Ahojky,
dnes v rychlovce, opět mám hlavu plnou spisovatelských nápadů a zítra vstávám nehorázně brzo. Ráno jsem si vzala do školy termohrnek s kafem a co myslíte - rozlil se mi na všechno, co bylo důležité - zprávu z té poradny pro učitelku a slíbenou učebnici pro sousedku v lavici co jsem jí měla sehnat protože mám v knihkupectví známosti - byla jsem úplně na zešílení!!
Ve škole se dnes nic moc nedělo, opět jsem se nemohla odtrhnout od Vampýrské akademie a loňská učitelka na hudebku mě i letos nahnala do sboru, se kterým jsem vůbec nepočítala a popravdě se mi tam nechtělo, ale skutečně na tom byli s návštěvností bídně a já si připadala jako obvykle sofistikovaně, jako vždy když dělám nějakou smysluplnou, nebo snad dokonce uměleckou činnost :-)
Měla jsem v plánu běhat, ale opět mi to zazdila věčná unavenost. Vážně už netuším, co s tím budu dělat, ale snad se to srovná se zimním časem, to se přece jen o hodinu dýl vyspím - vlastně si zpětně uvedomuju, že jsem takhle ospalá byla už od doby co se změnil :-D
A že si říkáte co taková změna - Andee a běhání?? No prostě už sama sebe štvu. Opět se dostavil pocit zmaru z nedostatku kontroly nad jídlem - člověk by myslel, že když je doma zas jen s babi, nebude mít potřebu jíst, všechno si pěkně naplánuje, spočítá a zveřejní, což koneckonců vyšlo, ovšem když spím, těžko můžu ohlídat co vaří, takže s tím úplně spokojená nejsem :-( Ovšem věřím, že zvlášť po cvičení se dnes do bazálního metabolismu vejdu.
Přála bych si zhubnout okamžitě. Nejradši bych nejedla a nejedla dokud bych se probudila krásná a lehoučká ze zlé noční můry plné čísel na váze a metru, (domnělých??) špeků a malých džínů... Vím, že bych to zvládla. Zbláznila bych se, ale šlo by to. Občas se i k nám uvědomělejším dostaví černé myšlenky a ponoukající ďáblík ana, našeptávající že svět může být krásný a lehký, když jsme stejné i my. Sama si moc dobře uvědomuju, jak se postavení jídla přemrštěné, jak jím svět žije a umírá všemi možnými způsoby. Jak maličko by ho doopravdy člověku stačilo.
Tohle už víckrát rozebírat nebudu.
Nenávidím zítřek. Navzdory papíru svědčícím o mé neschopnosti nás zítra požene tělocvikářka ven - vida, budeme běhat, hurá!! - a chtít po mě aktivní existenci poté, co musíme být v 7:30 na opačném konci Prahy abysme jely na exkurzi do nějakýho zařízení kde po matuře můžeme pracovat - nepamatuju si přesně jestli je to školka pro nějaký narušený děti nebo pečovatelák, ale ani jedna varianta není tím, čemu se hodlám po škole věnovat :-D
Jdu psááááát svou neverending story :-)
nesnáším když musím brzo vstávat jinak to s tou termoskou je mi líto