosti bych se měla dobře za jakékoli doby, takže je mi to jedno, ačkoli mě vždycky fascinovalo období přibližně do 1. světové války, pochopitelně ne v Česku :-D

5. Co by, kdyby sis mohla vybrat, jak budeš vypadat?
Divná otázka... kdo by chtěl vypadat jinak než dobře?! :-D

6. Co by, kdybys mohla zakázat jednu věc na světě?
Udělala bych to v době, kdy by mě nenapadaly samé bezúčelné nesmysly jako teď :-D

7. Co by, kdyby sis mohla na týden vyměnit život s celebritou?
Už bych jí ho nevrátila :-D

8. Co by, kdybys měla být zvířetem?
Naší Ashley (pes) - nikdo není méně nezávislý a zároveň opečovávaný :-D

9. Co by, kdybys mohla jet kamkoli by se ti zachtělo?
A proč bych jako nemohla??

10. Co by, kdybys uměla číst myšlenky?
Čtení myšlenek je pro paranoidní lidi bez sebevědomí :-P Ale asi bych se z té přemíry informací zbláznila :-D

11. Co by, kdyby sis mohla vybrat jakékoliv povolání?
To, na které studuju, pokud se počítají ta reálná a z těch "exkluzivních" jakékoli :-D

12. Co by, kdybys měla rok prázdnin?
Byla bych naštvaná že to nemůže být dýl :-D

13. Co by, kdyby sis mohla vzít na dovolenou jen 3 věci?
Byly by to tři narvané kufry (a ještě by mi toho spousta chyběla :-D)

14. Co by, kdyby ses mohla zbavit jedné špatné vlastnosti?
Já žádnou nemám (to mluví za vše ;-) )

15. Co by, kdyby sis mohla koupit cokoli na světě?
Přibližně po měsíci bych se unudila k smrti a začla toužit po věcech, které penězi nezískám :-D


26.9.2013 aneb couse two can keep a secret if...

26. září 2013 v 18:47 | Andee |  Diary
Ahojky kočičky,

Zas na vás kašlu, co?? Jenže můj drahý román se uchýlil do nejlepšího, stejně jako Vampýrská akademie... jsem pohlcená písmenky!
Dnešek je prostě neuvěřitelnej. Ráno jsem rozbila zrcadlo a cestou na metro dostala pozvánku na rande. Svět se musel zbláznit.

Miluju tajemství.
Jsem posedlá lidskými příběhy, možná kvůli své spisovatelské podstatě. Mám pocit, jako bych chvíli byla ve svém románu a nacházela se v důležité psychologické pasáži, kdy se z povrchního neznámého cizince stane spojenec na celý život. Jako bych odkryla další část hádanky. Těší mě ta důvěra. Koho taky ne. Oni ví, že nejsem typ co by to rozkecal, i kdybych nebyla schovaná ve svém knížním fantasy světě do něhož utíkám od reality.
Vlastně jsem tutéž radu předala dál, včetně osobního doporučení výběru. Pořád lepší úniky, než sebepoškozování a prášky na nervy. Čtením sice psychickou bolest nepřebijeme (a že ono to vážně pomáhá), ale některé vzpomínky vážně k životu mít nemusíte.
Možná jsem vám už několikrát zmiňovala všechny ty důkazy své nevyrovnané povahy. Dnes jsem zjistila, že jsem totální amatér - nebudu všechny ty věci vyjmenovávat, ale zjistila jsem úplně neuvěřitelné věci o holce, do níž bych je rozhodně neřekla. Každý máme svého kostlivce ve skříni. A jizvy jsou jako zápisky do deníčku. Za každou je zážitek.
Two can keep secret if one of them is dead... nebo pokud zážitky sdílí. Sice jsem si přišla jako malá hysterická holčička, co zveličuje, ale věděla jsem, že když jí řeknu aspoň něco o sobě, poví mi víc. Lidi tak fungují. A já miluju lidské příběhy. Nechci sice aby na mě měl někdo páku, ale já toho vím víc...


Některá tajemství vlastně nejsou tak dobrá. Třeba ten můj výsledek z poradny, kterým jsem se už "pochlubila" všem učitelům, u nichž by mě mohl omlouvat, mám teď pocit že ví úplně každej kdo se na mě podívá. Jako bych ho měla vytetovaný na čele. Obecně to mezi spolužáky většinou zamlouvám a doopravdy to o mě ví jen spolužačka T. která sama "trpí" (nebo zneužívá) čtyři "dys" a moje sousedka v lavici, která ví úplně všechno.
Ví i o tom, co je mámě. Zjistila to vlastně tak nějak sama, když jsem si málem rozeškrábala dlaně při výkladu inkriminované nemoci učitelkou na zdravotku. Nakonec se to ve víru ještě větší senzace odsunulo, protože se ve třídě strhla debata na téma, co bude po smrti. Padaly všemožné teorie, řečnické otázky i spousta zpochybňování. Tentokrát jsem se k vampirismu nehlásila, ačkoli by to mnohé díky mému knižnímu výběru nepřekvapilo. Ukázalo se, že učitelka sama věří v buddhistickou teorii kdy tělo je jenom schránka a duše zůstává, nebo co - v náboženství se moc nevyznám.
Další tajemství, které nemiluju. Bylo nebo nebylo by lepší, kdyby to lidi věděli?


PS: s jídelníčky se zase relativně držím, od té doby co si je zapisuju. Zvážím se sice až v pondělí, ale i kdyby to bylo na nic, byla bych za sebe ráda, protože jsem to nezapomněla. Dnešek se sice nesl v duchu oslav mého svátku (a děkuju všem, které mrkly do kalendáře a spojily si jméno s přezdívkou) a mámina návratu z nemocnice, ale vím, že zítra už zas budu v pohodě, vybavená potřebnou zásobou kosmetiky od Oriflame a penízky na bazén :-)

24.9.2013 aneb návrat do dětských let

24. září 2013 v 21:17 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak nevím, jak ten dnešek charakterizovat - nejspíš rychle a stručně, opět mě zmáhá touha po Vampýrské akademii a psaní románu :-D
Vstávání mě málem zabilo. Byla jsem ještě nepříjemnější, hádavější a unavenější než obvykle. Půllitr kafe se stal rutinou. Mlíko mi do něj došlo, takže mi nechutnalo. Už nesnídám nic jiného než ovesné kaše - máme doma tři a půl krabice, takže to vidím na dlouhodobější rituál :-D
Cestovat byla pohoda. Vlastně mě to i baví, kdyby to nezabíjelo čas, který jsem mohla prospat, nebo cokoli jiného. Vzpomněla jsem si, jak jsem v prváku chtěla přestoupit na jinou školu a máma mě odrazovala důvodem, že bych musela být v autobuse před sedmou. Tvrdila jsem, že by mi to nevadilo. Dnešek mi jasně ukázal, že bych to nezvládala. Ale vlastně to tu tak špatný není :-D


Poprvé jsem přijela v předstihu, ačkoli mě to stálo dokonale propocený mejkap, jako vždy když letím na metro. Docela se divím, že pořád ještě nemám puchýře ze svých ničitelských botiček, ale to neznamená, že by byly příjemné. Natož v nich utíkat.
Být někde v předstihu je tak neobvyklý pocit, že jsem si na něj nemínila zvykat. Beztak se mi nelíbil - vždycky jsem si vzpomněla na všechny ty věci, co jsem mohla doma ještě udělat a nestihla. Nevím, co na tom ta matka tolik vychvaluje.
A vůbec nejblbější je někde být v předstihu a ještě muset čekat na méně zodpovědnější jedince. Mohla jsem si jako jediná roztrhnout pusu od zívání, ačkoli jsem zdaleka nevstávala ze všech nejdřív - máme ve třídě holku, co vstává v pět jen když jede do školy, natož na opačnej konec Prahy než je škola. Chudák. Tvrdí, že chodí spát v osm. To bych nemohla. A už vůbec ale nechápu, jak může být tak hubená - leda že by při všem tom nestíhala jíst. Jenže ona nevypadá jako nějaká nenajezená nanynka anorektička, takže logicky musí cvičit. Otázkou zůstává, kdy to při příjezdu v šest stíhá :-D Některý lidí fakt nepochopím.
Teda, to jsem se zas rozkecala, že jo??


Samotná exkurze byla nepřekvapivá nuda. Naštěstí neznamenala osobní kontakt s postiženýma děckama, jen rozplývání nad všema těma vymoženostma a zjištění, že ženská, co má na zodpovědnost nezvladatelný nevyzpytatelný postižený dítě bere přibližně 80 korun na hodinu. Smutné.
Při přednášce jsem neusnula jen proto, že ji neustále fotila učitelka, co tam s náma byla. Přece jen by to bylo nevhodné. Jako při minulé exkurzi mě z nezájmu probralo praktické zkoušení hraček pro debily, s nimiž mi to pochopitelně šlo. Pak jsem nabrala tunu letáků, jelikož jsem celou dobu neposlouchala přednášku a doufala, že se tam dozvím něco, z čeho zvládnu napsat zhodnocení a pak bye bye, maže se zpět do školy, zazářit na anglině, vyhnout se referátu na občance a naštvat se z práva.
Měla bych asi dodat, že teď už se šlo domů. Nešlo. Šlo se na tělocvik. Zbožňuju naši třídní. Vzala nás na dětský hřiště, my se porvaly o pořadí na klouzačce a Andee projevila svou obratnost v činnosti, kterou jsem strávila celé dětství a jako jediná zvládla překážkovou dráhu z prolejzaček co prý nedaly ani čtvrťáčky a byla nejlepší v běhání a na učitelčin údiv že mi pro změnu něco jde jsem přiznala že jsem běhala už dřív. Šlo mi o prestiž, o souboj sama se sebou i svou pověstí neschopné, potvrzené i papírem od psycholožky. Nikdy bych ale nepřiznala, jak moc mě to zmohlo. A lákalo zlepšit...
Po škole jsem konečně jela domů se "svým" čtvrťákem. Bloncka definitivně v háji. A Andee na nervy. Pořád nic. Možná by se opět mohla přičinit vůle Boží, musím s ním hodit řeč :-D


23.9.2013

23. září 2013 v 20:44 | Andee |  Diary
Ahojky,

dnes v rychlovce, opět mám hlavu plnou spisovatelských nápadů a zítra vstávám nehorázně brzo. Ráno jsem si vzala do školy termohrnek s kafem a co myslíte - rozlil se mi na všechno, co bylo důležité - zprávu z té poradny pro učitelku a slíbenou učebnici pro sousedku v lavici co jsem jí měla sehnat protože mám v knihkupectví známosti - byla jsem úplně na zešílení!!
Ve škole se dnes nic moc nedělo, opět jsem se nemohla odtrhnout od Vampýrské akademie a loňská učitelka na hudebku mě i letos nahnala do sboru, se kterým jsem vůbec nepočítala a popravdě se mi tam nechtělo, ale skutečně na tom byli s návštěvností bídně a já si připadala jako obvykle sofistikovaně, jako vždy když dělám nějakou smysluplnou, nebo snad dokonce uměleckou činnost :-)


Měla jsem v plánu běhat, ale opět mi to zazdila věčná unavenost. Vážně už netuším, co s tím budu dělat, ale snad se to srovná se zimním časem, to se přece jen o hodinu dýl vyspím - vlastně si zpětně uvedomuju, že jsem takhle ospalá byla už od doby co se změnil :-D
A že si říkáte co taková změna - Andee a běhání?? No prostě už sama sebe štvu. Opět se dostavil pocit zmaru z nedostatku kontroly nad jídlem - člověk by myslel, že když je doma zas jen s babi, nebude mít potřebu jíst, všechno si pěkně naplánuje, spočítá a zveřejní, což koneckonců vyšlo, ovšem když spím, těžko můžu ohlídat co vaří, takže s tím úplně spokojená nejsem :-( Ovšem věřím, že zvlášť po cvičení se dnes do bazálního metabolismu vejdu.
Přála bych si zhubnout okamžitě. Nejradši bych nejedla a nejedla dokud bych se probudila krásná a lehoučká ze zlé noční můry plné čísel na váze a metru, (domnělých??) špeků a malých džínů... Vím, že bych to zvládla. Zbláznila bych se, ale šlo by to. Občas se i k nám uvědomělejším dostaví černé myšlenky a ponoukající ďáblík ana, našeptávající že svět může být krásný a lehký, když jsme stejné i my. Sama si moc dobře uvědomuju, jak se postavení jídla přemrštěné, jak jím svět žije a umírá všemi možnými způsoby. Jak maličko by ho doopravdy člověku stačilo.
Tohle už víckrát rozebírat nebudu.


Nenávidím zítřek. Navzdory papíru svědčícím o mé neschopnosti nás zítra požene tělocvikářka ven - vida, budeme běhat, hurá!! - a chtít po mě aktivní existenci poté, co musíme být v 7:30 na opačném konci Prahy abysme jely na exkurzi do nějakýho zařízení kde po matuře můžeme pracovat - nepamatuju si přesně jestli je to školka pro nějaký narušený děti nebo pečovatelák, ale ani jedna varianta není tím, čemu se hodlám po škole věnovat :-D
Jdu psááááát svou neverending story :-)

Zdravé šílenství?

22. září 2013 v 23:41 | Andee |  Něco k zamyšlení...
Ahojky,

tak jsem tu zase se svým přemýšlením o nesmrtelnosti jistého zástupce řádu hmyzu, protože zatímco u Andee se nic neděje, každej ten malej pidižvík má pořád něco na práci, tak proč jeho aktivnost nevyzdvihnout, že :-D
Doopravdy to tak samozřejmě nemyslím, biologii bych nikdy volný čas nevěnovala - opět to byl jen jeden z duchaplných úvodů k nějakému mému zdlouhavému rozcupování tématu - zamyšlení, zpochybnění, spoustě řečnických otázek, aneb "odvolávám co jsem odvolal a slibuji co jsem slíbil", nebo jak to je :-D

Napadlo mě v souvislosti s mou potřebou návratu k dietě a přemýšlením, jak bych si svoje nové existování představovala. Samozřejmě všechny pojímáme za ideální jíst zdravě. Zdravý životní styl se skloňuje snad v každé větě u téměř každé společenské i věkové skupiny lidí, až se z něj stává téměř fráze.


Co ale skutečně představuje? Často to ani samy nevíme a jen se ženeme za přeludem úspěšnosti při kterém jsme zfetované představou vlastní dokonalé sebekontroly nad životem, jíž si ve skutečnosti zastíráme nudu, mindráky nebo kompenzujeme ostatní neúspěchy a bezmoc. Jo, tohle jste asi slyšet nechtěly, co?? Jenže to tak svým způsobem je. Nabalujeme na sebe spoustu pravidel, s nimiž věříme, že budeme šťastnější. Že se přiblížíme ideálu úspěšné sofistikované dívky z časopisů, která to má možná v hlavě úplně vyhrabaný, ale okolí ji pojímá za obraz moderního mladého člověka.
Takhle je to vlastně z celým hubnutím. Jde jen o společenský boom, který nám nastavila společnost a my se mu z nedostatku vlastního sebevědomí toužíme zavděčit, aby nás přijal. Myslíte, že hubnete kvůli sobě? Ano, spousta motivací je hrdost sama na sebe, ale bylo by to pro nás tolik důležité? Jsme to skutečně MY, kdo nemůže bez štíhlounké postavy žít? Nemohly bysme bez ní žít i kdyby u nás panoval trend lovců mamutů, v němž letěly oplácaná bříška a zadky jak od kobyly?
Všechny jsme slabé nány bez sebevědomí co se touží podřizovat. Dietě, společnosti, pravidlům sebekázně.
A ano, Andee je navztekaná, uhodly jste ;-) Ne, vážně se omlouvám. Ale možná si to taky uvědomujete.

Zpět ale ke zdravému životnímu stylu, hubnutí jsem už rozebírala často a měla bych ho víc praktikovat než teorizovat (neplést si s terorismem :-D).
Napadlo mě, jestli bych po něm vlastně toužila, kdyby nebylo v módě. Co jiného mi může dát? Tak uvědomělá abych byla posedlá vyrovnanými hodnotami prvků v těle nejsem a všechny ty nezdravosti jsou tak chutné. A skutečně nejspíš neznám nikoho, kdo by se nestravoval zdravě proto, že by chtěl vypadat reprezentativně, ale prostě jen pro to zdraví.
Možná vás to ale překvapí, ale zdravý životní styl nemusí nutně znamenat zdraví.
Zíráte, že jo? Určitě si spousta lidí myslí, že žít zdravě je stoprocentně bezpečná cesta ke kráse. Nemusíte ale být anorektička ani bulimička abyste lítaly v problému. Všechno, co se přežene je risk normálnosti.
Říká se tomu ortorexie a je to posedlost zdravým životním stylem. Člověk se k němu upne a VŮBEC nic jiného, než zdravé věci nejí, pořád zkoumá složení, ovšem nejen z kalorického úhlu, ale i ze složení, musí mít maximum prospěšných složek, cukry jsou nepřátelé, tuky jsou nepřátelé, Éčka jsou nepřátelé, umělotiny hnojivy počínaje a umělými sladidly konče jsou nepřátelé a bio je jediná možnost jak si nenapravitelně nezaneřádit svůj konzumem věčně ohrožený organismus. I tohle jsou lidi, kteří jsou jídlem posedlí. Budují si na něm svoje nálady, svoje sebevědomí. A ano, určitě se ve spoustě příznaků poznáte, vlastně pravděpodobně skoro ve všech. Teď už jen záleží, jak moc si bez toho neumíte reálně představit život. Pokud byste radši dlouhodobě hladověly kvůli strachu ze snězení nehodnotného pokrmu, asi je to problém. Ale všechno je poněkud sporné a takovéhle detaily po mě zase nechtějte, i kapacita článku není nekonečná, natož míra vaší trpělivosti nad mými litániemi :-D


Když se tak ale zamýšlím nad určením hranic extrémismu, musím se vrátit k základnější otázce - co vlastně zdravý životní styl zahrnuje. Ano, pohyb a nejezení sra*ek, když to řeknu hodně zjednodušeně. Co je tedy zdravé jezení? Některé z nás tím nazývají pouhé vyřazení čokolády a křupek, jiné to chápou jako závod v množství snězené zeleniny, protože nic prospěšnějšího neexistuje, další jako výzvu své kreativitě pro stvoření nejneobvyklejších kombinací uznávaných složek potravy. Nevím, jaký je správný postup, ale na jedno zásadní zapomínáme. Zdravě se nežije ze sebenenávisti ale ze sebelásky, aspoň by to tak tedy mělo být :-)


21.9.2013

21. září 2013 v 15:12 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak jsem sem včera pochopitelně zas nepsala, jde to se mnou do háje... shrnu to tedy.
Zubařka mě opět seřvala, že jsem si nepořídila rovnátka a nacpala plombu do poslední strany pusy kde ještě žádnou nemám. Může mi jako poradit, když je tak chytrá, kde mám vzít nejmíň 30 tisíc na blbý drátky?!
Výsledek z poradny ve mě vyvolal další vlnu Niagárských vodopádů, ale aspoň z toho můžu vytěžit maximum - dokonce jsem si naplánovala, jak ho omlátím o hlavu tý krávě na výtvarku, co loni moji nešikovnost komentovala slovy, že se o mě rodiče evidentně moc nestarali. Na chvíli jsem samou škodolibostí a satisfakcí přestala brečet a vrhla se opět do svých hysterických záchvatů smíchu. Jsem to taková nevyrovnaná osoba...
S mámou jsem do nemocnice nejela. Sice by to konkrétně na jejím katastrofickém oddělení mé sebelítosti zasadilo morální facku, protože ono skutečně může být vždycky mnohem hůř, ale nějak jsem na to neměla, takže jsem si doma uvařila kafe se spoustou mlíka, přečetla si Bravo Girl a nakonec z toho emocionálního vypětí jako obvykle usnula - a to jsem spala dýl než jindy, protože jsem mohla k zubařce vstát až v devět :-D


Nicméně další výlet do nemocnice si udělá v pondělí a tentokrát tam dokonce bude až do čtvrtka. Už z toho nejsem tak na nervy a dokonce se těším, že tou dobou jako obvykle zas nebudu mít potřebu se hádat a cpát, takže sem asi budu dávat jídelníčky ;-)

Potěšilo mě mé drahé příbuzenstvo, které mi poslalo k svátku (který budu mít 26.9.) pětistovku - zaplatím si z ní bazén a budu mít aspoň o důvod víc se nepřežírat :-) Vlastně mi chybí, ačkoli si neumím představit, jak ho skloubím se svou věčnou únavou :-D
Zítra pravděpodobně moje umělecká matka textařka pojede na slezinu ke "své" skupině, tedy lidem kterým skládá a který s náma - některý - byli i na té dovolené. Možná pojedu s ní, ačkoli se mi tam svým způsobem nechce :-D Ale pamatujete na tu blond kopii svého frajerského otce, co jsem nad ním slintala ve vyprávění zážitků z dovolený?? Bude tam taky :-D


Miluju svou knížku - píšu úplně ustavičně a včera se mi povedl tak úžasný zvrat, že jsem byla sama překvapená.
Kdo občas píšete, možná mě teď pochopíte, když řeknu, že jsem to nepsala já. Prostě mi jen moje postavy říkaly, jaké klávesy mám mačkat. Úplně mi oživly a já byla jen jejich zprostředkovatel, vtažená do jejich osudu.
Přála bych si ho...


19.9.2013 aneb troubles in "paradise"

20. září 2013 v 0:42 | Andee |  Diary
Ahojky,

měla bych už asi spinkat, ale jak už bylo minule zmíněno, zítra mě čeká letecký den a já budu lítat po všech čertech a ďáblech a doktorech :-D

Ráno mě čím dál ošklivější čísílko váhy donutilo vyhrabat nějaký starý sešit formátu A6 a opět zaznamenávat jídelníčky. Neváhala jsem kvůli tomu vyndat baterku z váhy a strčit jí do té jídelní (kde se vybila), protože stejně vím, že čím míň pozoruji úspěchy, tím víc se držím, takže bye bye každodennímu vážení a welcome vážení jednou za týden, beztak ráno nestíhám :-D
Trochu mě zaskočilo, když jsem si uvědomila, že poslední jídelníčkový zápis byl ze dne, kdy jsem se roztřískala na kole. A ne, pochopitelně jsem nebyla tak na nervy z pomyšlení, že nezapisuju už víc jak měsíc. Prostě mi to přišlo jako špatné znamení.

Před školou došlo přesně k tomu, na co jsem se vymlouvala spolužačkám, když jsem končila s kouřením - potkala jsem "mého" čtvrťáka, o kterém vím, že kuřačky nesnáší, navíc bez pitomé blondýny (se kterou ho už nevídám vůbec), ovšem zrovna ve chvíli, kdy jsem tenhle důvod vysvětlovala méně obeznámeným spolužačkám. Nevím, jestli to slyšel, ale jen to podpořilo moji paranoiu :-D
A samozřejmě taky můj vztek. Celou tu dobu co jsem byla krásná hubená motivovaná 48 kilová prvačka jsem ho vídala s blond nánou a jen co se s dietou přestanu kamarádit a začne to na mě být vidět se s ní rozejde (???) a Andee se zase neodváží na něj ani podívat, takže jen co zhubne bude on už zas určitě zadaný :-/ Že by mě to ale nějak zvlášť motivovalo se říct nedá - klasický vzorec: ve škole nejím nic, s příchodem domů se nacpu. Jsem ze sebe zoufalá.
Ale zpět.


Škola. Taková hloupá instituce, kam se musí neustále docházet, ačkoli na to stejně většina spolužáků kašle, a to doslova, protože z toho, jak u nás netopí jsou všichni nemocný :-D
Hned o dějáku jsem si "opravila" svoji prozatimní pozici jedničkářky (měla jsem jednu z angliny), jelikož se opravily testy a Andee chytla, stejně jako většina dalších, trojku.
Úplně jsem ji zasklila ovšem při těláku, kde jsme skákali do dálky a... no, znáte Andee :-D Už se fakt těším, až ten posudek šikovnosti dostanu, ať už na něm bude cokoli, abych jím mohla zacpat držku všem těm krávám učitelkám co si myslí že nic není důležitějšího než jejich předmět - a ano, teď mluvím o té na psaní všema deseti, která mě přestala utěšovat a začala se vztekat že se nesnažím. Asi se budu muset přestat ovládat a znova se klepat hysterií jako předtím :-D
Už mě tak nějak neděsí, že bych byla divná kdybych byla dys-něco. Pravda, znepříjemní mi to život, ovšem máme ve třídě holku co je dyslektička, dysgrafička a ještě dys na matiku a kreslení, což nevím jak se jmenuje, nicméně má maturitu na ekonomce. Stejně tak jeden z minima spolužáků T. který má taky dys nevím co a je jediný ze třídy s vyznamenáním :-D
Jak vidím, když se chce... Ale muselo by se chtít a Andee obvykle nemá povahu bojovnice.
Ovšem to jsem zase odbočila od toho tělocviku. Docela mě potěšilo, když jsem zjistila, že nová spolužačka M. je podobně úspěšná jako já, jsme si podobné v čím dál víc věcech - rodičovstvo, neběhá vám někde nějaká tajná dcera?! :-D

Abyste ovšem nemyslely, že naše škola je jen na sebe navazují sled katastrof a slet čarodějnic (miluju češtinářské chytáky :-D), tak se dnes neděly jen pitomé věci - tak například jsem si opět četla Vampýrskou akademii a opět mi to prošlo, což už ani nepovažuji za úspěch, nýbrž zaběhnutou normu. O něco zajímavější ale byla návštěva nějakých hostesek či čeho nabízejích zadáčo Red bull a letáček na jím sponzorovanou akci. Před tělákem byl nanejvýš potřeba, opět jsem usínala za pochodu :-D
Vůbec nejzajímavější byla ekonomika, v níž měla aktualitu spolužačka L. a z přednášení novinek týkajících se zmíněného předmětu udělala půlhodinový kabaret, její vyjadřovací schopnosti i paměť totiž notně pokulhávaly, z čehož chytala dlouhé a zdržující záchvaty hysterického smíchu, podobně jako vynervovaná Andee na tělocviku. Pak ale vyhrabala z kapsy šíleně zmačkaný papír a konečně jsme se mohli něco dozvědět.
A že to sem nepíšu jen tak - jednak jsme zjistili, že od ledna do března bude hospitalizace zadarmo, takže jsem si vzpomněla na svou kostkovanou košili a vztekala se, že máma to svoje uzdravování neodložila na onen termín. Co vás ale zřejmě zaujme víc je údajná změna zákona, podle který budou na sladkostech varování, že škodí zdraví, nebo co - jejich návykovost je podobně závažná jako na jiných nebezpečných látkách - víme samy nejlépe ;-) Představila jsem si vyfocenou rakovinu plic na krabičkách cigaret a hned na to variantu, která by byla třeba na čokoládě - a že ten obrázek přetékajících špeků by byl nanejvýš na místě a věřím, že by spoustě z nás pomohl - konečně zákon pro dietářky :-D Kromě toho taky prý mají zakázat prodej sladkostí ve škole, ovšem než jsem začala jásat, uvědomila jsem si, že při našem politickém systému tohle přijde v platnost nejdřív po mý maturitě - ať žijí zákony schválnosti :-D


18.9.2013

18. září 2013 v 20:36 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak na vás nějak kašlu, že jo? Těmi jídelníčky jsem si na sebe upletla bič ze všech směrů - jednak kvůli nim klesl zájem o text samotný a jednak mě přechází chuť sem psát kdykoli se mi nelíbí. Ovšem neznamená to, že bych to zkazila, kdykoli nezvřejňuju, zrovna včera jsem prostě neměla čas, odpoledka do čtyř a pak spinkala a spinkala... stejně jako celý dopolední vyučování, kdy jsem dokonce po probuzení nevěděla, že jsem ve škole :-D
Přesto se nedá říct, že bych se sebou byla spokojená. To jsem čím dál míň a míň a míň až vůbec... dnešní ráno jsem provztekala před zrcadlem nad svou dle osobního názoru výraznou sedací částí těla :-D
Zkusila jsem dnes verzi, v níž se nasnídám abych neměla tolik chutí večer. Hlad jsem neměla tak jako tak celý den, nicméně cestou ze školy jsem rovnou s babi jela do krámu a přitáhly jsme spoustu věcí... znáte to :-D Žádný přežer, jen víc než by stačilo k ukončení pocitu hladu. Přitom moc dobře vím, že bych zvládla žít jen o Psylliu - jednou jsem zkoušela jít do školy bez toho, abych ho ráno zapila a mohla jsem se hlady zbláznit, kdežto když si ho dám, zvládám jen s minimální svačinou vydržet až do pozdního odpoledne.
Teoreticky bych tedy měla být štíhlá jako proutek, dokonce se ani necpu sladkostmi ani podobnými lákadly... v praxi je to jaksi pitomé. Praktičnost nikdy nebyla mojí silnou stránkou - vzpomeňte si, jak jsem minulý čtvrtek toužila po dyspraxii coby omluvě pro neschopnost psát všema deseti :-D Mimochodem, v pátek se dozvím, jestli jsem jenom nešikovná nebo se dostatečně nesnažím nebo jsem se narodila porouchaná, což je samozřejmě přehnaný termín, ale Andee by si to neodpustila a sama sebe brala jako špatnou. A ano, jsem z toho na nervy a je to důvod, proč jsem o víkendu tak vyšilovala, jak jsem psala v předchozím článku.
Abych to tedy shrnula - v pátek mě čeká běhání po doktorech - v deset zubařka, od ní pedagogicko psychologická poradna v níž si vyzvednu onen osudný verdikt svědčící o mé šikovnosti a tam odtud hned s mámou do nemocnice... školu bych nestihla ani kdybych chtěla, jakože díky psaní všema deseti každopádně nechci.


Zítřek ovšem nebude o nic lepší - sestava výše zmíněného předmětu v kombinaci s tělákem a dějepisem je vražedná. Třídní je na tělák o něco příjemnější, sice mě pořád kvůli těm kecům loňskýho tělocvikáře sledovala jestli jsem skutečně takový nemehlo jako tvrdil, ale jinak jsem s ní byla relativně spokojená :-D Keep optimism ;-)
Lidem se člověk nezavděčí - člověk je upozorní že jsou méně geniální a v sešitu, co si opisuju mají po*ebaný pravopis a nakonec se dozví že se vytahuje! Jako je mi jasný, že když je dotyčná o tři roky starší, naštve ji že ji musí opravovat šestnáctka, ale copak jsem si ty pravidla vymyslela já?!
Mám historicky první letošní jedničku - a pochopitelně není z historie, nýbrž z angliny, v níž jsem si stěžovala na kterénské požadavky - moje genialita do nich stále spadá :-)

Miluju Vampýrskou akademii - ponořila jsem se do ní během hodiny (sedím v krásně kryté pozici za prostorově výraznější spolužačkou) a už jsem dojela první díl, téměř jen za dnešek :-D Jinak se ve škole dnes nic extra zajímavého nedělo, kromě řešení vztahové situace spolužačky K. která žádala oficiální hlasování o průběhu oslovení jakéhosi čtvrťáka a já jako první byla zděšená, jestli se nejedna o "mého" čtvrťáka, nicméně jinak to byla sranda - jeden z minima spolužáků D. má skutečně antitalent v psychologii, ovšem velmi originální a zábavný způsob kreativity, takže jsme se z jeho návrhů všichni smíchy váleli po zemi :-D


16.9.2013 aneb back to last week

16. září 2013 v 15:47 | Andee |  Food + diary
Ahojky,

tak jsem si dala pauzu... sama nevím proč, prostě mě všechno štvalo od chvíle, co jsem začla psát jídelníčky. Měla jsem pocit, jako by to byl můj spisovatelský krok zpět - jako bych mohla psát hotové nesmysly a stejně by každý jen zíral na tabulku pod článkem. Vsadím se, že nabídnout vám teď milion, polovina komentujících to vůbec nepostřehne :-D Nicméně nenabízím, nedělejte si naděje - sama mám málo :-D

Abych to tedy trochu shrnula - a že na Andee to skutečně bude rychlovka:

Páteční večer: nehorázný hysterák způsobený naprostou maličkostí který nesouvisel s neuveřejněním jídelníčku a z toho vyplývající nespokojeností. Zpětně bych za páteční jezení dala nevím co, ale to je fuk. Tři hodiny jsem prořvala v koupelně, pohádala se s celou rodinou, rozškrábala si nehty zápěstí, rozházela spoustu blbostí, vykouřila dvě cigarety naráz a pokusila se zdrhnout. Pravděpodobně to nebylo hormony a stoprocentně to nebylo kvůli jídlu. S tím jde aspoň něco dělat, s tímhle ne. A jestli jste tím nabyly dojmu, že jde o mámino zdraví, i s tímhle jste vedle. Ale s tímhle se chlubit vážně nehodlám - nesnáším se za to, byť jsem to nemohla ovlivnit, ovšem ačkoli vás nikdy neuvidím, neuměla bych sem psát poté, co byste to věděly, i když je fakt, že to stejně moc lidí nečte :-D

Sobota: V našem zapadákově byl uspořádaný jarmark, udělala jsem si známosti i v hereckých okruzích a pořídila si tam řetízek s takovým pěkným kamínkem v přesné barvě mého laku na nehty který se jmenuje lapis lazuli a kdo pozorně kouká na Upíří deníky, asi ho pozná coby kámen ve špercích proti dennímu světlu. Budoucnost zajištěna, aneb jak se říká, poctivého nepálí :-DD


Neděle: Babi slavila narozeniny. Samý dobrotky, všechno na co byste si vzpomněly. A Andee neodmítala.

Takže jak z tohohle všeho vypovídá, jsem s váhou tam, kde minulý týden, ale je mi to fuk - koneckonců, dokud mám co hubnout, dává mi to smysl dní i vyšší čtenost, tak proč si to neprotáhnout :-D Přesto se nedá říct, že by mě to chytlo jako předtím - nepočítám, nemám neochvějnou disciplínu, nevážím jídlo, nedostanu se ke sportu a hledám výmluvy na první poslední, ale mohlo být hůř. Nicméně jsem prostě hlavně blogerka a ne dietářka a komu se to nelíbí... však víte :-D
Dneska nic moc převratného ani ve škole ani v ničem jiném. Byla jsem příjemně překvapená, že jsem se bez problémů zase zvládla vrátit na svůj školní režim a neumřela během vyučování hlady, což vidím jako dobré znamení, ale nemíním ho už znovu zakřiknout, protože se znám natolik, abych věděla, že jsem nastavená na večery - večer žiju, večer žeru. Vím, že by se mělo hlavně jíst dopoledne kdy hlad skoro nemám, ale proč do sebe něco cpát když to nepotřebuju, když bych se večer najedla tak jako tak?! Prostě takhle funguju a v mém případě usínání v jednu skutečně nedokážu a ani bych neměla večeřet v šest večer, což je režim pro lidi co chodí spát v deset. Tohle je prostě Andee.
Mimochodem, současné plány: koupit nový Psyllium, dokopat se do solárka, dokopat se do knihovny, mrknout na Elysium, víc spát, víc psát (netuším jak to skloubím dohromady :-D) a už to znova nepos*at :-D

Edit 19:40
Tak jsem opět bez jediné koruny - omyl, zbylo mi jich asi 30, to se teda mám, takže bych ten milion dát nemohla ani kdyby to bylo míněno vážně :-D Bod číslo 1 a 3 splněn, koupila jsem si tričko v New Yorkeru a dnes poprvé odpoledne nespala, jelikož jsem tou dobou byla venku. Z nouze jsem si půjčila Vampýrskou akademii, která mě sice po přečtení obsahu zrovna neuchvátila, ale o autorce vím, že píše dobře (četla jsem od ní Sukubu) a tak jsem to zkusila - a opět jsem se nemýlila - nevidím, neslyším, čtu :-D


Snídaně: x
Svačina: x
Oběd: mrkev s brambory (pořád na ní mám chuť :-D)
Svačina: celozrnný chleba s Florou light
Večeře: jablko
Pití: kefírové mléko vanilka (svačina) , 0,5 l kafe , 2,5 l vody, 1 l zeleného čaje, 1 l meduňkový čaj
Cardio Workout: How To Lose Weight (dala jsem si ho na začátek a skutečně mě rozehřál, měla jsem propocený vlasy skoro v půlce a pak se mi video seklo, ale těžko říct, jestli to byla chyba u mě nebo videa, každopádně dokončeno do konce, bez výhrad, efektivní, zábavné, řešené způsobem Jillian tedy střídání kardia a cvičení)
The Beyonce Butt Workout (aneb dřepy na milion způsobů. U videa nebyly v levém spodním rohu ty ukazatele co cvičím a co budu cvičit potom jak jsem zbyklá z programu na nohy a břicho, ale té šikmooké upištěné bytosti se dá cekem dobře rozumět :-) Mnohé cviky se opakovaly i s Thigh exercise for losing fat a na to, že video celkem trvalo osm minut mi tudíž asi tolik nového nepřineslo, ačkoli každý pohyb je pohybem kupředu. Celkové hodnocení ale dobré, s ničím jsem neměla problém, ačkoli jsem opět místo zadku cítila kolena, stejně jako v případě s vn. stehny - jak je to sakra možný?!)