close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Září 2013

13.9.2013 aneb (un)lucky date

13. září 2013 v 16:13 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak jsme se dočkaly dalšího pátku...
dnešek až tak pitomý nebyl, navzdory nejhorším obavám. Nešťastný pátek třináctého jsem zvládla bez žádné katastrofy, ba téměř naopak - to se vám děly věci, dámy - Andee rozuměla matice a nezešílela z psaní všema deseti - a co víc, dnes mi dokonce celkem šlo :-) Sama tomu nemůžu uvěřit, ale ne, že by mě to nenabilo optimismem. V pohodě bylo dokonce i právo, akorát jsem vůbec netušila, co učitelka vykládá protože jsem celou dobu zírala na její neuvěřitelně hubenou postavu - z tý byste šílely, dámy!
Po škole jsem prozměnu nejela do nemocnice ale omrknout hadříky. Opět jsem se naštvala zkoušením džín, ale už to byla o číslo menší velikost než posledně, když jsem kupovala ty své současné - když k tomu připočtu váhu, ukazující už přijatelnou hodnotu, nemůžu si stěžovat, ačkoli mi to zas nevydrží - jako při každém úspěchu si trochu povolím a pak už to tak ukázkově nedopadá, ovšem máme tu zase víkend, takže budu míň ospalá a dostanu se tedy na kolo :-) Takže jak vyplývá z minulé věty, jídelníček sem dnes nedám, ovšem nepřežrala jsem se, jenom prostě ze sebe nejsem spokojená a vaše automatické pochvaly by mě jen naštvaly, takže aspoň uvidíme, kdo mě doopravdy čte :-D Ovšem cvičit budu totéž co včera a předevčírem - už jsem si zvykla i na ten program na nohy a musela přiznat vlastní blbost, v níž jsem to předtím dělala asi trošku jinak, protože včera jsem už trochu nohy cítila - takovým tím správným způsobem který zhubeňuje ale nevytváří kulturistickou postavu :-)
A co budu dělat dneska? Totéž co vždycky - psát, spát, žrát... a hlavně neskládat básničky, dopadlo by to příšerně :-D


Věříte na pátky třináctého? Sama jsem se nad touhle otázkou musela zamyslet, protože to tak úplně jistě nevím. Nevzpomínám si na žádnou nezapomenutelně špatnou věc kterou bych si spojovala právě s tímto datem, ovšem nejspíš pro mě není ani šťastným dnem. Prostě další jako všechny jiné. Je kolem něj prostě jen hodně povyku a lidi mají nač svádět svoje neúspěchy. Jsme prostě takový alibistický národ :-D
Obecně si neumím vzpomenout na žádné pověry, kterým bych věřila - černá kočka přes cestu, rozbité zrcadlo... na mě to prostě neplatí, ačkoli si vzpomínám jak ho nedávno rozbila máma a já aplikovala svůj neobvyklý optimismus, když jsem jí vysvětlila, že sedm let neštěstí jí zaručuje, že tu minimálně ještě sedm let bude. Bylo to v době, kdy ještě s léčením začínala a myslela, že umře následující hodinu, samozřejmě obrazně řečeno. Kdo by nicméně s její diagnózou nevyváděl - a psát ji nehodlám, ovšem musím se pochlubit, že za měsíc budeme mít snad už od nemocničních dýchánků pokoj, pravděpodobně dokonce s kladným výsledkem ;-)

PS: kdo zítra jedete na Ladronkafest??


12.9.2013 aneb stressed and bad dressed

12. září 2013 v 16:12 | Andee |  Food + diary
Ahojky,

slibovala jsem dnes litánii, máte mít litánii - je úlevou a pochopitelbně i radostí, že vám chyběly - asi bych se neuměla omezovat, být to naopak :-D
Nicméně fránina sehnána, takže už nikam nemusím spěchat a můžu se rozepsat - už leda odpolední spánek, spousta psaní a další díl TVD (koukám znova na 4. sérii abych tou pátou rovnou navázala :-) - I ♥ my vampires) a jinak nic moc neplánuju - pokud nebudu úplně mrtvá, možná se ještě dokopu na kolo, ale moc to nevidím - už ráno jsem se dvacet minut nemohla vykopat z postele, takže maximální nestíhačka, tenisky a první hadry co mi padly pod ruku - byla mi nehorázná zima a až venku jsem v roláku a bundě zjistila, že ta zima je spíš doma než venku :-D
Cestou do školy jsem prováděla zcela neobvyklou činnost, zvlášť vzhledem k tomu, že jsem s sebou táhla tablet - odolala jsem totiž Angry Birdům, Fruit Ninjovi, Pouovi, pěti druhům karet, piškvorkám, lodím i sudoku, tedy všem hrám co v tabletu mám a místo toho vytáhla učebnici dějepisu - jsem to ale dobrá, co?? ;-)


Hned první hodinu, tedy hodinu dějepisu se ovšem ukázalo, že zdaleka tak dobrá jak jsem myslela nejsem, naštěstí jsem své genialitě opět dopomohla tahákem (penál je jistota :-D) a navíc mám v nejistých případech aspoň 25% šance na úspěch - milovaný systém a/b/c/d tedy tipovačka :-D
Následující hodina byla dalším hřebíčkem do rakve mé křehké příčetnosti - ano, nepletete se, psaní všema deseti. Nabitá nepatřičným optimismem a lahví Pepsi coly jsem zapnula počítač a předstírala, že nejsem takovej antitalent jako jsem - a jen co na mě učitelka nezírala, vylepšila jsem si časové i přesnostní skóre svým přirozeným způsobem psaní :-D Přesto jsem počítala vteřiny, hysterčila, klepala se a o to víc zmatkovala a tedy chybovala. Snažila jsem se aspoň probudit tu perfekcionistku co se do problému zakousne a snaží se, ale i ona na moji míru neschopnosti rezignovala, takže jsem zůstala úplně sama a úplně prázdná. Prostě jsem jenom koukala na obrazovku, snažila se zhluboka a posléze jakkoli dýchat a modlila se aby mi na těch úterních testech (viz můj úterní článek) našli něco tak geniálního, abych se tím od všeho praktického osvobodila - tuším, že se to jmenuje dyspraxie; co už si lidi nevymyslí aby se mohli beztrestně flákat :-D
Byla jsem natolik na nervy, že jsem z toho dostala krámy - respektive jsem si to tak myslela, než jsem si vzpomněla, že jsem předevčírem opět spapala antinu místo v noci v 6 ráno - neuvěřitelný, jak dokáže blbých 7 hodin rozházet tělo - ovšem aspoň mi to vysvětlilo to ranní nepěkné čísílko na váze, které se ukázalo jen jako voda. Však ono to ještě dneska přejde, od té doby jsem je jedla zas pěkně ve stejnou dobu tak jen budu pokračovat - a příště si nechám napsat něco jinýho :-D
Další hodinu se ukázalo, že ty těžký a drahý učebnice na fráninu jsem si vůbec kupovat nemusela - učitelka se opět nenamáhala dostavit, takže jsem se celou hodinu pokoušela překonat své herní rekordy, zatímco téma okolo mě bylo trapně nedostupné - děvčata sice jednou prozměnu řešily knížky, ovšem nikoli můj žánr nýbrž povinnou četbu v níž já se s hrdostí neorientuji, ačkoli ji po mě bude v říjnu chtít češtinářka :-D


Dál všechno pohoda - tělák odpadl, ekonomika v pohodě a klasický počítače zvládám, takže mě čekala jen tradiční zajížďka směr nemocnice. Pohoda. Divím se, že to tak beru, ale další nervy by mě už zabily - možná se nedostavila Andee perfekcionstka, ale aspoň mě neopustil pud sebezáchovy :-D
Naštvala jsem se už před barákem - předělávají nám totiž schody a domů se musíme dostávat sklepem z druhého vchodu - nic co byste chtěly zažít. A jak jsem se tak přibližovala té příjemně nasládlé vůni vanilky a skořice neodmyslitelně patřící k jedinému jídlu, vztek jen sílil - ještě ráno jsem babi zapřísahávala ať z mých jablek ten štrůdl nepeče - nepekla ho - udělala místo něj koláč. Moje rodinka mě totiž šíleně poslouchá, víte?! Měli jen štěstí, že byl hnusnej :-D Škoda jablek...

Jídlo:
Snídaně: Activia musli, jablko
Svačina: x
Oběd: kaše s párkem a cherry rajčaty (dávám si je ke všemu :-D), kousek jablečného koláče
Svačina: x
Večeře: okurkový salát
Pití: 0,75 l Pepsi light, 0,25 l kafe s mlíkem (ráno), jahodové kefírové mléko (svačina), 3 l vody


11.9.2013

11. září 2013 v 18:36 | Andee |  Food + diary
Ahojky,

můžete mi někdo vysvětlit, jaktože chodím spát ve stejnou dobu co loni a stejně každodenně usínám i odpoledne?! To tak jako bude následujících 10 měsíců nebo co?'! Jestli nezabere ani údajně protiúnavový vitamín B, tak už vážně nevím. Tolik tedy k tomu, proč píšu až teď.
Dnešek byl snesitelný. Sice jsem opět přecenila svoje nové červené botičky které mi nikdy nezapomenou rozervat paty, ale to byla moje chyba - evidentně v nich budu moct absolvovat pouze krátké a nevytížené časové úseky a lítání do školy, ve škole a ze školy do nemocnice to asi nebude.
Opět jsem najela do svých starých podvodných kolejí - přestávky vyplnila opisováním úkolů od pilnějších spolužáků. Nejlepší byla Psychologie, jelikož se učitelka musela vypořádávat s otázkou řešení pořádku při osobní hygieně se svou letošní 1.D - ty děcka jsou ještě nemožnější než jsme tehdy byli my, navíc prasata a uřvaný, což jsme my nebyli :-D Nicméně mě popadla vzácná vteřina inspirace a já doplnila mezery do svého průběhu knížky a rovnou si celou osnovu sepsala než bude zas genialita v háji. Sice se, pravda, mohla dostavit v potřebnější školní okamžik, ale aspoň jsem pro ni měla praktické využití.
Konečně se uráčila přikráčet češtinářka - a naopak k všeobecné radosti chybí třídní, takže odpadla dnešní zdravotka a - třikrát sláva - i zítřejší tělák :-D
Tu volnou hodinu jsem, jak už jsem zmiňovala nahoře, využila doprovodem mámy do nemocnice. Buď jsem si už zvykla nebo to tam dneska nebylo tak příšerný protože mou mysl většinu doby zaměstnal nářek nad rozervanýma patama a nemožnýma náplastma a sledování filmových trailerů na obrovský telce - chtěla bych vidět to Elysium, trochu mi to připomínalo princip Hunger games, na které budu muset čekat až do listopadu.
Protože teď spěchám shánět učebnice, asi dnešní článek nic dlouhýho nebude - však mě taky zítra čeká nejpitomější den v týdnu, tak se nebojte, že byste si nepočetly :-D

Jídlo:
Snídaně: jablko
Svačina: x
Oběd: hovězí vývar s játrovými knedlíčky, těstoviny s cherry rajčaty a nivou
Svačina: x
Večeře: hrnek hroznů, grilované kuřecí křidýlka s tm. houskou
Pití: 0,25 l kafe (snídaně), vanilkové kefírové mlíko (svačina), kelímek čokolády (svačina), 0,5 l Pepsi light, 3 l vody, ??
Thigh Exercise for Losing Fat (obojí hodnoceno včera)


10.9.2013 aneb pokusný králík

10. září 2013 v 14:15 | Andee |  Food + diary
Ahojky,

to zíráte, že už se flákám doma že jo?? No, moc se do tý školy nenechodím, byť tentokrát ne vlastní vinou.
To si takhle v červnu vymyslel náš bývalý tělocvikář cosi o nekoordinovanosti pohybů a Andee se dnes vyhnula odpoledce ve jménu prověření způsobilosti k praktickým úkonům. Nikdy jsem si nemyslela, že bych byla v tomhle směru normální, koneckonců, na nenávist k míčovým hrám, manuální části výtvarky a psaní všema deseti, tedy úkonům vyžadujícím středoškolskou míru zručnosti, jsem si tu už stěžovala, takže mě celkem potěšilo, že to není chyba mojí blbosti - rodičovstvo mě vytvářelo velice nepečlivě :-D Patrně se budu muset živit spisovatelstvím, zavřená ve sklepě abych napáchala co nejméně škody na sobě, okolí i majetku :-D
Vůbec největší test praktičnosti ovšem bylo už jen nalezení hledaného objektu - člověk by řekl, že se zařízení tohoto typu bude nacházet v okolí nějaké zdravotnické budovy a hle - ono houby! Takže jsem si udělala takový půlhodinový hladový maraton na podpatcích a už jen můj pozdní příchod svědčil o mnohém :-D
Pochopitelně mě pak ani nehlo se vracet do školy, byť bych odpoledku s protivnou učitelkou na právo, tělocvikářkou třídní, náročnou angličtinářkou a ještě jednou osobou, na jejíž totožnost ani předmět si nevzpomínám, určitě stihla. Trhněte si, lidičky!

Opět čas využiju ke psaní - čeká mě další zabíjení mé milované postavy, které mi v kombinaci se čtením zvrácených Hunger Games vyvolalo další záchvat paniky. Zvláštní, můžu o umírání psát, číst, nicméně nezvládám vlastní představivost... Je to pořád ještě pud sebezáchovy, když se nejvíc bojím o sebe nebo už jen sobeckost?!
Když už jsem u psaní, když takhle sepisuju dnešní den, uvědomuju si, jak by se nebýt školy nic nedělo :-D Nejspíš sem zas nacpu jídelníček, ačkoli to opět bude znamenat klasické komentářové zjednodušující fráze pro lidi, kteří jsou líní číst mé litánie :-D A ne, ani mě nenapadla možnost, že by moje psaní mohlo někoho otravovat, na to jsem už dost zhýčkaná vašimi pochvalami - a ještě jednou za všechny děkuju :-) Docela mě láká zkusit někdy něco napsat úmyslně úplně příšerně, ale nejspíš bych to ani neuměla :-D A ano, přemýšlela jsem o přihlášení se do té povídkové soutěže tady na blogu, a ne, že bych na téma setkání s knižní postavou neměla námět, ovšem u mě neúčast tkví v opačném problému než většiny ostatních lidí - 1800 znaků, tedy asi jedna A4 mým povídkám stačí sotva na úvod - koneckonců, znáte mě :-D


Takže tedy k tomu, co se tu řeší hned vedle školy nejvíce - k jídlu.
S nepotřebou vyjídání lednice nastal můj starý známý problém - jídla máme doma tunu a nemůže se tam válet donekonečna - sice se nebojím, že mi s tím máma po návratu z nemocnice nepomůže, ale přesto se musím nutit jíst víc než by mi stačilo - a že by mi skutečně stačilo překvapivě maličko, ačkoli jsem si ani ráno nestihla naplnit žaludek Psylliem, jak to tak obvykle dělám. Musím ovšem přiznat, že jeho účinky jsou opravdu znatelné - hladovky s ním jdou zvládnout i bez hladu a pak už se to hubne samo :-D
Nejspíš si tím svým způsobem pokus-omyl sestavím nějaký cvičební systém - zatím do něj patří včerejší No more muffin top, ta šikmooká upištěná bytost má překvapivě dobrý programy. Na všechno asi napíšu aspoň nějaký názor, jak jsem to tak už v celočlánkové podobě viděla u své oblíbené blogerky Katherine, která teď někde... to právě nevím. Je celkem škoda, že si s mnohými z vás nemám šanci psát jen co přestanete být na blogu aktivní :-/
PS: co to s tím blogem zas je, že když upravím článek, po rozkliknutí se ukazuje jeho původní verze?!

Jídlo:
Snídaně: x
Svačina: 3 pl. finského chleba s mazacím sýrem a cherry rajčaty
Oběd: mrkev s brambory (ano, ta včerejší, které byla tuna - opět sama doma a nesmím vařit :-D) -> nebyl hlad tak sežrala rodinka
Svačina: ?? -> banán, tm. houska s eidamem, kousek polárkáče (nenávidím rodinku co se z nemocnice vrací s nákupem)
Večeře: meloun

Pití: vyšší než doporučené množství samých nekalorických věcí co se mi nechce počítat :-D

Aktivity: Total Ab workout: No more muffin top (kladně hodnoceno včera)
Thigh Exercise for Losing Fat (některé jsem už znala a aplikovala ze dřívějška, celkově to bylo zvládnutelné, víc mě to bavilo než minulé ale aspoň pro mě bez pocitu efektu)


9.9.2013

9. září 2013 v 16:07 | Andee |  Food + diary
Ahojky,

tak jsem se opět nevyspala - ale unavená zatím nejsem :-D Tentokrát nevykecávala rodinka, nýbrž pejsek protestoval vůči přírodním jevům, ale opět jsem uplatnila své známosti v nejvyšších sférách a najednou pršet přestalo a čokl zmlkl - možná to ale bylo spíš tím, že jsem směrem štěkotu vylila hrnek s vodou - a ráno se na ní přizabila :-D
Školu jsem dnes opět kupodivu stihla a přežila ve zdraví což mě nikdy nepřestává naplňovat naivním optimismem - pondělní rozvrh ovšem k tak katastrofickým nepatří - francouzštinářce sice nebylo moc rozumnět což je u jazykáře základním nedostatkem, ale pár frází co s námi celou hodinu opakovala jsem stejně už znala. Na kompech jsem došla k očekávanému, byť nepříjmnému zjištění, že s výměnou vyučujícího skočil veget na internetu, ovšem jelikož šlo o klasické kompy a ne psaní všema deseti, až tak mě to neštvalo - odpočinková hodina, s Wordem umí každý děcko, natož autorka sedmidílného románu napsaného právě ve zmíněném programu. Zdravotka znamenala opakovačku, ale minimálně půlku jsem si pamatovala a na známky to stejně nebude. Z dějáku budeme psát ve čtvrtek, ale to je šíííleně daleko :-D V ekonomice jsem doplatila na své nepraktické umístění na začátku abecedy jelikož jsem musela přednášet aktuality - věděly jste, že D1 se zas už opravuje a průměrná mzda je 25 tisíc?! Samý důležitý věci, považte!!


Po škole jsem šla se svýma drahýma spolužačkama kouřit, ovšem svůj poslední hřebíček do rakve jsem věnovala potřebnějším - stejně kouřím hlavně pro efekt a navíc to ani není efekt, který by budil nějaké sympatie, zvlášť v případě "mého" čtvrťáka, jímž jsem argumentovala :-D
Ještě ke včerejšku - stoprocentní hladovku jsem sice nedala, ale ne proto, že bych ji případně nezvládla a efekt splnila tak jako tak, zas už skoro nepotřebuju jíst, hlavně proti dřívějšku :-D Pak jsem taky znova byla na kole a dopřála si adrenalinovou terapii šokem - jela jsem znovu na ono místo, kde jsem se minule naflákala a s ujištěním se, že se to nestane pravidlem jsem hned ztratila část své křečovitosti, byť pořád hysterčím z každé zatáčky kam nevidím, jezdím pomaleji než by bylo nutné, bojím se ukazovat směr a kopce si neužívám tak jako dřív. To už mi asi zůstane - koneckonců, ostražitost nikdy nikomu neuškodila.
Na kolo bych chtěla i dneska, ale matka se opět fláká ve špitále a babi záchvaty pesimismu - a ty její vycházejí tolik jako moje dohody s Bohem a psaní budoucnosti - jsme prostě magická rodina - a mimochodem, pokud vás zajímá, co šikovného praktikovala máma tak i ta se zabývala budoucností, ačkoli tradičněji - karty. Sama o sobě sice tvrdila že si vymýšlí, nicméně jednou předpověděla neplodné ženské že bude mít radost z dětí, ta se jí vysmála, ovšem za 10 dní přišla, že jí konečně vyřídili žádost o adopci :-)


Jídlo:
Snídaně: x
Svačina: Emco ovesné sušenky oříškové
Oběd: mrkev s brambory
Svačina: x
Večeře: hrnek hroznů

Pití: 0,5 l kafe s mlíkem (snídaně) , 2 l vody, 1l zelený čaj, 0,75 l Pepsi light , ??

Aktivity: Total Ab workout: No More muffin top (paráda, rychlovka, účinné, inovativní, bavilo mě to, no prostě I ♥, I will do) ,
Inner Thigh Exercise For Toning (jediný co jsem cítila byly opět jen svaly kolem kolenou který brzo budu mít jako kulturista a jinak houby - moje vnitřky stehen jsou rezistentní vůči čemukoli - hledám dál :-/)


7.9.2013 aneb if your love is scaring you...

7. září 2013 v 23:13 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak jsem se včera konečně dokopala změnit design. Byla to taková rychlovka a grafikařit stejně jako píšu, asi už by to hraničilo s genialitou, takže omluvte případné technické nedostatky, například si vůbec nedovedu představit jak to může vypadat na takových těch všehoschopných mobilech jelikož žádný takový nevlastním - nepřipadá vám urážející, když je váš mobil chytřejší než vy?! Ale opět je to z nouze ctnost, co si budeme povídat :-D

Svůj plán vrátit se k trochu umírněnějšímu, tedy školnímu způsobu životosprávy jsem pojala překvapivě aktivně - konečně nastal ten slavný den a rodinka nepřišla na jediný důvod, kterým by Andee zabránila jezdit. Řeknu vím, táhnout se s kolem dvě patra aby se na něj mohla rodinka mrknout, zjistit, že je v přesně tak nepoškozeném stavu jak jim říkám celou tu dobu a pak ho zas nést dolů byla zabijačka :-D
Ježdění... moje láska. Moje láska, která mě děsila. Opět se dostavila nežádoucí křečovitost, nápadně připomínající včerejší nervy z psaní všema deseti. Rodinka mě znejistila náležitě.
Připadala jsem si chvílema totálně směšně schizofrenicky - jedna moje část byla šíleně spokojená, zabrala si rty a zvlnila je do zfetovaného úsměvu. V hlavě mi zářilo sluníčko, blýskala se duha a celá tahle idyla živila moji hrdou osobnost sportovkyně, té nadřazené kultivované moderní bytosti která zvládne makat a nevypadla z kondice a potřeby pohybu. Miluju její houževnatost a ambicióznost. Tahle moje část zvládne být nejlepší - zbožňuje to a zakládá si na tom. Vyžaduje to.
Dokud nespadnu do reality tvrdé jako silniční beton.
Ano, počítala jsem, že mě to zranění změní. Že se na mě ten měsíc projeví i jinak než jen lenivostí a těmi několika kily. A tím nastoupila Andee n. 2, přiživovaná rodiči, zkušenostmi a pudem sebezáchovy. Ne, nehodlám to nazývat strachem, jednak to zní takhle lépe a hlavně, bát se, nikdy by mi kolo tolik nechybělo. Tahle nepatřičně silná bytost si tedy logicky zabrala důležitější část mého těla. Ruce, kterými mohla škubat dle libosti, takže jsem chvílemi připomínala opilou. A samozřejmě taky hlavu; udělala ze mě vynervovanou neorganizovanou osobu s žaludkem až v krku. Byla tu sice radost ze samotného procesu ježdění, z vymožení své svobody vůči rodičovskému útlaku, ale jinak jsem byla spíš vyklepaná. Radost z jízdy nestíhala její tempo, byť jsem se z kopce vlekla bez puštění brzdy, zatímco jindy si užívám tu volnost... Sekla jsem s tím po třičtvrtě hodině abych si to nezprotivila a zítra mohla pokračovat.


Jídelníček sem dnes asi psát nebudu, ačkoli jsem papala samé nezávadné věci - prostě se mi tak nějak nelíbí, sama nevím proč. Perfekcionistko, vypadni sakra, nestojím o anu a nestojím o záchvaty paniky z nedokonalosti!
Možná vám to bude připadat protiřečící, ale navzdory tomu, co jsem teď napsala hodlám zítra nepapat. Líbí se mi pocit smrsklého žaludku. Občas to tak asi budu dělat.
To ale není jediná novinka, kterou u mých současných jídelních reportů můžete očekávat. Nejsem si úplně jistá, jak to vyřeším s pitím - hlídat si dostatečné množství už nemusím, takže nejspíš budu psát jen případné pití s kaloriemi, takže pokud nenapíšu nic, neznamená to, že nepiju. Prostě mě jen nebaví počítat každý hrnek. Vlastně jsem si tak nějak odvykla cokoli zaznamenávat, takže mi to asi v prvních dnech poleze šíleně na nervy :-D
Pak je tu několik novinek na nichž mám momentálně šílenou ujetost - v první řadě to je kafe s mlíkem, s nímž jsem začala díky chuti na kaloričtější kapučíno a vzteku, že šíleně dlouho chladne. Dobrá zpráva ale je, že mi v případě potřeby zvládne vynahrazovat sladkosti navíc s neodmyslitelným bonusem doplněné energie, takže s ním seknout nehodlám. Protože s mlíkem miluju skoro všechno, navykla jsem si ho kombinovat i s Bebe sušenkami - vlastně jsem celou dovolenou takřka nejedla nic jiného :-D Další mojí srdcovkou jsou tousty s marmeládou, což taky není vyložená katastrofa, ale bez nich by bylo líp. Moje obědy budou často řešeny v podobě pytlíkové polévky, jelikož rodinka bude tou dobou v nemocnici a vařit se předtím jaksi nestíhá - taky jsem tam s mámou jela a tudíž to znám :-D Co je ale horší je můj zvyk na světlé rohlíky, které jsou prostě příšerně dobré a doma jich máme vždycky tunu. No co, zvládla jsem to už jednou, budu se snažit i teď :-)
Změní se taky to, že nebudu vždycky snídat - jednak to ne pokaždé stíhám a hlavně mě přecpe už jen Psyllium zapité půl litrem vody a poté kafe, zvlášť pokud si zplácnu žaludek nepapáním (neříkám hladovkou, protože hlad necítím :-D). Vím, že to není ideální, ale už to tak prostě je, ačkoli ne pokaždé - dobu pro snídání momentálně vyplňuje žehlení vlasů :-D


Jídlo mi taky možná ovlivní školní možnosti - byl sice zrušený nezdravý bufet, ale na jeho místo nastoupil neméně nezdravý automat na jídlo - spousta sladkých limonád, sušenek a čipsů. Sice mě to štve, ale zase připouštím, že nic jiného než trvanlivé potraviny v automatu prostě být nemůže, takže se můžu jen modlit abych vždycky měla svačinu s sebou :-D
No, to by bylo asi všechno, víc výmyslů a speciálností už asi nebude. Možná se vrátím k plavání, což mě snad konečně nakope cvičit - těším se :-) Jinak kolo, možná brusle, až na ně přestane být počasí zase běh... Nějak bylo, nějak bude.


No, tuším, že jsem zase sesmolila takovou litánii, že všechny odradí předem, takže budu končit a jdu psát svůj milovaný román, mějte se čičinky a ať vás stále doprovází štěstěna :-* (zasvěcené pochopí :-D)

6.9.2013 aneb back to old habits

7. září 2013 v 1:36 | Andee |  Diary
Ahojky,
tak jsem se rozhodla, že to takhle se mnou už dál nejde - ano, možná mě škola a nevyspání unavuje, ale čím jsem svoji nemorálku omlouvala v dubnu? No neomlouvala jsem ji, byla jsem unavená stejně a makala jsem - a víte čím to bylo? Ano, měla jsem přeštelovaný myšlení, ale hlavně jsem se musela z každého sousta a hýbnutí zpovídat a to je pak člověku prostě blbý pořád dokola psát "jsem hnusná líná kráva co už to zas pos*ala". Jasan, ještě ke všemu se cpu jak debil, ale i na tohle existuje jednoduché pravidlo - jíst jen tak, abych se to nemusela stydět zveřejnit na blogu - to je totiž záruka, že se jedná aspoň o trochu snesitelnou potravinu a množství :-D
Přivítejte od pondělí, zatím neoficiálně, zpět Andeeiny jídelní zpovědi ;-)














Když už jsem u toho, asi se budu muset smířit, že nikdy nebudu mít ty krásné thinspo nohy - ne, že bych to vzdávala, ale rodiče poněkud zmršili genetiku a nadělili mi sportovní postavu znějící sice dobře ale spočívající v nejhorší kombinaci - žádné typicky ženské křivky. Pravda, spousta z vás si na široké boky stěžuje, ale když to řeknu dost neodborně, mají kosti sešoupaný tak, že jim na mezeru mezi nohama zbyde víc místa :-D Myslím, že obrázek to vysvětluje dost jasně.













Vlastně se znova hubnout bojím - sice mi díky antině nehrozí, že znova přijdu o krámy, nicméně jak je obecně známo, tělo si hubne kde se mu samotnému zlíbí a kde se to holce nejmíň hodí takže ji obvykle za odpírání ještě potrestá ztrátou ženských tvarů - myslím, že víc do detailů zacházet nemusím, všechny to dobře známe a já o tom nikdy pořádně mluvit ani psát neuměla :-D
Není to všechno, logicky - nechci spadnout do strachu z jídla, ať už v záchvatech viny tvrdím cokoli. Nechci aby se mi motala hlava a byla mi zima, abych byla ještě víc unavená, na nervy a bez zájmu o cokoli a přišla o inspiraci ke psaní. Tohle všechno jsem už zažila. Nevím, jestli mi to kvůli pár kilům stojí zato, ale taky vím, že se sebou nejsem spokojená. Že nebudu, dokud na mě nebudou sedět džíny čtyřiatřicítky jako druhá kůže.














Zpět k dalšími nejdiskutovanějšímu tématu našeho zmagořeného společenstva - příkoří a deprese spojené s deprimujícím vzdělávacím procesem.
Nenávidím pátky - tedy od toho dnešního.
Psychologie - pohoda, klídek, opáčko, pokec. Anglina - látka kterou jsme dělali loni a která mi pochopitelně šla. A dál? K zbláznění.

Právo. Předmět, který mě zajímal natolik, že jsem na něj neváhala vyhodit nehorázný prachy za krásný sešit. Pak ale ta mladá a od pohledu sympatická a pěkná učitelka promluvila a všechno bylo v hajzlu. Nehorázný požadavky, věčně naštvaná a vůbec nejnemožnější byly ty její vysokoškolsky koncipované seminárky, které po nás bude požadovat. Většinu hodiny strašila, kterak se nemáme opovážit něco stahovat, že jsem získala pocit že její předchozí zaměstnání muselo být minimálně u FBI. Nakonec se všechno vyjasnilo když informovanější spolužačka K. prohlásila, že dotyčná je dcerou ředitelky. Všechny jsme ji hned po jejím odchodu zdrbly. Tedy učitelku.

Písemná elektronická komunikace. V reálu bylo prostě vedení blbý nazývat předmět "Psaní všema deseti". Jo, zní to tak odborně, že jo? Hned po čtvrt hodině jsem mohla písmenko "b" nahradit jedním poněkud podobným. Asi vás napadne, jak může mít Andee, která napsala mimo jiné 7 dílů své knížky a půl roku poněkolikáté bloguje problém s psaním na počítači. Totéž jsem si myslela taky. Dokud jsem s tím nezačala. Andee totiž píše... zhruba sedmi prsty, o to však rychleji. Myslím, že bych se svojí přirozenou vypsanou rychlostí vešla do klasifikace pro minimálně třeťák, ale to by mi to muselo být něco platný. Doteď se mi chce vřískat jen si na to vzpomenu - zohýbaný prsty do nepřirozených pozic, póza stoleté úřednice a bezduché bušení do tlačítek a hledění na papír plný blbostí (ještě netrénujeme s tolika písmeny aby slova dávala smysl). Přesto jsem za svoji praxi ve psaní byla celkem vděčná - aspoň si pamatuju kde jaké písmenko leží. To byl ale jediný dnešní úspěch. Problém byl patrně v mé nenávisti k pravidlům - proč se učit něco co umím líp jen proto, že je na to nějaký oficiální postup? Nejde přece nakonec o samotný výsledek?! Ten druhý tkví v mém nevypočitatelném perfekcionismu který se objeví vždycky znenadání a když ho nejmíň potřebuju - a teď mě z každé chyby nutil brečet. Je přece logické, abych nedělala chyby, když píšu tak dlouho! Za tu hodinu jsem si vytvořila v hlavě blok a na konci prostě jen zírala na písmenka a děsila se, že už nikdy nic nedokážu napsat. A jen co se dostavilo vymodlené zvonění, byla jsem nucena v tomhle stavu čelit neočekávanému setkání se "svým" čtvrťákem. Ano, umím se přetvařovat, vlastně celou školní docházku nedělám nic jinýho, ale vážně jsem měla ze všeho největší chuť něco roztřískat. Nebo křičet. Nebo zdrhnout.

Jak se ale ukázalo, naše škola nás jen tak odejít nenechá. Jelikož se jaksi neuráčila dostavit češtinářka, měli jsme mít přehozenou matiku a poslední hodinu mazat domů - a ani to - nedostavila se ani matikářka. Vážně asi budu s takhle volnou morálkou učitelka, mohla bych si v klidu jít na oběd a pak seřvat studenty že si pro mě nedošli, když už tak touží po počítání. Pochopitelně z toho byla spousta zmatků, ukřivděnosti a dohadů a Andee spolu s podstatnou částí spolužaček vykouřila na záchodech dvě cigarety (nekouřím ze závislosti ale pro pocit špatnosti a tudíž kompenzace nespravedlnosti) za plánování odchodu ze školy. Nakonec to ani nebylo nutné, jelikož učitelka patrně pochopila, že nechat nás ve třídě, nenáviděli bysme ji dokud by nás učila, takže nám vrazila tunu úkolů a poslala nás domů. Ani to sice zrovna fér nebylo, ale lepší než nic.
Cestou domů jsem se odměnila námořnicky modrým lakem na nehty. Myslím, že jsem si ho po dnešku zasloužila :-D



4. + 5.9.2013 aneb nelogická

5. září 2013 v 2:13 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak jsem se při všech svých průserech se spánkovým nedostatkem dnes probudila dokonce v půl šestý... moment, co to kecám, byla jsem probuzená mojí ukecanou rodinou, která místo aby v takhle nekřesťanskou hodinu chrápala a děkovala Bohu že nemusí mazat do školy řešila jakousi bezvýznamnost a na moje protesty se mi dostalo vysvětlení, že jít spát dřív, nebudu ospalá a aspoň jednou nepřijdu pozdě - jakože jsem zatím pozdě nepřišla, což je na mě celkem výkon :-D
V posteli jsem nicméně strávila celou tu zbývající téměř hodinu a už od rána věděla, že dnešek bude hnusnej - a to nejmenší, co se mi může stát je, že sežeru tunu věcí abych doplnila energii.
Ale zpět - byla jsem ospalá a naštvaná, nasnídala se ovesné kaše a vypila snad litr kafe a naprosto nechápu proč odmítla zůstat doma (nevím po kom jsem, ale po lidech s výčitkami svědomí vážně ne :-D), ale v té chvíli bych tam prostě bez další hádky nevydržela a spát bych už vůbec nemohla, navíc namalovaná a tak vůbec, takže jsem prostě mazala na metro a vůbec se nedivila všem těm lidem, že na mě zírali jako bych byla zombie - moje tetování kruhů pod očima je pravděpodobně trvalé.


Dnes nám odpadla pouze jedna hodina, ale i tak lepší než nic. Zjistila jsem, že s novou matikářkou jsme si moc nepomohli, ba naopak, ta stará byla mnohem lepší, že požadavky nové angličtinářky jsou na provaz i pro jazykové talenty jakými je Andee a že příští týden píšem opakovačku ze zdravotky, kterou naprosto nenávidím a patrně budu mít i u maturity.
Náladu mi trochu vylepšilo až setkání se svým čtvrťákem, který se k mé radosti vůbec nezměnil na vzhledu a bohužel ani v zájmu o mně, nicméně jsem s ním nepotkala tu jeho blond husu, což vidím nadějně.
Zamilovala jsem se do kostkovaných košilí v Terranově takže čekám na zázrak, výprodeje nebo aspoň kapesné, protože dostat momentálně do ruky čtyři stovky, budu je muset vyrazit za učebnice :-(


Doma nikdo nebyl, rodinka sice chvála Bohu vypadla z baráku, ovšem aniž by se obtěžovala uvařit něco k jídlu a Eiscaffee light svačinu suplovalo poněkud nedostatečně, takže nejrychlejší varianta oběda byla instatní knedlíčková polívka, mňam. Pak jsem se jaksi ponořila do Hunger games a najednou byla rodinka doma, v nejlepší náladě a s úžasnými dortíky, takže bye bye vzteku, vše odpuštěno :-D
Netrvalo to ovšem dlouho, takže jsem se odpoledne jako obvykle vyspinkala, pohádala a pak mazala vyzvednout antinu, která mi ale patrně nebyla souzena, jelikož recept, který se válel doma na poličce byl na mnohé, ale ne na vyzvednutí prášků :-D
Rodinka si to u mě ovšem vyžehlila podruhé - udělám si zítra s mámou výlet do nemocnice a vyfláknu se na školu, což znamená propsaná noc... jsem štěstím bez sebe, nicméně se mi tam jaksi nechce... vidět všechny ty nemocný lidi... jak by nestačila praxe, kterou budem mít jednou za dva týdny... proč sakra musí bejt každej jenom nemocnej a nemohoucí a potřebovat služku?! Na svůj obor jsem šla abych byla psycholožkou, případně učila děti ve školce, to mě loni na tý dvoutýdenní praxi bavilo, ale tohle... asi na to prostě nejsem a o to je blbější že mě to nemine :-D

Budu doplňovat, proto takhle ten nadpis :-)

3.9.2013 aneb thank you God, I ♥ you so much

3. září 2013 v 20:16 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak to vypadá, že si budu muset zvyknout na zatraceně nedoceňující nemnožství komentářů, když už jsme všechny školou povinné - nebo zvýšit stavy - takže ano, spřáteluju ;-)
Abyste nemyslely, ani já na tom nejsem s časem nejlíp - tři dny jsem nenapsala ani písmenko svého románu, na předesignování taky nebudu mít čas dřív než o víkendu a spím dvě hodiny denně, zásadně od čtyř do šesti :-D

Dnešek skutečně souhlasí s mým nadpisem, jelikož seslal dar z nebes. Poslední dobou jsem s Bohem relativně zadobře, takže by mě to až tak překvapit nemělo, přesto si asi dovedete představit celotřídní reakci, když rozhlasem oznámili, že musíme všichni po druhé hodině odejít jelikož došlo k havárii vodovodního potrubí nebo co - přes ty výkřiky když jsme slyšeli slovo "odejít" v souvislosti se slovy "po druhé hodině" jsem tomu ani pořádně nerozumněla, ačkoli byli dostatečně duchapřítomní aby hlášení opakovali - ten křik musel být slyšet po celý škole :-D


Ano, přišli jsme tím o šest hodin - a já konečně získala příležitost vyrazit pro svůj milovaný recept na antinu aniž bych se musela ulejt ze školy a poslouchat kecy o flákání, jelikož k lékaři se chodí odpoledne, pakliže tedy člověk zrovna není minutu před smrtí nebo objednaný rok předem :-D
Spolužačky si mě zařadily do svého cigárspolku natolik, že se podělily téměř přes můj nesouhlas když jsem předstírala nedostatek - ne že by mi vadilo s nimi stát po škole u Tesca, problém byl v tom, že jsem pořád zmatkovala jestli mě nezahlídne "můj" čtvrťák kterému se kuřačky nelíbí - ale aspoň budu mít výmluvu pro později až mě to přestane bavit :-D


Nabila jsem si opencard, vybavila se kosmetikou a odpoledne mazala na slezinu s kámoškou, která se mi chlubila prvními školními dojmy a odjezdem na seznamovák - všichni se budou flákat a my div ne učit, taková nespravelnost!!
A jak jsem psala, že opět čtu Hunger games, tak teď je to... jiný. Hodlám sice napsat recenzi, při svých časových možnostech možná až po shlédnutí druhého dílu v kině, který plánuju, takže v listopadu (strašně mě to štve!!), ale každopádně co můžu říct už teď... napotřetí to vidím jinak - možná tím, co máme v rodině, ale možná prostě jen už nám děj tak dobře že ho líp chápu, nicméně mě mnohem víc znechucuje a konsternuje kontrast mezi zhýralostí a zvráceností Kapitolu a zbídačeností krajů... Ano, vyžívám se v nekaždodenních slovech :-)

A když už jsme u těch výtvorů cizí kreativity, jelikož mé byl časovými nemožnostmi pořádně utnutý tipec, objevila jsem další, a vážně rozradostňující promo fotku z TVD 5x01 ;-)


So, darlings, keep calm, don't cry and scream, drink coffee and everything will be allright because I love you :-*