Říjen 2013

31.10.2013 aneb little girl

31. října 2013 v 22:17 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak pokud se mi předešlé dva dny dařilo zůstat na kofeinovém minimu jednoho malého hrnku, dnes jsem to kompletně zazdila hned od rána a do večera se to nasčítalo na litr. To totiž máte kafíčko k snídani, kafíčko k svačině, pěkně s sebou, stylově, no a kafíčko večer... no nic, to je asi ten nejmenší problém.


Začněme pěkně od rána - překvapivě lehkým alibistickým vstáváním po čtyřech hodinách mikrospánku, z něhož jsem se každou hodinu průběžně budila a zírala na mobil. Musela jsem vstát brzo, protože to zapadalo do mého dětinského plánu, v němž nedokážu čelit nepříjemným věcem, tedy mou vinou ponižující hodině dějepisu. V noci jsem totiž vyloženě začarovaně psala, takže mi bylo zakázáno vstát pozdě. To jsem ale v úmyslu neměla. A jak víte, nestíhat mi nedává vůbec žádnou práci, zvlášť když jsem si na sobě dnes chtěla dát krásně záležet, šáteček, žehlení vlasků, složité malování, znáte to. Takže jsem se ani tolik "nedivila", když bylo půl osmé. Páni, to je náhoda, já to nestíhala...!
V chození za školu jsem naprostý amatér. Musím říct, že to není takové vzrůšo, jak byste myslely, když je venku kosa, všechny obchody kromě Tesca jsou ještě zavřené a vy s sebou ani nemáte cigarety abyste image bad girl hrály samy před sebou přesvědčivěji. Skoro jsem počítala minuty, než budu smět na další hodinu do školy a dokonce mě napadlo zajít do školního parku a hned po ránu si tam zaběhat, abych ten čas využila nějak smysluplně a ještě mi nebyla zima. Škoda mejkapu, uznala jsem nakonec, musím se přece "svému" čtvrťákovi líbit. Na chodbě jsem tedy přešlapovala už v půl deváté a natahovala uši abych zaslechla něco z nácviku čtvrťáků na maturiťák, ještě paranoidnější než předtím a s každým krokem mizející na záchodech.
Těsně před koncem hodiny jsem si zdokonalila alibi SMSkou domů, že ta příšerná škola počítá pozdní příchod jako celou zameškanou hodinu a pak mazala na psaní všema deseti, kde se na mě dokonce usmálo štěstí v podobě nejneuvěřitelnějšího - jedničky. Nikdy bych neřekla, že mě to ještě bude bavit, ale nejspíš tu lekci už znám zpaměti. Mrchy mají štěstí, libovala jsem si zvráceně a na těláku se ulila z volejbalu, protože jsem si v tom ranním spěchu chudáček zapomněla převlečení. Celou hodinu jsem propsala s kámoškou, která má do konce týdne ředitelské volno. Můj život mi přišel nejkrásnější za poslední měsíce, zvlášť když jsem svačinu odbyla kafem a na jídlo v návalu euforie neměla ani chuť.


Boží mlýny ale melou a tyhle mlely celkem rychle. Veškeré moje naděje rozmetal jeden okamžik. Můj drahý milovaný už je nejspíš drahý milovaný nějaké jiné, nebo aspoň brzo bude. Jo, Bože, tohle jsem si zasloužila. Nikdy mi nebyl souzený a zázraky neexistují. Ne pro mně.
A tak to dopadlo úplně pochopitelně. Zbytek vyučování jsem prozírala do nicoty s nehty pod bundou zarytými do zápěstí a chováním robota. Na chvíli se dostavil hlad a já se v tom trýznivém pocitu vyžívala tak dlouho, dokud si žaludek nezvykl a nechal mě s mojí depresí samotnou.
Babi se zachovala skvěle. Přišla mi naproti k metru, protáhla mě obchody a nakonec mi koupila úžasný mobil, takže Ježíšek bude vypráskaný, ale momentální potřeba nového i radosti byla silnější. Mám ji ráda, dámy.
Nakonec mě pochopitelně donutili něco sníst a tak jsem se večer dokopala jít běhat, když zítra budu v bazénu. Sice mě lákalo se přežrat do bezvědomí, když už nemám být pro koho krásná, ale jednak jsem pořád cítila nechutenství a jednak mi to přišlo škoda. Běhání bylo fajn - potvrdila jsem si starou dobrou pravdu, že odebírá problémy a v parku po mě ještě mrkal jeden kluk s roztomilým štěnětem, takže jsem dala o kolečko víc než minule a když jsem dopajdala domů, okamžitě jsem z toho všeho usnula. Myslím, že to bylo nejlepší rozhodnutí tohoto dne.


1.11.2013

Dnes není moc co psát, takže pokračuju u včerejška... důvod mé deprese nabral na objektivnosti, dneska spolu dokonce šli do školy... přistihla jsem se, že ke každé osobě světlých vlasů cítím bezdůvodnou nenávist. Když nad tím tak přemýšlím, občas se nechápu - můžu si najít tisíc věcí, které by mě normálně odradily, ale stejně mi rozjasní den když ho jen potkám na chodbě. Je smutné, když jedinou moji radost způsobí dvojka z čtvrtletky z matiky a další z psaní všema deseti, obojí zázraky... včerejší flákání prošlo, jsem prostě přesvědčivá na všechny strany :-D Cestou na plavání jsem provedla závažnou debatu s Bohem, jakkoli je to v den všech zemřelých poněkud sobecké. Občas tyhle moje pakty fungují, viz. ta věc s mámou a ta s psaním budoucnosti, takže kdy jindy věřit v zázraky když ne dnes :-D

30.10.2013 aneb last holiday day depression

30. října 2013 v 14:35 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak se hlásím s dnešním dnem, potěšená nevídaným ohlasem a přežraná kuřete s hranolky a nádivkou - fakticky potěší, když pouhý oběd zabere většinu plánovaného příjmu a na další jezení si nejdřív budete muset máknout, což je s plným žaludkem celkem nemožné :-D Přesto jsem Bohu nevídaně vděčná za vymyšlení čehosi čemu se říká sport a snad osudové shledání se svými tabletkami projímadla, které jsou momentálně vážně k nezaplacení - zvlášť když jsem už po koupi šátku totálně švorc a nenajít je, na nové bych neměla :-D


Liju do sebe zázvorový čaj na střídačku s mentolovými tabletkami, u nichž je mimořádná nespravedlnost že coby lék mají taky kalorie a nadávám na celý svět - nejradši bych se totiž zítra hodila marod, ovšem bez doktorky nemůžu a s doktorkou by padl bazén - život je zlý, věděly jste to, dámy?? Navíc ze stejného důvodu nemůžeme ani nikam odjet - to byl vážně nápad si takhle zablokovat páteční večery, ačkoli zásadně nikam nejezdíme, takže je zákonem schválnosti že bychom chtěli začít až když to nejde - příště si beru bazén na čtvrtek, ať se rodinka nemá na co vymlouvat :-D
Proč tedy nechci do školy, když to stejně jinak nejde? Jednoduché. Však víte, Andee a její nenávist ke čtvrtku a jeho rozvrhu, navíc nutná potupa na hodině dějáku, kam učitelka přinese opravené testy u nichž mě nachytala podvádět... když nic jinýho, zaspat první hodinu po prázdninách přece vůůůůůbec není nápadné, že, dámy? No a když už jsme u toho, na hned následující psaní všema deseti se mi taky nechce... takže chápete :-D
Být tak kreativní jako má alternativa v tom mém románu... nebo koneckonců jako kdokoli v kterékoli knížce, tam má každý nějaké geniální řešení, ačkoli z pohledu spisovatelky chápu, jakou námahu to stojí vymyslet!


Když už jsem u své knížky, právě jsem v jedné z nedůležitějších pasáží a jak to tak bývá, s mírou zodpovědnosti se dostavil blok a já prostě jen sedím nad monitorem a v hlavě zrnění staré černobílé televize, všechno mi zní nemožně a šroubovaně a jinak příšerně a nejradši bych to celé přeskočila, ovšem až na jisté scény na konci je to jediné, v čem mám jasno, protože pak bude ještě větší spisovatelské temno a já budu na zešílení :-D

Vyhlídla jsem si dokonalý mobil (respektive si vyhlídl on mě, jelikož jsem otevřela leták Electroworldu a on na mě křičel: "Andee, jsem pro tebe jako stvořený!!" - a ne, nehrabe mi z nedostatku spánku nebo kofeinu ani přemíry psaní ani místo toho zázvoru nepiju nějaké jiné přírodniny :-D) a vůbec nejradši bych ho vydřela z rodinky okamžitě, jelikož ten starý už naléhavě stávkuje, akce na nový nebude věčně a na Vánoce by mi to navíc dávalo možnost usilovat o notebook, abych se posunula o další dimenzi ve věci spisovatelství - o dimenzi zvanou několik cenťáků do postele - to už bych se od té své knížky vážně neodtrhla :-D


Takže? Jde se na Jill, dámy :-D
PS: večer možná ještě něco doplním, ale každopádně vás zbožňuju :-*

29.10.2013 aneb experimenty

29. října 2013 v 18:54 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak je to se mnou jak na houpačce... nebo se to zase zhorší, ale každopádně jsem se krásně vyspinkala, v noci jsem totiž vyhodila proud celýmu baráku a do postele se tedy dostala už ve dvě. Zatím funguju, takže jsem toho, i odchodu rodinky využila a dokopala se (doslova) k Jillianinu kickboxu :-) Ta ženská mě jednou zabije, do té doby jsem se ale skvěle bavila - jakkoli jsem minule toužila končit v půlce, teď mi to přišlo skoro až krátké, ačkoli bych opět nenašla centimetr těla, který by nebyl propocený :-D


Překvapilo mě, že se zmenšilo množství stačící mi k najezení, nicméně jak už tak každý někdy hlad dostane, nakonec jsem k tomuhle stádiu dospěla i já, takže nezbylo než prohrabat kuchyni a rozhodnout se zaexperimentovat s nezvyklými ingrediencemi. Naivně mě na pytlíčku sojových kostek uchválil lákavý nápis vychvalující množství bílkovin a vlákniny a tak jsem je v přesvědčení, že cokoli, co dostatečně, tedy příliš, ochutím kari, Maggi, solí a sladkou paprikou musí být dobré, vyndala. V kuchyni příliš sběhlá nejsem, ale na uvaření pytlíčku rýže a tepelné úpravě zeleniny s kukuřicí nebylo téměř co zkazit, až na přemíru použitého nádobí a rozbití milovaného půllitrového hrnku. S výše jmenovanými dochucovadly to dokonce vypadalo velmi lákavě a já na sebe byla pyšná, kterak jsem nejen talentovaná kuchařka, ale i inovativní moderní dívka která nezapadá do konvencí typu knedlo-vepřo-zelo.
No, abych to shrnula, soja se pro mně stala něčím podobným, co pro moji mámu koprovka, kterou zbytek rodiny včetně mně miluje. Zlatá typická jídla (už se toho zítřejšího kuřete nemůžu dočkat :-D)!! Nesnědla jsem ani půlku misky a nejen že jsem už byla najezená, ale hlavně jsem měla pocit, že bych radši hladověla do konce života než do sebe cpát tohle. Sbohem bílkoviny a vláknino, zas tak moc vás určitě nepotřebuju, soju jsem vypreparovala do posledního kousíčku a schovala si zbytek k večeři, protože na rizoto samotné jsem měla chuť už sto let a stejně už byl nejvyšší čas jít běhat.


Čímž se dostávám ke svému dalšímu experimentu, totiž své běžecko-opičí dráze. Byla jsem na sebe neskutečně hrdá, protože jsem ji při tom svém kuchařském zmatku zvládla bez kafe, které jsem nestihla. Teď jsem sice zase v polomrtvém stádiu, ale úspěšně jsem absolvovala všechny vymyšlené nástrahy na svou fyzičku, sílu, vytrvalost a energii, tedy až na panický záchvat na vrcholku lezecké stěny, za který se ale upřímně vůůůbec nestydím, ačkoli ho nemůžu svádět na strach z výšek, který nemám. Jediný průšvih byla jako obvykle moje rodinka, které můj trénink přišel až příliš dlouhý a vydala se mně hledat - vážně jsem si v té chvíli přišla jako pětiletá, ale u nás je to bohužel obvyklé.


Jediné co na mé dnešní exhibici v kuchyni bylo relativně kladné bylo prolezení všech tajných skrýší a tedy nalezení zabaveného projímadla - doufám, že po tom čtvrt roce už není prošlé, protože jak se znám, určitě mu občas neodolám :-D
Toť k dnešním novinkám vše a já můžu jít sepsat své knižní fantazie :-)

28.10.2013 aneb otupělá

28. října 2013 v 21:46 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak co, která mi zvládne říct, pročpak se dnes smíme flákat doma, co?? A prázdninami to asi nebude... :-D Nápověda č. 2 - svatý Václav byl přesně před měsícem ;-)

Já se tedy dnes moc neflákala - usnula jsem výjimečně už ve tři, takže jsem vstala ještě v dopoledních hodinách, vrhla se na sepisování svého nekonečného románu a nalila do sebe kotel čaje, jak už tak mám zvykem - rozhodně lepší úchylka než moje jezení u seriálů :-D
Pak mě čekalo oprášení starých časopisů, nátěru drápků a kola, z něhož mě pomalu ale jistě přechází děs, byť se občas přistihnu k křečovitém sevření drkotajíce zuby. Chtěla jsem k téhle nezvyklé aktivitě přidat konečně i běh, ale jednak mi pořád nevychází ten časový přesun, takže je tma příliš brzo, ale hlavně jsem to prostě nedávala.


Jasně, možná jím méně než obvykle a dokonce méně, než zahrnuje bazální metabolismus, ale tentokrát vím, že je to něčím jiným, totiž mojí kofeinovou odvykačkou, která mě naprosto ničí, ačkoli kafe pořád piju, jen v menším množství. Neusínám, ale možná by to bylo lepší. Večer jsem například vlezla do postele, otevřela časák a potom zjistila, že je o hodinu víc a já nepřečetla ani písmenko. Nápadně mi to připomíná své vyhublé doby, kdy jsem veškerou energii musela soustředit na pouhou existenci. Jenže teď mám o dobrých pět kilo víc (ačkoli už o kilo míň) a je to tu znova. Doufám, že to bude jen spánkovým deficitem ze školy, a koneckonců, přijdu si i nemocná, ale děsí mě to. Nikdy jsem neměla absťák, znatelnou kocovinu ani nic podobně nepříjemného a kromě sebepoškozování jsem na nepříjemné pocity dost háklivá, zabíjí mě i rýmička, takže je to dost hnusný...


27.10.2013 aneb all night

27. října 2013 v 22:25 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak jsem si konečně dopřála své celonoční psaní a odpadla až v pět... pardon, vlastně ve čtyři - miluju změnu času, máme prázdniny o hodinu delší, dámy :-D
Nebylo mi ale dopřáno se řádně vyspat - hned ráno vyváděla máma s nějakými rozházenými programy a zburcovala celou rodinu - nakonec jsem ale po nechutné hádce odpadla a spala až do dvou - ať žije poloupíří životní styl :-D
Což mi připomíná, že jsem konečně objevila a náročně, ovšem úspěšně stáhla další díl toho pokračování Vampýrské akademie, takže jsem zase pohlcená písmenky a co chvíli vybuchující nějakou extrémní reakcí na úžasný děj :-) Bylo na čase, už jsem se bála, že budu muset začít číst něco nenadpřirozeného, nebo nedej bože dokonce povinnou četbu, jaká toť katastrofa a nuda!


Včera jsem taky konečně vyřešila zmatek se svým jídelníčkovým sešitem, takže pokračuju v jakési morálce, ačkoli jsem se bodla na "Healthy skinny girl diet" program a předělala si ho podle svého, tedy hlavně podle toho, jak který den makám a zvládám, takže třeba výsledné číslo pro pátek bylo krásně sražené, jelikož hodina bazénu dává skoro 500 kalorií. Snad to tedy půjde rychleji :-)
Co mě ale štve je cvičení. Nejen, že jsem se k němu už nějakou dobu nedostávala, ale teď mi navíc kixnul tablet, takže by mě vážně moc zajímalo, jak to budu dělat, na mobilu jsou tyhle videa tréninkem spíš pro oči než pro tělo, ještě že je vesměs znám zpaměti :-D


Když jsme u těch změn, vyřešila jsem i problém s běžeckou trasou, kterou jsem už potřebovala změnit nejen kvůli své paranoie z toho, kdo mě minule sledoval. Jelikož jsem v tomhle směru ale velice nekreativní a mé bydliště nezpůsobilé tomuto účelu, jednoduše jsem se rozhodla pro kolečka v parku, která budu každý týden o jedno, tedy asi půl kiláku, zvyšovat. Snad to nebude tak jednotvárné, jak se to zdá, když do toho zakomponuju opičí dráhu boxovacího pytle, schodů, lezecké stěny a dalších legrácek :-D
Začínám od zítra, jelikož dnes mě zaměstnalo zásobování rodiny, takže jsem se nestihla vrátit do tmy, která je nesnesitelně brzo (už vidím, jak to budu dělat o odpoledkách) - řekla bych, že žerou jak kyselina, ale já mám občas co říkat, nicméně máme samé dobré a pěkné věci, které snad nějakou dobu zas vydrží :-D Konečně jsem si udělala radost a chytla slevu na svůj krásný růžovo-stříbrný šátek, takže jeden pomyslný cíl odfajfkovávám a jsem zas na nějakou dobu spokojená, byť na mizině :-)


26.10.2013 aneb volby

26. října 2013 v 15:46 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak tu máme první den prázdnin... užíváte si zlatíčka??
Pamatujete, jak jsem se včera namyšleně vytahovala že půjdu spát v šest, tedy v dobu kdy jindy vstávám? Pěkný houby, vážené! Odpadla jsem v jednu a nenapsala ani písmenko - koneckonců, takhle to bývá vždy v pátek, zvlášť po bazénu :-D
Neměla bych být pořád tak optimistická, takže budu muset přiznat, že jsem včera podlehla kouzlu kaiserek, které jsou sice o něco lepší volba než světlé pečivo, ale nic, čeho je hodně není správné, zvlášť v noci :-D A víte, co za to mohlo?? Pochopitelně ne vaše dokonalá Andee ani její láska k pečivu a jezení u filmů a knih, nýbrž jako vždy její rodina, která jednak inkriminovanou potravinu v přílišném množství koupila, ale hlavně Andee zašantročila její drahý jídelníčkový sešit a zmatek vede ke špatným volbám...

Ano, volby, můj dnešní alternadpis. Nemyslím jimi pouze ty politické, jichž jsem se naposledy ve svém životě nesměla zúčastnit, byť mám jasného favorita, kterého pochopitelně psát nebudu. Vlastně mě baví, máme je teď puštěné v telce a já se neustále otáčím od monitoru k televizi. Jako každá reality show mě pochopitelně zajímají, v našem státě je z nich sice spíš fraška, se všemi těmi otravnými kampaněmi, kterými mi u vestibulu metra lezli na nervy, že jsem měla sto chutí napsat si na čelo, že volit nemůžu. Nejsem tedy tak uvědomělý občan, abych se o ně zajímala z nějakého pošahaného vlastenectví, ale když už mám volit příště, ať mám trochu přehled jak bylo předtím a neřídím se pak jen prázdnými frázemi :-) Koneckonců, vzhledem k zaměření školy bych se o to zajímat měla - jsem to ale pilná studentka, že??


Protože jsem ale malá holka, musím řešit své soukromé volby. Třeba nějak vynahradit včerejší volbu lítat z kuchyně do pokoje s dalším a dalším jídlem. A jelikož je venku krásně, nejspíš vytáhnu kolo, dokud není zima. Večerní běhání snad ani nemusím zmiňovat. Jasně, mohla bych si říct, bylo to včera a dnes jsem pod limitem, ale jednak nejsem a nechci být líná a navíc mi to přijde svým způsobem hloupost. Copak se všechno vynuluje tím, že člověk zavře oči a spí? Takhle to není v životě ani v jídle, leda když jste v normě (v obou případech).Takže to musím dneškem vynahradit - čísílko tedy bude nižší, ačkoli rozhodně nemíním hladovkovat, protože jsem poznala, jak blbě se s tím sportuje a slíbila jsem si dát prázdninovou kafeočistu, aspoň v rámci možností.


Jde to blbě - ráno jsem po něm automaticky sáhla než jsem si vůbec stihla uvědomit, že něco takového dělám. Je to ještě rituál nebo už závislost?! Závislostmi opovrhuju, protože jsou projevem slabosti, v tomhle s anorektičkami souhlasím, ačkoli ony samy jsou vlastně závislé taky, ale ta na kafi mi přišla jediná celkem užitečná a navíc potřebná. Uznejte, když nikdy nezačnete kouřit, váš život to neovlivní. Nic dobrého vám to nepřínáší. Jo, říká se, že po cigaretách máte menší hlad, ale u mě to neplatí a navíc to nepotřebuju, když mám Psyllium, které to nahrazuje zdravě. Takže cigarety jsou lidem vlastně na nic. Jakýsi pochybný smysl má alkohol, protože uvolňuje zábrany, ale taky vlastně k ničemu není a ještě je vám pak blbě. Ale kafe? Naplní žaludek, narozdíl od ostatních jmenovaných není drahé, dodá energii a zvýší výkonnost, nemá kalorie, člověku je po něm teplo a na první pocit neškodí, aspoň na způsob kocoviny nebo omdlívání ze sníženého tlaku (cigarety). Proč tedy ne? Snad to taky nemusím vyjmenovávat.


Takže kde jsem to tedy byla? Jistě, volby. Je to na nás, zlatíčka. Takže volte správně ;-)

25.10.2013 aneb finally

25. října 2013 v 22:26 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak jsme se konečně dočkaly prázdnin, že jo, dámy? Bylo na čase :-D Řekněte, je naše blbá škola jediná, která nedává na čtvrtek a pátek ředitelský volno? Stejně ale z toho bazénu nastydnu - aspoň doufám :-D
Dnešek bych nazvala celkem úspěšným, už jen proto, že bylo úspěch ho přežít - čtvrtletka z matiky, která mi přišla tak lehká že musí být blbě a čtvrtletka z angliny která mi taky přišla lehká, nicméně je za jedna :-) Psaní všema deseti bych měla na dvojku, ale jen co jsem přestala trénovat a bylo to na známky, zazmatkovala jsem a bylo to zas v háji :-D Řekla bych ale, že se navzdory všem očekáváním zlepšuju.


Ráno jsem opět nestíhala, ovšem většinu cesty jsem absolvovala se "svým" čtvrťákem, jehož zálibu v koblihách jsem mu se svou dietou mohla jen závidět. Předvedla jsem se před ním jako totální trotl, jelikož jsem sebou práskla do dveří když jsem se tlemila jak si hned za rohem zase nazouvá boty v nichž přišel a které nás školnice důsledně nutí sundavat. I love bad boys, co si budeme povídat :-DD A co bylo vůbec nejlepší byla moje reakce když druhou hodinu v rozhlase nařídili učitelům zkontrolovat přezutí a já, sama nepřezutá, jsem se bála o něj a ne o sebe - nicméně mi to prošlo - jestli jemu vážně netuším, protože jsem ho už nepotkala, ale potěšilo mě už jen to, že jsem cítila dostatek odvahy se ho na to teoreticky zeptat, ačkoli bych to v praxi stejně neudělala :-D


Doma jsem mrkla na The Originals a neodolala otevřít krabici musli, z nichž obvykle (ne teď) mívám podobné přežery jako z bílých rohlíků, k nimž cítím neodolatelnou přitažlivost, ale díky bazénu jsem si musli mohla celkem dovolit, takže no stress :-)


Plavání - návrat ke staré lásce. Ten super pocit, když jdete do budovy gymplu a nezahrnuje to těžké učení :-D Nastalo několik změn - nové skříňky s příšerným zamykáním, nový plavčík, vážně kus a spousta lidí mého věku - mindráky jak blázen :-D Nicméně jsem s fyzičkou problémy neměla, okamžitě jsem se vrátila do starých kolejí a za hodinu dala 46 bazénů :-)


Miluju vás a miluju psaní, takže se na něj jdu vrhnout - dovedete si představit tu satisfakci, když půjdu spát v hodinu, kdy jindy musím vstávat?? :-D
Mimochodem, ze spisovatelského hlediska bych ráda požádala slečny co bydlí na internátu aby mi popsaly poměry které tam panují - netýká se to sice mého románu, ale moje inspirace bloudí mnoha směry, takže se pokouším o povídku, ačkoli zaboha neumím psát krátce, což koneckonců znáte z mých článků, pokud tedy nespěchám :-D

24.10.2013 aneb dobrá i příšerná rozhodnutí

24. října 2013 v 17:50 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak jsem se dnes na všechno bodla a do školy šla v běžeckých botách - a nakonec jsem pro ně v těláku našla uplatnění :-) Bylo příjemný pro změnu jednou nad každým krokem nebrečet :-D Zvláštní, jak se člověk musí protrpět k radosti z takových samozřejmostí...
Od rána jsem si říkala, že jsem vůbec vstávat nemusela. Moc dobře vím, proč čtvrtky nenávidím - a tenhle byl obzvlášť zvrácený, ačkoli mou vlastní vinou. Podceňování se nevyplácí. A ne, nemíním se uchýlit k duchaplnosti, protože to, co jsem udělala mi ji zrovna nedovoluje - projevila se odvrácená strana mého podvádění a já na něj dojela. Co si budeme povídat, dějepisářka má oči snad i vzadu :-D Nemožná osoba, že?? ;-)
Pokračovalo to dalším testem z psaní všema deseti, kde se mi rozhodla naše drahá učitelka udělat laskavost a díky mé nepraktičnosti mi věnovat nabídku, že se můžu soustředit pouze na přesnost a rychlost zohledňovat nebude. Je to celkem paradoxní, protože počet úhozů mi odpovídá jedničce pro duben, zatímco přesnost mi přinesla čtyřku a ještě jsem byla pyšná že ne pětku, při tom jak moc na tenhle předmět kašlu, nenávidím ho a nemám k němu žádné předpoklady :-D
Tělák miluju - aneb všichni se hoňte jak kreténi ve větru za badmintonovým míčkem, já si dám pět koleček kolem parku :-D Učitelka moji schopnost výdrže podcenila, jelikož se pak hoodně divila co i bez kafe zvládnu a jednou se projevila jako člověk a dalo se s ní celkem normálně povídat.
Fránina by byla fajn, kdybych se uráčila si na ni přitáhnout učebnici - aspoň mi to ale dalo důvod zdrhnout od své nemožné sousedky s níž na sebe máme vzájemnou alergii :-D Ona ji totiž taky neměla.
Abych se nezabývala pitomostmi, na informatice jsem skoro celou hodinu nic nedělala, protože jsem byla předčasně rychle hotová s testem, který jsem vyplnila způsobem odhadu a vyšel lépe než kdybych nad ním přemýšlela :-D Ekonomika mi přinesla lepší dvojku z testu, jejíž význam nikdy nepochopím, protože je to skoro totéž jako horší jednička která zní lépe; celou hodinu jsem si pak četla :-)


A ano, říkala jsem sice, že dnes pomažu do bazénu, ale člověk míní a návštěvnost mění, takže budu chodit v pátek kdy je tam míň lidí - doteď si živě pamatuju, jak jsem z nacpaného bazénu plného vřískajících děcek a rádoby profíků cákajících mi kraulem na hlavu šílela :-D Docela se těším a budu se muset dneska dokopat k cvičení abych se tam za sebe nemusela stydět - ono je sice pěkné, že denně běhám, ale na cvičení už mi pak často čas ani energie nezbývá :-( Nikdo ale není doma (ano, přijďte nás všichni vykrást :-D) takže si jdu pustit Jill a její téměř půlhodinový kickbox (to píšu schválně abyste to s tím vykrádáním náhodou nemyslely vážně :-D)
Když už jsme u tohohle tématu, příjemně mě dnes překvapily dvě věci - jednak že jsem celé dopoledne neměla hlad a pak, když jsem objevila další členku neoficiálního třídního spolku zdravě myslících - možná si naši třídu nakonec zamiluju :-D

Edit 22:40

Tak jsem zase vyspinkaná po náročném dni... já tu Ordinaci snad nikdy neuvidím... dnešní běh byl poněkud unavený, jelikož jsem po všem co jsem do té doby udělala zůstala na nebezpečně nízké hodnotě která se navzdory energetickému dopingu projevila. Celou cestu jsem měla oprávněný pocit, že mě někdo sleduje, takže jsem střídala běžný běh se situacemi nejvyššího děsu a tudíž sprintem - zítra má idiot smůlu, budu v bazénu :-D


23.10.2013

23. října 2013 v 20:43 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak je to paradoxní, ale když vstávám později, leze se mi z postele hůř než jindy, takže jsem tradičně nestíhala :-D Letět z kopce na autobus na podpatkách je sebevražda i normálně, natož s nima dobíhat autobus - naštěstí jeho řidička pravděpodobně někdy v životě musela absolvovat totéž, jelikož mi zastavila těsně u nosu a já mohla se vší parádou nastoupit :-D A nebyla jediná, kdo měl dnes tak empatickou náladu, jelikož mi stejnou laskavost prokázal i řidič tramvaje, takže jsem nakonec přišla včas, jakkoli se mi to zdálo zprvu nemožné :-D
Pokud by někdo myslel, že kino se školou bude zábava, rozhodně by se neměl hlásit k nám - opět mi byla vnucena povinná četba a bohužel se u ní ani nedalo usnout, protože dali pro jistotu hlasitost na maximální úroveň snesitelnosti, ačkoli by jinak tma, únava i měkkost sedaček vyhovovala doplnění energie :-D


A pokud jsem si myslela, že z kina pomažu domů, cestou mrknu do krámu jménem Gate kde mají úžasné hadříky, nicméně kvůli němu musím jezdit šíleně daleko, tedy právě na místo kde jsem byla v tom kině, spletla jsem se taky - kdepak, pustit nás dřív, nás přece šíleně zajímá nějaká uhozená výstava, že!
Jak asi vyplývá z minulého řádku a mé povahy, výstavy nenávidím, zvlášť když kvůli nim musím šlapat nejmíň kilák do kopce včetně strmých schodů - sice jsem si nestěžovala jako spolužačky kuřačky a dokonce to brala optimisticky, tedy dietářsky, ale děsila mě cesta dolů, protože mě opět začínaly brutálně bolet nohy.
A moc dobře jsem věděla, proč se jí děsím. Musela jsem ovšem vypadat ještě zoufaleji než jsem se cítila, protože mi nakonec vytrhl pomyslný trn z paty řidič čehosi pojízdného co mělo odklízet listí, který mě hodil až dolů - škoda, že mu nebylo tak o 30 let míň :-D


Když jsem se doploužila domů a zdlábla u velice šokujícího dílu Upírských deníků oběd, nezbylo mi než splnit otravnou povinnost zásobení rodiny, již jsme pojali ve vskutku velkolepém stylu - vypadá to, že následujícího půl roku nebudu svačit nic jinýho než musli tyčinky :-D
Ovšem jsem na sebe pyšná, navzdory téhle výzvě jsem se totiž nepřežrala, vešla do HSGD a dokonce šla i běhat, což se mi v drobném dešti a nedrobné únavě moc nechtělo, nicméně jsem udělala nejchytřejší věc, která se mi za té situace naskytla - mrkla na blog. Vážně mám pocit, že vaše existence, aktivita, zájem a zápal jsou pro mé nevyzpytatelné lepší já nejlepším pohonem - díky, lásky :-*


Běh sám o sobě byl fajn, byť mě ještě ze včerejška ničil kotník, nicméně mě neničily boty a tudíž to bylo běžně snesitelné :-) Vážně je rozdíl běhat v normálních a běžeckých :-D Nepsala bych to sem ovšem, kdyby se nenaskytla další neočekávaná situace - až uprostřed cesty jsem si uvědomila, že jsem dnes vynechala kafe, respektive si ho dala hned po příchodu z výletu, takže už neúčinkovalo. Moc mě to z konceptu nevyvedlo, protože jsem to stejně měla v plánu abych zjistila, jak na tom je moje fyzička a ta se zatím držela. Nicméně rozdíl tu byl. Dala jsem to se stejným výkonem, ale stejně jinak. Sice jsem o něco víc cítila plíce, ale nepřibylo žádné zranění, což mě vedlo k podezření, že je způsobuje kofein, který údajně kromě dehydratace, kterou teď pilně vynahrazuji navíc ještě odvápňuje kosti, na což evidentně při takovéhle míře vitamíny nestačí. Netuším co budu dělat, ale jelikož mají moje vápníkové tabletky malinovou příchuť, nejspíš je budu žrát po kilech :-D
Aby toho na Andee ovšem nebylo málo, zítra konečně doufejme vyřídím tu permanentku do bazénu a hned večer si půjdu zaplavat, což doufejme o něco zmírní mou averzi ke čtvrtkům způsobenou rozvrhem. Nepočítám, že mě rodiče nechají zároveň běhat, protože to bych ani nedávala, ale i tak se těším, zvlášť proto, že na čtvrtek mám nejnižší hodnotu v HSGD.


Což mi připomíná mnohé vaše otázky ohledně včera zmíněné Healthy skinny girl diet, tedy HSGD. Moc ji vysvětlovat nebudu, ale dám sem tabulku, podle níž jedu, tedy až na výměnu úterý a čtvrtka, protože o odpoledce se musí papat více :-D Zatím ji zvládám, zvlášť proto, že tyhle hodnoty zahrnují výdej, takže reálně jím celkem normálně, jen končím na nižších číslech - buď tedy míň žeru nebo víc makám a ani jedno mi neuškodí :-) Říkáte si, že je to snadné, co? Nebojte, takhle měkká na sebe budu jen první dva týdny, protože je ve mně pořád ještě spousta starých zlozvyků - druhá půlka nebude sporty zohledňovat :-)
Je v CČ - už tak je to dnes zas dlouhý :-)

22.10.2013 aneb vykořisťovaná

23. října 2013 v 0:14 | Andee |  Diary
Ahojky,

já moc dobře věděla, proč na tu praxi nechci - moje včerejší hysterie gradovala až do obnovení jedné starší jizvy na ruce, která tehdy myslím znamenala trest za nějaké nehorázné jezení coby připomínku pochybení :-D No co, připomínka nikdy neškodí, ačkoli teď jsem na sebe celkem... vážně chci říct pyšná? No ne! Nicméně je fakt, že znovu a tentokrát úspěšněji experimentuji s Healthy skinny girl diet, což jsem nechtěla psát dřív než si na ni zvyknu, což už se asi stalo :-)


Ale zpět - praxe a informace, že jsem moc dobře věděla, proč hysterčím. A nešlo jen o to, že jsem musela jít spát dřív, tudíž nepsat, tudíž vstávat v dobu, kdy o víkendu někdy usínám, tedy v půl šesté a k metru se hnát za noční tmy :-/ Vstávání na tom koneckonců bylo možná to nejpříjemnější, no.
Mám ráda cestování. Ale muset jím strávit ráno hodinu není nic co bych plánovala, když jsem se hlásila na školu 20 minut od baráku :-/ Nicméně jsem jednou konečně přišla včas... poslední doba je zřejmě časem zázraků :-)
Měla jsem vážně kliku, že jsem si dala sraz se spolužačkou, protože mám jinak orientační nesmysl a celý včasný příchod by tedy byl na houby protože sama bych to ani podle návodu nikdy nenašla - možná by to bylo lepší, ačkoli bych měla průser :-D


Chytla jsem hned na začátek nejhorší možnou variantu praxe (střídáme se po skupinkách po asi 2 měsících) a to práci v terénu, takže mě mohlo čekat téměř cokoli a já navzdory odporu i neschopnosti musela dělat, že mi to nevadí, protože jsem na to přece šla studovat, ačkoli jsem na svůj obor šla abych byla učitelka nebo psycholožka a ne pečovatelka, služka, pochůzkářka a uklízečka zároveň :-/
První osoba byla sympaticky nenáročná - nákup patří mezi mé obvyklé povinnosti i hobby a rovnou jsem si koupila i svačinu, bohužel pochopitelně za své :-D Dál babi potřebovala jen zalít kytky a mazala jsem o dům dál, tedy o pěkných pár domů dál, takže jsem byla opět ráda, že se mnou chodí pečovatelka co se o ně stará normálně, protože bych se opět ztratila :-D

Druhý případ byl o to horší. Pravda, byla jsem cestou připravovaná, že dotyčný pán nemá zrovna osvojené návyky k udržování čistoty ani nejmodernější vybavení, ale co je moc je příliš. Měla jsem sto chutí brnknout babičce aby sem zajela kdykoli na mě bude nadávat - nebylo místo, kde by se neválel minimálně prach a člověk se štítil na něco sáhnout, což se štítila koneckonců i ta pečovatelka, takže mi úplně otevřeně oznámila ať se nezouvám, snažím se na nic nesahat a dala mi rukavice, což mi vůči pánovi přišlo poněkud netaktní, ovšem jemu to bylo fuk :-D
Tady mě už nějaká práce čekala - víc než jsem byla doma zvyklá, jsem totiž milovaný jedináček postižený spisovatelskými múzami k nimiž má stejně založená rodinka pochopení :-) A řeknu vám, že ten vysavač co měl byl snad starší než moje matka :-D Nicméně si mě oblíbil jeho jezevčík, tak aspoň nějaké rozptýlení :-)

Ale k něčemu příjemnějšímu, ačkoli to, co mě čekalo poté rozhodně příjemné nebylo, protože to byla cesta do školy, navíc na podpatcích na kterých jsem strávila asi šest hodin a pajdala jak ti důchodci o které jsem se starala :-/ Měla jsem sto chutí se odměnit (nebo spíš odškodnit) čokoládou, ale nakonec jsem si pořídila časopis, kde píšou čím dál větší blbosti, respektive píšou čím dál míň ale o to víc dávají obrázků :-D
Cestou do školy jsem zjistila, že jsem nakonec ještě dopadla s průběhem praxe nejlíp, jelikož B. prý dokonce zvracela a K. musela dotyčného přebalovat - ani jedno bych vážně nepotřebovala k životu :-D
Škola byla v pohodě, protože jsem ji téměř celou prospala, k čemuž dokonce učitelé projevovali relativní pochopení, ačkoli to tak asi nebude vždycky :-D Poslední dvě hodiny byly nejlepší, už jen proto, že jsem přišla o dva příšerné předměty. Ne tedy, že bych kurzy první pomoci neabsolvovala tisíckrát, ale koneckonců, patří do osnov, no :-D Nicméně jsem je taky prospala a probudila se až u názorné ukázky kterou jsem si v poblouznění Vampýrskou akademií a únavou spletla s lekcemi sebeobrany a čekala, kdy spolužačka vrazí té praktikantce co nám to předváděla loket do břicha :-D Já bych to teda udělala :-D


Docela se těším na zítřek, sice opět budu muset experimentovat s cestováním, ale jednak si o hodinu přispím a navíc do kina přece jen pojedu ochotněji :-)
Mrkla jsem opět doma na Upíří deníky, uvařila si k nim tunu kafe, zeleného čaje a polívky a z žaludku bych si mohla udělat rybník, nicméně hlad nemám až doteď :-D Dokopala jsem se nakonec i běhat, ačkoli mi došly náplasti a já byla strachy bez sebe že si zas rozervu nohy, což se naštěstí nestalo :-) No a večer ze všeho toho dnešního maratonu zalehla, usnula a prošvihla Ordinaci :-D
Žijte blaze a provdejte se za milionáře ať se nikdy nemusíte o nikoho starat :-D Přesně tohle mám totiž v plánu :-)