close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

11.10.2013 aneb falling down

11. října 2013 v 23:04 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak nějak nevím, čím začít... na Andee divný, že jo?

Ten pocit, když dostanete jedničku za vlastní zálibu... zbožňuju tělocvikářku a ačkoli nenávidím štafetu, běh sám o sobě je úžasný. Uvědomila jsem si, jak moc ráda jsem, že chodím běhat sama, protože jsem jako obvykle měla touhu být lepší, rychlejší a tak vůbec, takže jsem se málem strhala, protože kondičku sice jakž takž mám, ale na vytrvalost a ne nárazovky.
Dál už to moc o ničem nebylo. Písemka z dějáku tak zářná nebyla, ta z ekonomiky mi přišla tak neuvěřitelně triviální, že ji mám určitě špatně a psaní všema deseti nemohlo skončit jinak než neúspěšně. V celé třídě nebyl nikdo komu by nedopadlo na pětku. Jak po nás sakra můžou chtít po měsíci zvládnout psát úplně bez překlepů a rychlostí zasloužilé sekretářky?! Měla jsem sto chutí učitelce znovu otřískat o hlavu ten papír od psycholožky, který by měl tolerovat moji nepraktičnost k úkonům jako je například tento, ale nebylo by mi to nic platný. Má na to vůbec právo?!
Právo. Tentokrát jsem si z něj dokonce zapamatovala i víc než jen že je jeho učitelka pravděpodobně anorektička. Budu právnička v Americe - jejich soudnický systém je tak úžasně diskutabilní že by to bylo přesně pro mě :-DDD
Nejlepší ale vůbec byla matika - už dva týdny nám totiž odpadá a stejně tomu zjevně bude i nadále.


Ten pocit, když si zafixujete každičký nedůležitý detail. Když úplně cítíte, jak se vám do mozku vrývá ten nepatrný okamžik, kdy se dotyčnému v levém uchu blýskne naušnice a vy si můžete tenhle poznatek přidat do imaginárního seznamu důvodů, proč nemůžete zírat jinam. Musela jsem se zbláznit. Takhle dlouho jsem žádného kluka neřešila. Do háje, to se kromě toho, že se zbavil blondýny, ještě přestěhoval?! Snad to bylo jenom příležitostný, protože měnit kvůli tomu trasu návratu domů fakt nemíním.


Ten pocit, když máte vody až po krk. No dobře, tohle míním obrazně, doopravdy mi jen zlila vlasy a zabydlela se v teniskách, zmáčela psa (který pochopitelně okamžitě zamířil do postele) a znemožnila běhání. A ty dva dny vůbec být neměly. Jen co totiž neběhám, rozhodilo to celé moje odhodlání. Mohla jsem se najíst odpoledne, protože zmizel strach z plného žaludku při běhu, což je mimochodem dost nepříjemný pocit. Mohla jsem se najíst večer, protože nebylo nic, co by mi dodávalo morálky. Obvykle je to totiž tak, že přijdu k ledničce, chci si něco dát a pak si řeknu, jestli mi to za to vůbec stojí, když jsem se tolik dřela abych spálila pár ubohých kalorií.
Pochopitelně to končí katastrofálně. Nesnáším to. Celé moje uplynulé témě dvoutýdenní snažení jsem zazdila současnými dvěma dny. Vkrádá se do mě pocit, jestli to vůbec má cenu ještě zkoušet, když se stejně vždycky něco pokazí. Než zhubnu, nastanou stejně Vánoce a já budu neúspěšně čelit cukroví a dalším dobrotkám, takže to zase všechno naberu zpátky. Jako by celý můj svět byly jen chvíle, kdy hubnu a kdy se cpu, rozdělený pěkně do intervalů podle ročních období a společenských událostí. A i kdyby zrovna nebylo nic jiného, prostě nastane další takováhle nepředvídatelnost jako teď s počasím a dopadne to stejně. A to jsem teď byla nejblíž za celou dobu svému starému dietářskému já. Co budu dělat jindy?!
Nechci se zklamávat. Nebudu. Každý den si říkám, že už to bude lepší, ale cítím, že potřebuju něco jako zmáčknout Enter a nepokračovat na zkaženém řádku. Jediné, co by mi to zvládlo dát je hladovka, ale zítra ji každopádně nedám a v neděli bych kvůli ní nemohla běhat, protože nejsem sebevrah.


Kdyby aspoň nepřestalo až do té neděle pršet a já nemohla tak jako tak... paradoxní :-D Budu si muset vážně popovídat s Bohem, už se mi takhle povedlo zkrotit tenhle živel když náš malý chlupatý živel celou noc štěkal na projevy počasí a já musela ráno vstávat do školy :-D
Svými "magickými schopnostmi" jsem si vzpomněla na svou budoucnost předpovídající knihu. Spisovatelství se ve mě momentálně seklo, byť jsem přišla na námět na osmý díl, ale o to víc čtu své minulé díly a žasnu nad vlastní kreativitou - včera jsem kvůli tomu usnula až ve dvě :-D


Takže?
Bude líp. Ale nemuselo být vůbec hůř. Kdybych nebyla kráva. Jenže jsem kráva byla. Každý je občas kráva. Vítejme ve stádu. Ve stádu nedokonalých dietářek slepě věřících v zázračný zítřek.
Ale na ten budem muset makat.
 


Komentáře

1 Beky Beky | Web | 12. října 2013 v 19:01 | Reagovat

nie si krava, prestaň s takýmito vetami! a nebudeš sa viac sklamávať, lebo máš proste odhodlanie a to ťa neopustí,..aj ked sú niekedy slabé chvíľky, vydržíš to ;)..a inak, nikdy som nevravela, žechcem vyzerať  ako vešiak na šaty, to že niekedy mám hladovku,alebo jem menej je len proste môj spôsob akko to zvládam..chcem mať aj prsia aj zadok :D

2 Nellie Nellie | Web | 12. října 2013 v 21:31 | Reagovat

Psaní všemi deseti?To znám moc dobře:D po tom měsíci po nás taky chtějí hodně a ještě k tomu máme učitelku... no nebudu komenovat.. A věřím že to zvládneš,držim palce:)

3 Sl. Podzimová Sl. Podzimová | Web | 12. října 2013 v 21:38 | Reagovat

Díky běhání jsem ve třídě tedˇuž jako první :) i když jsi hodně naštvaná nesmíš to vzdávat! Psaní všemi deseti neumím a snad se to ani asi učit nebudu.. je to hodně těžký ? :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama