close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

6.9.2013 aneb back to old habits

7. září 2013 v 1:36 | Andee |  Diary
Ahojky,
tak jsem se rozhodla, že to takhle se mnou už dál nejde - ano, možná mě škola a nevyspání unavuje, ale čím jsem svoji nemorálku omlouvala v dubnu? No neomlouvala jsem ji, byla jsem unavená stejně a makala jsem - a víte čím to bylo? Ano, měla jsem přeštelovaný myšlení, ale hlavně jsem se musela z každého sousta a hýbnutí zpovídat a to je pak člověku prostě blbý pořád dokola psát "jsem hnusná líná kráva co už to zas pos*ala". Jasan, ještě ke všemu se cpu jak debil, ale i na tohle existuje jednoduché pravidlo - jíst jen tak, abych se to nemusela stydět zveřejnit na blogu - to je totiž záruka, že se jedná aspoň o trochu snesitelnou potravinu a množství :-D
Přivítejte od pondělí, zatím neoficiálně, zpět Andeeiny jídelní zpovědi ;-)














Když už jsem u toho, asi se budu muset smířit, že nikdy nebudu mít ty krásné thinspo nohy - ne, že bych to vzdávala, ale rodiče poněkud zmršili genetiku a nadělili mi sportovní postavu znějící sice dobře ale spočívající v nejhorší kombinaci - žádné typicky ženské křivky. Pravda, spousta z vás si na široké boky stěžuje, ale když to řeknu dost neodborně, mají kosti sešoupaný tak, že jim na mezeru mezi nohama zbyde víc místa :-D Myslím, že obrázek to vysvětluje dost jasně.













Vlastně se znova hubnout bojím - sice mi díky antině nehrozí, že znova přijdu o krámy, nicméně jak je obecně známo, tělo si hubne kde se mu samotnému zlíbí a kde se to holce nejmíň hodí takže ji obvykle za odpírání ještě potrestá ztrátou ženských tvarů - myslím, že víc do detailů zacházet nemusím, všechny to dobře známe a já o tom nikdy pořádně mluvit ani psát neuměla :-D
Není to všechno, logicky - nechci spadnout do strachu z jídla, ať už v záchvatech viny tvrdím cokoli. Nechci aby se mi motala hlava a byla mi zima, abych byla ještě víc unavená, na nervy a bez zájmu o cokoli a přišla o inspiraci ke psaní. Tohle všechno jsem už zažila. Nevím, jestli mi to kvůli pár kilům stojí zato, ale taky vím, že se sebou nejsem spokojená. Že nebudu, dokud na mě nebudou sedět džíny čtyřiatřicítky jako druhá kůže.














Zpět k dalšími nejdiskutovanějšímu tématu našeho zmagořeného společenstva - příkoří a deprese spojené s deprimujícím vzdělávacím procesem.
Nenávidím pátky - tedy od toho dnešního.
Psychologie - pohoda, klídek, opáčko, pokec. Anglina - látka kterou jsme dělali loni a která mi pochopitelně šla. A dál? K zbláznění.

Právo. Předmět, který mě zajímal natolik, že jsem na něj neváhala vyhodit nehorázný prachy za krásný sešit. Pak ale ta mladá a od pohledu sympatická a pěkná učitelka promluvila a všechno bylo v hajzlu. Nehorázný požadavky, věčně naštvaná a vůbec nejnemožnější byly ty její vysokoškolsky koncipované seminárky, které po nás bude požadovat. Většinu hodiny strašila, kterak se nemáme opovážit něco stahovat, že jsem získala pocit že její předchozí zaměstnání muselo být minimálně u FBI. Nakonec se všechno vyjasnilo když informovanější spolužačka K. prohlásila, že dotyčná je dcerou ředitelky. Všechny jsme ji hned po jejím odchodu zdrbly. Tedy učitelku.

Písemná elektronická komunikace. V reálu bylo prostě vedení blbý nazývat předmět "Psaní všema deseti". Jo, zní to tak odborně, že jo? Hned po čtvrt hodině jsem mohla písmenko "b" nahradit jedním poněkud podobným. Asi vás napadne, jak může mít Andee, která napsala mimo jiné 7 dílů své knížky a půl roku poněkolikáté bloguje problém s psaním na počítači. Totéž jsem si myslela taky. Dokud jsem s tím nezačala. Andee totiž píše... zhruba sedmi prsty, o to však rychleji. Myslím, že bych se svojí přirozenou vypsanou rychlostí vešla do klasifikace pro minimálně třeťák, ale to by mi to muselo být něco platný. Doteď se mi chce vřískat jen si na to vzpomenu - zohýbaný prsty do nepřirozených pozic, póza stoleté úřednice a bezduché bušení do tlačítek a hledění na papír plný blbostí (ještě netrénujeme s tolika písmeny aby slova dávala smysl). Přesto jsem za svoji praxi ve psaní byla celkem vděčná - aspoň si pamatuju kde jaké písmenko leží. To byl ale jediný dnešní úspěch. Problém byl patrně v mé nenávisti k pravidlům - proč se učit něco co umím líp jen proto, že je na to nějaký oficiální postup? Nejde přece nakonec o samotný výsledek?! Ten druhý tkví v mém nevypočitatelném perfekcionismu který se objeví vždycky znenadání a když ho nejmíň potřebuju - a teď mě z každé chyby nutil brečet. Je přece logické, abych nedělala chyby, když píšu tak dlouho! Za tu hodinu jsem si vytvořila v hlavě blok a na konci prostě jen zírala na písmenka a děsila se, že už nikdy nic nedokážu napsat. A jen co se dostavilo vymodlené zvonění, byla jsem nucena v tomhle stavu čelit neočekávanému setkání se "svým" čtvrťákem. Ano, umím se přetvařovat, vlastně celou školní docházku nedělám nic jinýho, ale vážně jsem měla ze všeho největší chuť něco roztřískat. Nebo křičet. Nebo zdrhnout.

Jak se ale ukázalo, naše škola nás jen tak odejít nenechá. Jelikož se jaksi neuráčila dostavit češtinářka, měli jsme mít přehozenou matiku a poslední hodinu mazat domů - a ani to - nedostavila se ani matikářka. Vážně asi budu s takhle volnou morálkou učitelka, mohla bych si v klidu jít na oběd a pak seřvat studenty že si pro mě nedošli, když už tak touží po počítání. Pochopitelně z toho byla spousta zmatků, ukřivděnosti a dohadů a Andee spolu s podstatnou částí spolužaček vykouřila na záchodech dvě cigarety (nekouřím ze závislosti ale pro pocit špatnosti a tudíž kompenzace nespravedlnosti) za plánování odchodu ze školy. Nakonec to ani nebylo nutné, jelikož učitelka patrně pochopila, že nechat nás ve třídě, nenáviděli bysme ji dokud by nás učila, takže nám vrazila tunu úkolů a poslala nás domů. Ani to sice zrovna fér nebylo, ale lepší než nic.
Cestou domů jsem se odměnila námořnicky modrým lakem na nehty. Myslím, že jsem si ho po dnešku zasloužila :-D

 


Komentáře

1 Theresa Theresa | Web | 7. září 2013 v 10:32 | Reagovat

Kristepane 8-O ..myslím že sis den "užila" takže si ten lak zasloužíš! :-D Zůstaň silná,škola je pakárna od základu.

2 Eve Eve | E-mail | Web | 7. září 2013 v 11:14 | Reagovat

Učitelé svých postavení rádi využívají, to je známé.

3 Karol Karol | Web | 7. září 2013 v 12:40 | Reagovat

Zlato, jsem ráda, že jsem Tě potšila, udělalo mi to radost, že máš radost :D  :-) a z té postavy si nedělej vrásky. Taktéž mám postavu, ala sportovec, zárné boky, útlý pas apod :D ale mě se to líbí no :-)už odmala jsem chtěla být víc kluk, měla jsem klučičí kamarády, lezla po stromech a nenáviděla panenky :-!

4 Makýsek * Makýsek * | 7. září 2013 v 12:53 | Reagovat

Alespoň, že vás pustila ;-). Ten lak si užij, zasloužíš si ho. Mimochodem- vážně krásný des.

5 El El | Web | 7. září 2013 v 13:55 | Reagovat

Andee, moc děkuju za koment u mě, o Eis coffe light budu muset sehnat! :D
Bože ty jsi ted měla den! Naprosto s tebou sohlasím v tom, že jde v psaní o výsledek jak o postup. Nedokážu si absolutně představt, že bych byla nucená psát všema dseti! Píšu jen ukazováčkama! :D
Doufám, že ti alespoň ten lak spravil náladu :) Jinak máš moc krásný design blogu! :)

6 S. S. | Web | 7. září 2013 v 14:18 | Reagovat

Oh, to s tou pánevní kostí mě nikdy nijak nenapadlo :D Akorát nevim jak poznám, jestli bych mohla mezeru mít a nebo jestli jsem předurčená se k o to jenom marně snažit :D
Den je to pěkně na hovno, takže ten lak je právem :D
ve škole jsme psaní všema deseti měli loni, učitelka mě srala, i díky tomu jsem měla na konci roku trojku :D Já píšu tak 7-9ti prsty :D jak kdy a jak mám světlo :D

7 S. S. | Web | 7. září 2013 v 15:14 | Reagovat

Jojo, tanec u tyče. Zkusila jsem workshop v únoru a chtěla jsem chodit dál. Už se nemůžu dočkat na říjen, kdy opět budu chodit pravidelně, je to moje nová láska :3 Já vim, že to zní šíleně a ujetě, ale fakticky mi to schází.. Jak je teď začátek roku, několik workshopů nebo možná i open class se najde, myslim, že dost. Já jsem teda z Prahy, takže je to poněkud  jednodušší něco najít. :)
určitě a moc ráda. Už tě mám napsanou :))

8 Claire Claire | Web | 7. září 2013 v 20:18 | Reagovat

Mezeru mezi nohama jsem neviděla asi tak 5 let, utekla a odmítá se vrátit, říkala něco o Mexiku.
Chápu tvoje obavy o hubnutí. Jakmile začneš, končíš tím že se bojíš si vzít cokoliv, máš výčitky, že to není dobré atd. Proto to nesmíš brát asi tak přísně. Ale jinak se taky stravuju tak, aby to na blogu vypadalo nějak dobře, blog je tedy taková menší motivace :D!

Obdivuji tě, že se dokážeš takhle rozepsat o škole, to já o ní nedokážu přemýšlet, natož psát! Ale psaní deseti bych teda nechtěla, už jen proto, že píšu dvěma  prsty, ukazováčkem na pravé ruce a ukazováčkem na levé :D.

9 Claire Claire | Web | 7. září 2013 v 22:31 | Reagovat

Ty holčiny musí být totálně posedlý, aby to hraničilo s anorexií, k tomu se dostat nikdy nechci. Přijde mi to strašně smutný, že jídlo ovládá člověka, přitom to je jen blbý jídlo.
Ale takhle se rozepsat? Blázen jsi :D. Úklid je fajn, jen se do toho musíš dostat, pak už nepřestaneš :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama