7. září 2013 v 23:13 | Andee
|
Ahojky,
tak jsem se včera konečně dokopala změnit design. Byla to taková rychlovka a grafikařit stejně jako píšu, asi už by to hraničilo s genialitou, takže omluvte případné technické nedostatky, například si vůbec nedovedu představit jak to může vypadat na takových těch všehoschopných mobilech jelikož žádný takový nevlastním - nepřipadá vám urážející, když je váš mobil chytřejší než vy?! Ale opět je to z nouze ctnost, co si budeme povídat :-D
Svůj plán vrátit se k trochu umírněnějšímu, tedy školnímu způsobu životosprávy jsem pojala překvapivě aktivně - konečně nastal ten slavný den a rodinka nepřišla na jediný důvod, kterým by Andee zabránila jezdit. Řeknu vím, táhnout se s kolem dvě patra aby se na něj mohla rodinka mrknout, zjistit, že je v přesně tak nepoškozeném stavu jak jim říkám celou tu dobu a pak ho zas nést dolů byla zabijačka :-D
Ježdění... moje láska. Moje láska, která mě děsila. Opět se dostavila nežádoucí křečovitost, nápadně připomínající včerejší nervy z psaní všema deseti. Rodinka mě znejistila náležitě.
Připadala jsem si chvílema totálně směšně schizofrenicky - jedna moje část byla šíleně spokojená, zabrala si rty a zvlnila je do zfetovaného úsměvu. V hlavě mi zářilo sluníčko, blýskala se duha a celá tahle idyla živila moji hrdou osobnost sportovkyně, té nadřazené kultivované moderní bytosti která zvládne makat a nevypadla z kondice a potřeby pohybu. Miluju její houževnatost a ambicióznost. Tahle moje část zvládne být nejlepší - zbožňuje to a zakládá si na tom. Vyžaduje to.
Dokud nespadnu do reality tvrdé jako silniční beton.
Ano, počítala jsem, že mě to zranění změní. Že se na mě ten měsíc projeví i jinak než jen lenivostí a těmi několika kily. A tím nastoupila Andee n. 2, přiživovaná rodiči, zkušenostmi a pudem sebezáchovy. Ne, nehodlám to nazývat strachem, jednak to zní takhle lépe a hlavně, bát se, nikdy by mi kolo tolik nechybělo. Tahle nepatřičně silná bytost si tedy logicky zabrala důležitější část mého těla. Ruce, kterými mohla škubat dle libosti, takže jsem chvílemi připomínala opilou. A samozřejmě taky hlavu; udělala ze mě vynervovanou neorganizovanou osobu s žaludkem až v krku. Byla tu sice radost ze samotného procesu ježdění, z vymožení své svobody vůči rodičovskému útlaku, ale jinak jsem byla spíš vyklepaná. Radost z jízdy nestíhala její tempo, byť jsem se z kopce vlekla bez puštění brzdy, zatímco jindy si užívám tu volnost... Sekla jsem s tím po třičtvrtě hodině abych si to nezprotivila a zítra mohla pokračovat.

Jídelníček sem dnes asi psát nebudu, ačkoli jsem papala samé nezávadné věci - prostě se mi tak nějak nelíbí, sama nevím proč. Perfekcionistko, vypadni sakra, nestojím o anu a nestojím o záchvaty paniky z nedokonalosti!
Možná vám to bude připadat protiřečící, ale navzdory tomu, co jsem teď napsala hodlám zítra nepapat. Líbí se mi pocit smrsklého žaludku. Občas to tak asi budu dělat.
To ale není jediná novinka, kterou u mých současných jídelních reportů můžete očekávat. Nejsem si úplně jistá, jak to vyřeším s pitím - hlídat si dostatečné množství už nemusím, takže nejspíš budu psát jen případné pití s kaloriemi, takže pokud nenapíšu nic, neznamená to, že nepiju. Prostě mě jen nebaví počítat každý hrnek. Vlastně jsem si tak nějak odvykla cokoli zaznamenávat, takže mi to asi v prvních dnech poleze šíleně na nervy :-D
Pak je tu několik novinek na nichž mám momentálně šílenou ujetost - v první řadě to je kafe s mlíkem, s nímž jsem začala díky chuti na kaloričtější kapučíno a vzteku, že šíleně dlouho chladne. Dobrá zpráva ale je, že mi v případě potřeby zvládne vynahrazovat sladkosti navíc s neodmyslitelným bonusem doplněné energie, takže s ním seknout nehodlám. Protože s mlíkem miluju skoro všechno, navykla jsem si ho kombinovat i s Bebe sušenkami - vlastně jsem celou dovolenou takřka nejedla nic jiného :-D Další mojí srdcovkou jsou tousty s marmeládou, což taky není vyložená katastrofa, ale bez nich by bylo líp. Moje obědy budou často řešeny v podobě pytlíkové polévky, jelikož rodinka bude tou dobou v nemocnici a vařit se předtím jaksi nestíhá - taky jsem tam s mámou jela a tudíž to znám :-D Co je ale horší je můj zvyk na světlé rohlíky, které jsou prostě příšerně dobré a doma jich máme vždycky tunu. No co, zvládla jsem to už jednou, budu se snažit i teď :-)
Změní se taky to, že nebudu vždycky snídat - jednak to ne pokaždé stíhám a hlavně mě přecpe už jen Psyllium zapité půl litrem vody a poté kafe, zvlášť pokud si zplácnu žaludek nepapáním (neříkám hladovkou, protože hlad necítím :-D). Vím, že to není ideální, ale už to tak prostě je, ačkoli ne pokaždé - dobu pro snídání momentálně vyplňuje žehlení vlasů :-D
Jídlo mi taky možná ovlivní školní možnosti - byl sice zrušený nezdravý bufet, ale na jeho místo nastoupil neméně nezdravý automat na jídlo - spousta sladkých limonád, sušenek a čipsů. Sice mě to štve, ale zase připouštím, že nic jiného než trvanlivé potraviny v automatu prostě být nemůže, takže se můžu jen modlit abych vždycky měla svačinu s sebou :-D
No, to by bylo asi všechno, víc výmyslů a speciálností už asi nebude. Možná se vrátím k plavání, což mě snad konečně nakope cvičit - těším se :-) Jinak kolo, možná brusle, až na ně přestane být počasí zase běh... Nějak bylo, nějak bude.
No, tuším, že jsem zase sesmolila takovou litánii, že všechny odradí předem, takže budu končit a jdu psát svůj milovaný román, mějte se čičinky a ať vás stále doprovází štěstěna :-* (zasvěcené pochopí :-D)
To je ale dobře, že píšeš ráda, aspoň mám co číst
. Neee, to je dobrý hele
D.
Co jsi měla za zranění?
Jé, hladovka (teda nepapání) jo?
To bych nevydržela, už jen proto, že nechci druhý den záchvat žravosti
.
Ty vařené polívky z pytlíku asi taky nejsou nejlepší, maj některé dost éček, navíc některé jsou fakt sajrajty
D. To jsem jednou někde četla, že je dobrý si dát horkou vodu a do toho bujón. Tak jsem jsem přijela domů, nalila do miska vařenou vodu z konvice, hodila bujon, rozmíchala, pozřela první lžičku a ta okamžitě letěla rychlostí rychlejší než světlo do dřezu. Říkám ti, nezkoušet! Jak by řekl Havran od Poeho: Never more.
Taky máme bebečka, ale sladký nechci, mám odvykačku
.
Ale držím palce, jsi odvážná, že se do toho pustíš s takovou vervou!