Listopad 2013

28.11.2013 aneb errors

28. listopadu 2013 v 19:40 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak jsem na vás nedlabala, byla jsem sprostě a zákeřně sabotována serverem, ale podle mailu který jsem psala adminům by to mělo být do zítřka už úplně v poho, i teď je to o něco lepší ale pokud jsem někomu něco napsala 2x, omlouvám se, občas se to neukazovalo; stejně tak se omlouvám i pokud jsem u vás reagovala na komentář někoho jiného, za tu nefunkční dobu se ty komentáře nějak nahromadily a už v tom byl zmatek :-D
To ale není jediný error. Je o nich koneckonců celý článek, že.

Takže tedy výčet rozbitých věcí? No, věřím, že těch u mě vždycky bude dostatek. Některé dopadají dobře, v timhle případě míním znovu vyměněný tablet, který už konečně funguje a to včetně diakritiky, takže na něm můžu spisovatelit, pokud na to někdy budu mít čas, jako že inspirace je tuna - celý tělák, kde jsem neměla převlečení jsem sepisovala osnovu pro pokračování a ocitla se v v tom svém spisovatelském nevnímajícím transu, který spolehlivě pozná jen rodina a moje nejbližší kámoška M., zatímco ostatní soudí, že jsem buď v mikrospánku nebo koukám do blba, ačkoli i to je mnohdy pravda :-D
Některé tak dobře nedopadají, ale taky to není průšvih. Tím mluvím o svých džínech, které se samovolně roztrhly přímo na koleni, takže jsem to roztřepila a vydávala za úmysl :-D


Pak jsou ale errory, které s sebou přivádí průsery - do téhle kategorie patří váha, která mi dnes definitivně kixla a ať už odešla do nějakého číselného nebe nebo vzhledem ke své neschopnosti na opačnou stranu, já ji každopádně nemám a tudíž jsem na nervy. Dokázala jsem nepočítat jen díky tomu, že jsem denně stála na váze a jedla tak málo, aby byla zaručená nižší a nižší čísla. Jak to budu dělat teď vážně netuším.
Jak jsem tedy naznačila, pořád se jaksi zvláštně držím a příšerný pocit z plného žaludku mám dnes objektivně řečeno spíš díky jeho smrsknutosti, při níž mě nacpala obvyklá porce oběda a kafe u Upířích deníků. Jsem teď ale na nervy a popadají mě samé myšlenky s nimiž se stydím chlubit - nejzveřejnitelnější z nich je asi nutkání jít cvičit (ačkoli mám opět zničené nohy) :-D

Jak to pokračuje s mým klučíčím problémem? No, to je taky něco. Vlastně je to takový můj další error, protože jsem neodolala slevě, která mi přišla jako osudové znamení a jsem nikterak hrdou majitelkou blond barvy. Naštěstí jsem ji ale schovala do zakázané krabice hned vedle čokolády a dovolila si ji otevřít až při 50 kilech, což vzhledem k vánocům jen tak nebude :-D - a pokud, díky té váze to ani nezjistím :-D


Co se plesu týká, nakonec tam nejspíš nepůjdu, ačkoli ne proto, že by na mě moje pojítko s plesem kašlalo. Naopak, dokopal se k něčemu, co já nedokázala za rok a čtvrt. Cestou ze školy jsme celkem fajn pokecali - zjistila jsem, že chodil na stejnou základku co já - a já furt proč mi přijde tak povědomej :-D No, to se pak hned líp odhodlává, že. Škoda, že se nedokážu odmilovat a jeho snaha vyšla zbytečně, protože zatímco z rozhovoru si pamatuju pěkný kulový, mohla bych vám detailně popsat, co měl "můj" čtvrťák na sobě a to jsem ho viděla asi půl minuty :-D O plese jsem se taky zmínila, ale on tam prý vůbec nepůjde, takže smůla v každém případě :-D
No co, stejně bych to nestíhala...
Následující dva dny se nezastavím. A to doslova. Vlastně bych se neměla zastavit ani dnes, protože mi hoří termín seminárky na právo, ale znáte Andee. Zítra se ovšem domů dostanu až v devět večer a v sobotu budu naopak vstávat v tak nekřesťanskou hodinu, jako bych jela na praxi - vysvětlím, nebojte ;-)

Naše drahá škola totiž spolupracuje s kdekým, takže nikoho nepřekvapilo, když nám hodinu přerušila návštěva. Přišla holka našeho věku, na níž mě nejvíc upoutalo, že měla neskutečnou rýmu, díky níž jí téměř nebylo rozumnět, ale naštěstí obsah svého sdělení měla i na letáčcích, takže jsem neměla pocit cizojazyčného filmu :-D Jejím úkolem byl nábor dobrovolníků do nějaké humanitně zaměřené (nepleťte si s humanitární :-D) organizace, v níž dělá i ona. Kdo se přihlásí, tomu se občas ozvou když budou něco potřebovat a pak ho vezmou zdarma na různé kurzy, zájezdy, konference a přednášky, které senám pak budou hodit na vejšku nebo do životopisu.
Že se divíte, jaká že jsem to nechutná kariéristka?! Ale houby, na kariéru dlabu, ale přihlásila se tam lepší část spolužactva, já se nechtěla doma nudit a přijít mezi lidi a navíc se vyžívám v pocitu důležitosti a vytíženosti a tak vůbec... a ona některá ta témata, hlavně psychologické oblasti byla vážně zajímavá :-) No a že budu mít nehoráznou honičku? Říká vám něco zkratka DPH? Všechno má nějaké své "errors" :-D


Mějte se, kočičky, ozvu se buď zítra v noci nebo v sobotu večer, jsem totiž šííííleně důůůůležitá :-)

26.11.2013 aneb dilema

26. listopadu 2013 v 17:54 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak jsem na vás zas pěkně zapomněla, že?? No, vlastně spíš nestíhala, ale to je vedlejší :-D Ono těch věcí, co jsme nestihla bylo víc... třeba dnešní příchod do školy... jde to se mnou zas z kopce, jsem na hranici třídní důtky :-D Typické...
Včerejšek bych zcharakterizovala jako odhodlaný. Byla jsem na sebe za ten víkend nehorázně naštvaná, takže jsem neudělala nic jiného, než většinu dne nejedla - dala jsem si až večeři a zacvičila, dopovala se kafi a odpoledne prospala. Byla jsem na sebe hrdá a měla pocit, že takhle zvládnu žít celý život... nebo aspoň do vánoc, ať jsme realističtí :-D Váha mě za tenhle pokrok koneckonců ráno odměnila a namotivovala pro dnešek, ačkoli se co chvíli včerejší deficit ozývá a já v sobě mám nejmíň hektolitr pití :-D Přece jen jsem dnes ale žrala víc, byla odpoledka a tělák a úžasný oběd doma, jehož jsem se nepřežrala, takže fajn...


Jak už jsem nahoře naznačila, opět jsem přišla pozdě. A to dokonce hned o hodinu a půl. Mám už totiž takovou zkušenost, že lidi víc naštve když přijdu pozdě o pět minut, zatímco při příchodu o hodinu a půl později ocení, že jsem se vůbec dostavila... myslím, že jsem to sem už někdy psala, ale vážně tuhle teorii miluju, protože vystihuje celý můj příšerný život :-D Takže ráno pohoda, kafíčko, kašička, žehlení vlásků... Musím být přece číča, že.
Když jsem přijela před školu, žasla jsem, jak úžasně to tam od včerejška vánočně vyzdobili. Typicky vánoční - strom jak kráva, všude svíčičky a řetězy a zavěšené vločky, vyzdobené stánky a vůně svařáku, perníčků a trdelníku a Andee se mnohla zbláznit... Ale na fotce by to bylo dokonalé :-D
Ve škole pohoda, víceméně nezaslouženě jsem získala dvojku z angliny z něčeho, co mi totálně nešlo, zbytek hodin pronudila a přemýšlela o své knížce, ale aspoň už neusnula jako včera, kdy bylo prý téměř nemožné mě probrat :-D


Nakonec jsem zřejmě číča byla, protože jsem opět musela čelit rádoby nenápadnému zájmu, kterého by si nevšiml snad leda slepec. Bylo to o nervy, celou dobu jsme nevěděla kam s očima a děsila se, jestli bývám podobně trapná, čímž jsem si opět vzpomněla na svého vysněného čtvrťáka a hlavou mi blikla správně zblblá idea. Projevila se ve mně typická mrcha a uvědomila jsem si, že klučičí kámoš nikdy není na škodu, zvlášť když by mi mohl zvedat sebevědomí svým zájmem, při němž by přátelství zaručeně neodmítl (aspoň já bych to ve svém případě nedokázala), získala bych klučíčí náhled a naučila se podle něj jednat a především bych se mohla dostat na sobotní maturiťák a tam... co vlastně?! No, každopádně jsem o tom přemýšlela až nebezpečně dlouho. Šaty bych měla, vstupenku taky splašila, akorát by to znamenalo až do soboty víceméně hladovět, koupit si tu blond barvu na vlasy, totálně pošlapat vlastní sebeúctu a pravděpodobně se i vrátit zklamaná a nešťastná a navíc s klukem na krku, kterého bych se buď musela nepříjemně zbavit, čehož se předem děsím, nebo s ním chodit, což mě sebeméně neláká, protože mám v hlavě jen jediného... Řekněte mi, že jsem totální nána!


23.-.24.11.2013 aneb cestovatelka

24. listopadu 2013 v 22:42 | Andee |  Diary
Ahojky,

jaký jste měly víkend?? Hádám, že tak nabitý jako já ne...

Sobota. Jako obvykle jsem vyspávala po pátečním bazénu - a najednou šok: vstávat a honem na vlak! Nevěřily byste, dámy, že se dá vypravit za hodinu! A to jsme sto let zdržovala snídáním a dalšími údajnými pitomostmi... tenhle spěch si pochopitelně vybral svou daň, neměla jsem sebou žádné oblečení, flashku ani kartáček na zuby, namalováná-nenamalovaná, učesaná-neučesaná a tak dále... dávat si řasenku v metru je zabijácké :-D
Miluju cestovat vlakem. Patrně právě proto, že jím nemusím cestovat ustavičně, takže na narvaném Hlavním nádraží dokážu vnímat atmosféru a ne jen nervozitu že ten zatracenej vlak zas přijede pozdě a já kvůli němu nebudu stíhat něco nezbytného. Moje kreativní duše na každém takhle neobvyklém místě koncentrovaném lidmi přímo jásala blahem, připadala jsem si důležitě a sofistikovaně a byla tak plná nápadů, že jsem ještě hořčeji litovala, že mám flashku doma zapíchnutou v počítači. Úplně jsem se viděla jako nějakou důležitou nánu v kostýmku a na podpatcích s kufrem loďákem a vlajícím šátkem kolem hlavy jedoucí na nějakou veledůležitou konferenci... obraz úspěšné zcestovalé feministky :-D Mám i nějaké fotky, ale z foťáku se vytahují blbě :-D
Cestou jsem si četla a vlastně to uběhlo pěkně. Babi mě zase naštvala, jelikož odmítla vlézt do kupé několika mladých kluků, kteří se dle jejího mínění bavili příliš hlučně a vulgárně. No, s párem důchodců to bylo teprve terno! Jak takhle někdy něco zažiju?! Během cesty si nás navíc vyčíhla nějaká tazatelka a vyzvídala kromě tisíce osobních údajů i názor na České dráhy, cenu jízdného, kterou jsme pochopitelně označili za přemrštěnou a na nedostatky, jako který jsem uvedla wifi; věřily byste, že ji v mezinárodním vlaku nemají?! Přitom to naprosto nemá logiku, kde už jinde by měla být, respektive k čemu ji mají ti, co jedou z jedné "Horní Dolní" do té vedlejší, když na cestování mezi státy je možnost komunikace důležitější?!


Sraz s příbuznými byla taky sranda, zvlášť ty zmatky než jsme se vůbec objevili a zjistili jak a kam jet dál. Hned při setkání nám vrazili šátečky a buchty z pekárny, okolo níž toužebně slintám celé ty měsíce co neefektivně projevuji snahu uplatňovat dietu. Pak to pochopitelně bylo kafíčko tady, lázeňská sušenka támhle - a že byla dobrá, nezůstalo jen u jedné - a tak různě. Musím říct, že tenhle víkend jsem vypila kafe víc než za zbytek týdne dohromady :-D
Bazén byl divný. Co taky čekat od lázeňského střediska. Všude proudily bublinky a víry a když jsem chtěla celou hodinu plavat, koukali na mě jak na idiota a navíc to ani nešlo, ačkoli jsem se o to většinu doby snažila :-D
Když jsem se zmrzlá, mrtvá a unavená dopachtila domů, respektive k tetě a strejdovi domů, čekalo na mě kuře, kaše, nádivka, neuvěřitelné množství omastku, koláč, a naštěstí další kafe a nekonečné fotky a videa ze svateb, dovolených a dalších událostí nejen jich, ale i dalších příbuzných a rodinných přátel - na zešílení :-D Na počítač jsem se téměř nedostala a wifi jim nefungovala, takže jsem nemohla ani na tu na tabletu. Neúspěšně jsem se pokoušela ochočit jejich kočku, ale skončila jsem s drápanci nápadně připomínajícími mé záchvaty sebepoškozování - byla jaksi nevyzpytatelná, mrcha :-D
A druhý den? Totéž. Tuhle vytáhli čokoládu, potom sušenky, no a co si budeme povídat, ono tomu moc odolávat nejde, že. Šli jsme se sice projít, ale byla kosa a za půl hoďky jsme zas byli doma, takže to nemělo moc efekt. Naštěstí během odpoledne došla rodinná videa, takže jsem musela potřetí vidět film Zaměstnanec měsice, louskat u něj ořechy a poslouchat neustálé komentáře o průběhu děje, který jsem znala.
Domů jsem se docela těšila. Hlavně až mrknu na nové Upíří deníky (masakr!!) a spoustu toho napíšu, což nevím kdy. Cestou jsme mrkli do tržnice a pořídila jsem si kostkovaný šátek který vypadá totálně stejně jako ta vysněná košile - kombinace černé, červené a bílé. K tomu ještě dvoje naušnice a balení gumiček a bye bye, všude dobře, doma nejlépe :-D


Zhodnocení?
Myslím, že jsem celý týden hubla zbytečně. Ale vzhledem k tomu, že té rodinné lásky máme obě strany nejmíň do vánoc plný zuby, asi to tak zlý nebude. Toužím po změně - nemůžu sama sebe snést... kéž by šlo něco okamžitého, vzbudit se a být krásná, štíhlá a nová, myslet jinak, mluvit jinak, žít jinak a to pochopitelně lépe...opět to zní anorekticky a opět to nedokážu...
No, nějak bylo, nějak bude.
Miluju vás, Vaše drahá cestovatelka :-)


PS: Ne, nedlabu na vás, nezveřejňují se mi články a jsem z toho dost bezradná :-(

22.11.2013

22. listopadu 2013 v 17:56 | Andee |  Diary
Ahojky čičiny,

za chvíli jdu do bazénu, takže to zkrátíme - jako obvykle :-D Jsem koneckonců pořád jak na trní, mlátí mnou nutkání vstát, někam jít, něco dělat, takže stejně nevydržím dlouho psát... a ani nevím jestli za to může nedostatek kofeinu, kterého navíc po tom půllitru u oběda nedostatek nemám, nebo nedostatek nikotinu, který mi přijde jako hloupost při mé jedné cigaretě denně. No, kdo ví... ale každopádně je to fajn - vždycky mě pak přejde potřeba se zbůhdarma tláskat, jsem příjemně otupělá a klidná a smířená se životem, což je přesný opak tohohle momentálního stavu... Co bych sakra dělala, kdybych byla na drogách?! :-D


Co se ale stalo dalšího a méně sebedestruktivního... včerejšek jsem prolítala venku a skoro nic nejedla, byla odměněna za svou neobvyklou píli, s níž jsme mrkla na fráninu, takže z ní mám jedničku a večer jsem napsala kapitolu, z níž rudnu doteď a to si na to jen vzpomenu - byla to ona klíčová a to nejen z psychologického hlediska - stojí a padá na ní můj plánovaný devátý díl, jelikož nošení dětí čápem patří do pohádek a ne fantasy, kam bych se zařadila, takže jak jinak budu moci vyprávět za budoucí generaci, že :-D A jak to tak ve zmíněném žánru bývá, nic nebude tak úplně normální, takže to teď budu muset šíleně zašmodrchat, několik stránek nad tím spekulovat v roli té mé depresivní nány, okořenit několika životu nebezpečnými scénami a ďábelskými dohodami a na konci velký šok... a vítej, díle děvátý, ačkoli naprosto netuším o čem budeš :-D


Ráno jsem si dala malinovou ovesnou kaši, což bych nepsala, kdybych ji nejedla prvně - a vida, ona byla dobrá :-D Obvykle totiž spoléhám na neovocné druhy, protože člověka nikdy nezklamou :-)
Ve škole byla písemka snad ze všeho. Něco dopadlo očekávatelně špatně (psaní všema deseti - měla jsem snad milion překlepů protože se mi celou hodinu neovladatelně klepaly prsty), něco očekávatelně dobře (angličtina, což považuji za samozřejmost), něčemu jsme se vyhnuli (čeština a psychologie, kam se učitelky neodvážily přijít :-D) a něco bylo rovnou ztracené (matika, což taky považuju za běžné). Čtvrťáci bohužel končili o hodinu dřív než já, ale aspoň zas nepropadnu depresím - místo toho jsem cestou ze školy jsem vedla s P. velmi inspirativní debatu o nadpřirozenu - tu holku úplně žeru :-)


Co se filmů týká, Hunger games jsem ještě neviděla, protože M., s níž jsem měla do kina jít je nemocná a nemožná jako obvykle, ovšem objevila jsem další trailer na Vampýrskou akademii, takže ho sem pochopitelně opět vrazím a opovažte se to nepřehrát ;-)
Určitě jste už pochopily, kde se ve mě brala ta touha někomu pořádně namlátit, když jsem tuhle knížku četla, že?? :-D


O víkendu tu nebudu, ale na net se stavím a snad budu i spisovatelit :-) Návštěva příbuzenstva by mohla být pro mou dietu zhoubná, ale naštěstí s nima sjedem do bazénu, tak to snad tak blbě nedopadne :-)
Držte se kočičky, já mažu plavčit :-)

20.11.2013 doopravdy pilná (??)

20. listopadu 2013 v 22:25 | Andee |  Diary
Ahojky čičiny,

tak se tu na mě zas dlabe, že?? no nic, já na vás taky, tak jsme si kvit :-D
Stala se neuvěřitelná věc - Andee se učila! To je totiž tak, já jak tak už bývám občas (no dobře, dost často) nemocná nebo podobně indisponovaná, jaksi jsem měla nedostatek známek ve zdravotce, respektive jsem tam měla pětku, o které učitelka ani neví, takže jí vážně nemíním připomínat, no a protože čas neúprosně letí, nezbylo mi, než tuhle nepříjemnou okolnost napravit... a jelikož jsem zřejmě se svými taháky už známá firma, třídní se mě rozhodla vyzkoušet ústně, takže nešlo jinak, než do té hlavy nějakou tu informaci nastrkat :-D No a pamatujete, jak jsem tu jednou psala o tom dobrém motivačním pocitu z úspěchu? Víceméně jsem to jen tipovala, ale on fakt existuje! Stejně mi ale dlouho nevydrží... Ale byl to fajn pocit :-D


Odměnila jsem se časákem a načerpala dávku naivity aneb zaručené rady všeho směru, takže dneska depka rozhodně nehrozí :-D A jak jsem tak byla ta ukázková dcera, došla jsem do krámu, oloupala brambory, zaplatila nájem a připomínat to budu ještě za měsíc :-D Zítra je koneckonců premiéra Hunger games, nezapomněly jste doufám, že ne?? Já i kdybych neodpočítávala dny, jsou na to všude transparenty - "Nezapomeň kdo je nepřítel" :-D Kdo jdete?? ;-)


Už jsme dva dny nepsala a jsem z toho na zešílení - ještě že zítra končím o hodinu dřív a v pátek začínáme o hodinu později, hlavně to druhé vypadá nadějně, za světla se totiž píše blbě - ono ho stejně ve dne moc není :-D A ne, určitě ani vy nevěříte, že pozdějšího vstávání využiju abych se do bazénu víc vyspala, zvlášť když tenhle víkend už doopravdy odjedem a tudíž se se spisovatelením můžu rozloučit - ještě že si tam aspoň znova zaplavu :-)
O něco vážněji to možná vypadá i s jezením, tedy nejezením. Normálně mě děsí pocit sytosti! A tím nemyslím pocit přežranosti že nemůžete dýchat a zapnout knoflík džín, ale sytosti. Je to divný. A ještě divnější je, že jsem vypozorovala, že kdykoli do sebe ráno nenacpu Psyllium, přežeru se. Proč jenom musí být tak hnusný, drahý a ještě docházet?! Budou vánoce a nemůžu přece spoléhat na nekupování svačin a další nespolehlivé příjmy, jako je třeba dnešní nalezení dvacky ve škole :-D


Jen pro zajímavost, kupujete už někdo vánoční dárky??

19.11.2013 aneb "pilná" studentka

19. listopadu 2013 v 20:13 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak už mám snad všechny blogové resty dohnané... nechtělo se mi sem psát, reagovat... nic. Nejzvláštnější ale je, že jste mi zároveň chyběly :-D
Měla bych být definitivně v pořádku, ačkoli se důvod pro depresi nezměnil, čímž se může a bude kdykoli vracet. Jsem už prostě taková. Nechci vás zahrnovat frázemi, protože zas tak zlé to oproti jiným tragédiím není, ale v té chvíli na tom obvykle nesejde a člověk své trápení vnímá za středobod vesmíru a nejhorší věc světa.
Zrcadlo zrcadlo, řekni, kdo je v zemi zdejší nejhezčí a nejprolhanější... nejspíš musí být vážně začarované, protože zatímco doma si přijdu normální, ve všech ostatních zrcadlech se sebe děsím. Občas si říkám, jestli má vůbec smysl se snažit, když jen co zhubnu, budou vánoce a budu moct začít znova, ale v takových chvílích si uvědomím, že když jsem nespokojená teď, co bych dělala potom. Ale to je zas keců a jen co je dopíšu, určitě poletím vyžrat ledničku... jsem pokrytec, vážené, ale svým způsobem to vážně myslím. Často jen ráno a pak zase od zítřka, ale už se to zas zlepšuje - nemůžu se koneckonců na depku a hormony vymlouvat pořád :-D
Co mě ale štve je zapisování. Nechci být ničí otrok, ale zároveň vím, že nehlídat můžu jen když budu jít tak málo, že to nebude třeba počítat, protože výsledné číslo bude zaručeně bezpečné. A to zatím nezvládám.


Ten pocit, když si nastavíte hodiny napřed abyste stíhaly a pak si říkáte, že máte ještě čas, protože jsou napřed... a pochopitelně nestíháte. To už je Andee, no... nicméně mám u školnice nejspíš nějakou protekci, jelikož mě pouští ještě po zvonění :-D Opět to přičítám svému mladšímu vzhledu, protože zatímco u vrstevníků jím moc neboduju, pracovníci školy ke mně mají jakési benevolentní ohledy, takže můžu chodit pozdě, číst a spát o hodinách a nebýt zkoušená celé pololetí - bezproblémoví jsou vždycky neviditelní, to je pravidlo přežití školy - ať už v kladném (učitelé) nebo záporném (vrstevníci) slova smyslu :-D
Jinak dnes byla opět praxe, jíž jsem se už prostě nevyhnula, takže mi nezbylo než vstával v potupných půl šestý kdy jindy chodím spát a pohádat se s celým světem, který tak nekřesťansky brzo ráno pochopitelně představovala pouze rodinka :-D Cestou jsem si naštěstí četla, takže to celkem uteklo. Horší bylo se tam dohrabat, u metra totiž nikdo nečekal a já se musela spolehnout na svůj orientační nesmysl. Asi po deseti minutách jsem si uvědomila, že pořád obcházím dokola jeden blok a po patnácti že mi "nápadné" přijde všechno, takže naprosto netuším, kudy jít. A víte co byla největší sranda?! Že když jsem si zavolala přítele na telefonu, po prokecaných 3 minutách jsem zjistila, že jsem to vlastně našla sama od sebe. Vážně potěší, udělat ze sebe zbytečně debila a ještě za to platit :-D

Jakkoli jsem se praxe děsila, ukázalo se, že zbytečně. Vesmír přece jen nemůže být tolik zvrácený. Už v deset jsem byla zpět u školy a to dokonce bez psychického šoku či snad újmy a měla dvě hodiny do odpoledky, které jsem se proflákala v obchoďáku.
Stejně zbytečná byla i odpoledka - anglinu jsem prospala, občanku pročetla a na těláku neměla tenisky, které se mi zaboha nevešly do už tak těžké kabelky, takže jsem si... chvilka napětí... překvapivě opět četla. Vážně potěší, když jste si mohly odbýt videocvičení ve škole a budete si muset pustit totéž doma! No, zas tak doslova to neberte, ale aerobik u DVDéčka Olgy Šípkové by byl jedna z nejlepších možností těláku, ačkoli dobrovolně cvičím jiná videa. Místo toho mě čeká referát o běhu za zapomenuté převlečení. Život je samý paradox... A neběhala jsem už dva týdny. Tma je trapně brzo a kosa čím dál větší. Nechci s tím přestat, ale vážně nevím, jak to budu dělat :-/


Takže? Čajíček, pyžámko a let's writing :-D

17.11.2013

17. listopadu 2013 v 16:12 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak už je zas líp - ne, tedy, že by ten důvod zmizel, jen jsem mu zase díky víkendu utekla... Sorry, že jsem sem nepsala, stejně se toho moc nedělo.
Sobota v pohodě, deprese byla odsunuta pro nedostatek času a přemíru nových vjemů - nechala jsem se totiž uplatit novým tabletem, protože starý byl neopravitelný, takže vám musí být průběh včerejška jasný - stahovala jsem miliony nezbytných nesmyslů :-D Mám k němu i klávesnici, ale nepsala jsem na něm - kromě nepříjemného prohození "y" a "z" je tu nezanedbatelnější nedostatek, jímž je diakritika :-/ Psát mi stejně moc nešlo, ale jsem teď u klíčové části, takže si ji šetřím aby byla dokonalá - možná to souvisí s tou mojí depresí, obvykle se do psaní promítne - co já bych dělala, nemít podobně uhozenou hlavní hrdinku?! Už se vážně děsím jak budu psát za její dceru... ale koneckonců, bude z poloviny svá matka (překvapivé, že?) takže o sebelítost tak úplně nepřijdu :-)


Byli jsme na obědě v Ikee a dětská porce mě v kombinaci s nekonečným kelímkem light coly nacpala na sto let dopředu :-D Pochopitelně jsme přinesli pár nesmyslů, mimo jiné mám úžasný kafe hrneček, takže do sebe zmíněnou tekutinu liju ještě víc než doteď :-D Upíří deníky opět paráda - svět se proházel ke všeobecné spokojenosti (jít to tak i v realitě), jen chudák Katherine... však ta si poradí :-)
Ano, ztotožňuji se s tebou, Caroline :-*


Postěžovala bych si vám na počasí, ale vzhledem k tomu, že při pohledu z okna nevidím vůůůbec nic, a není to proto, že by nebylo tak dlouho nemyté (nenávidím předvánoční, vánoční a povánoční úklid :-D), asi to neudělám - však ono to koneckonců o lecčems vypovídá :-D Včera jsem musela vytáhnout čepici, rolák, rukavice a punčocháče - to chci vidět, co budu nosit až bude hůř... nejspíš se uložím k zimnímu spánku :-D Že je mi ustavičně zima snad nemusím zdůrazňovat - nepomohla ani nová deka, nicméně jsem ji přidala ke dvěma minulým a pod třemi už se i vyspím :-D


Blond barvu patrně odložím až na Mikuláše, kdy navíc její důvod nebude tak nápadný - koneckonců, co jsem ta velká holka a navíc permanentně na dietě (nebo pokusu o ni), nenosí mi už Mikuláš sladkosti, ale věcné dary, což se maximálně hodí :-D Mohl by taky přinést váhu, bylo by to vskutku trefné, vzhledem k tomu období obžerství, které nás čeká :-D Zatím do mám jen novou baterku do té staré, takže sice pořád nemusím prohazovat tu do váhy na jídlo a lidi, ale i tak jsem na nervy - než ten svůj křáp zprovozním, naštvu se ještě víc než při spatření čísla na něm :-D


14.11.2013 aneb zmrzlá, po nemoci a ponížená

14. listopadu 2013 v 22:54 | Andee |  Diary
Ahojky,

to byste nevěřily, jaká je venku kosa... dokud byste tam nevlezly, což jste předpokládám udělaly, pokud z vás nejsou příííšerné flákačky :-D Nevěřila jsem tomu ani já, ještě včera večer bruslící pouze v legínách a bundě, takže jsem byla mírně řečeno překvapená a objektivně řečeno zmrzlá :-/


Co se školy týká, překonala jsem se a po asi dvou týdnech jsem se konečně donutila absolvovat hodinu dějáku, která byla přesně taková, jak jsem ji očekávala - představte si Andee, jak neví, kam dřív zírat aby neupoutala pozornost učitelky, paranoidně vyčkávající na nějakou kousavou poznámku na téma svého podvádění, netrpělivě zírající na mobil v penálu... poprvé jsem se těšila na psaní všema deseti, protože tam mi aspoň nehrozí citová dramata a potupy, kromě těch způsobených mou nepraktičností a absencí ve škole, díky které jsem pozadu :-D Naštěstí ne o moc a tři chyby na text není nic neobvyklého i u těch, kteří se obtěžovali si domů stáhnout program a trénovat - což já samozřejmě neudělala :-D
Dál to byla pohoda, nejlepší pochopitelně informatika, kde obměna vyučujícího oproti loňsku sice zabránila proflákaným hodinám, ale zábava nechybí a čas na blog si vždycky vyšetřím, když vím, jak obejít zablokování :-D Na těláku jsem opět dala prostor své kreativitě, jelikož jsem se z něj po nemoci ulila, takže jsem překreslovala další obrázek z časáku. Sice jsem byla na nervy, že mi do toho bude někdo zírat, ale nic není dokonalé a rozhodně to bylo lepší strávení hodiny než cosi, u čeho se nebezpečně mlátilo míči, jak jsem z šatny zaslechla :-D Pohoda byla i fránina, kde mi známku z písemky nebude počítat - jsem přece po té nemoci, že?? Fakt, že mnohé mé spolužačky chodí do školy i s antibiotiky by mi jistě uškodil a to nejen zdravotně, ale naštěstí se tím nechlubí učitelům, kteří by je sice pochválili za zápal ne plic, ale ke vědomostem, ale museli poslat domů - stejně nevím, co se jim v tý škole tak líbí :-D


Odpoledne jsem zabila zásobováním rodiny, aneb mrznutím podruhé, koupila si balzám na vlasy a časák Dieta a kupodivu jsem se pak doma ani nepřežrala, ačkoli jsem mrkla na nový díl The Originals a byla to vážně pecka :-D Dostalo se mi závažného ponížení - u pokladny se s babi dala do řeči jakási zvědavá a vtěrná osoba a mě se zeptala, do kolikátý chodím - míněno na základce - vážně zírala, když jsem jí odpověděla, že jsem ve druháku a nakonec to musela zakamuflovat pochvalou mladistvého vzhledu babičky, který se patrně dědí. To je možná fakt, není koneckonců první kdo ji považoval za mou matku, ale stejně jsem byla dokonale rozhozená. Asi půl roku jsem na sebe zírala ve zrcadle a s nostalgií vzpomínala, jak mi coby blondýně spolužačky loni řekly, že vypadám na 18... že by to přece jen nebylo jen kvůli "mému" čtvrťákovi? Nebo si naopak hledám další a další důvody, kterými bych svou zblbost odůvodnila? Ať už jakkoli, dnes jsem ho nepotkala, což tuhle šanci snižuje :-)


Váha se nejen kvůli bruslím pohnula tím správným směrem, ačkoli byl vůbec zázrak ji zprovoznit, takže spokojenost. Co se zápisů v jídelníčku týká, řekla bych, že moc nejím, ale protože se cítím přecpaná, napadá mě jeden takový způsob, jakým se dobrat nějakého rozřešení - jídelníčky sem dávat nebudu, nicméně naopak zkusím ty vaše, respektive nějaké zdravě smýšlející čičinky, pravděpodobně Zoey, pokud jí to neva a uvidíme :-)
No nic, dámy, já jdu spisovatelit a konečně se snad pořádně vyspinkat, ráno mě vzbudil pes o půl hodiny dřív a musela jsem si to vykompenzovat odpoledne, protože ani moje výdrž není nekonečná a méně než 4 hodiny je prostě nemožné :-/ Navíc jdu zítra do bazénu, tak ať se vám neutopím ;-) Mimochodem, o víkendu tu možná nebudu, ačkoli bych spíš měla říct, že nebudu ve Středočeském kraji, nicméně v oblasti pokryté internetovým připojením :-)

15.11.2013

Opět v depresi. Více se k tomu vyjádřit nedokážu. Všechno je v háji. Mám vás ráda.

13.11.2013 aneb všestranná

13. listopadu 2013 v 18:22 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak jsem zase zapojena do vzdělávacího procesu. Byl to celkem šok - v matice jsem naprosto netušila, co se dělá a celou hodinu poněkud zděšeně zírala na tabuli a poprvé za svůj neambiciózní školní život se děsila své nevědomosti - člověk by nevěřil, co se všechno stihne za 2 hodiny v týdnu probrat! Mimo obraz jsem byla i ve společenských událostech, ale to šlo dohonit přece jen snadněji, byť jsem celé přestávky musela strávit přepisováním sešitů. Konečně jsem se dočkala své draze zaplacené třídní fotky. Ta měla obraz celkem kvalitní, jen by na něm musel být kdokoli jiný :-D Moc dobře vím, proč se nefotím, ačkoli se to s postupem tříd pozvolna stabilizuje, co jsem se smířila, že nejsem stvořená k úsměvům :-)
Jinak bych řekla, že jsem nepřišla o nic - pořád stejně písemek, neustále chtějí nějaké prachy a dožadují se docházky - naštěstí jsem nebyla tak závažný případ, zvlášť ve stínu dalších věčně nemocných - narozdíl od nich mě nikdo neviděl před Tescem kouřit :-D Ráno totiž zásadně nekouřím, protože bych zase pěkně zapadla do postele, respektive kamkoli, kde by to bylo jen trochu možné - vždycky totiž úplně cítit klesat tlak a víčka... praktické, vzhledem k mé noční nespavosti :-D
Přesto se mi vstávalo relativně příjemně, aspoň tedy vrámci možnosti obvyklých čtyř hodin :-D Zase jsem najela na půllitrová kafíčka, ale hádám, že mě za to neseřvete. Je příjemně pohodlné, když mě podporujete v téhle a vlastně jakékoli závislosti, jakkoli sama cítím, že je nevhodná - hodlám vám sem dát v nejbližší době nějaký odstrašující kofeinový elaborát, jakkoli jsou u mě referáty, byť svou blogovou formou, neobvyklé a měla bych místo toho tvořit seminárku na právo :-D


Představte si, dámy, co je ve mě za umělkyni - nastala posvátná chvíle, která mě postihuje jednou za nekřesťansky dlouhou dobu a vaši Andee popadlo nutkání tvořit i jinak, než jen svou obdivuhodnou písemnou formou, takže jsem po dlouhé době pro změnu malovala. Nejde mi to tak dobře, jak bych si přála a neváže mě k tomu taková vášeň, ale nakonec to tak špatně nedopadlo a dokonce se v tom smyslu vyjádřila i babi, o níž si troufám objektivně říct, že o co méně píše, o to lépe maluje. Snad bych vám to sem i dala, ale celá kopírka včetně nezbytného skeneru se mnou zrovna nekamarádí, takže smůla, vážené, budete tentokrát muset věřit rodinnému úsudku :-D


Není to ale jediná neobvyklá věc - pamatujete, jak jsem si stěžovala, že se doma nudím natolik, že bych snad i riskla zmrzačení na bruslích? No, tak jelikož teď už zdravá jsem a domácí vězení padlo spolu s celonočním psaním, bruslení nic nebránilo. Oba mobily jsem měla vybité, takže pokud jsem chtěla nějaký hudební doprovod, musela jsem si ho sama vyprodukovat, jak už to tak bývalo ve starých dobách, takže si troufám říct, že jsem všestranně schopné děvče :-D Samotnou mě až udivilo, kolik písniček si za to věčné poslouchání pamatuju :-) Ještě že tam nikdo nebyl, musel na mě být vážně skvělý pohled, jak se tam po nejméně čtvrt roce pachtím, zvlášť v prvních dvaceti minutách - dalších pětadvacet už mě to zase bavilo, a co je nejlepší, nezničilo mi to lýtka, takže v tom vidím nové sportovní východisko :-) Svou třičtvrtě hodinu jsem zakončila sprintem - snad deset minut na mě zíral kdosi v autě, blokujíc navíc jediný východ, s kým bych každopádně nechtěla mít nic společného. Byl sice možná méně nebezpečný než mé přelézání plotu, ale aspoň jsem si procvičila obratnost - nebylo to ostatně poprvé a já byla neskutečně vyděšená. To by mě zajímalo, co se mi bude muset stát, aby rodinka konečně uznala, že umět zdrhnout je sice fajn, ale lekce sebeobrany by taky nebyly od věci :-D


A dnešní další plán? Usnout u luštění křížovek, tunu toho napsat, zacvičit a mrknout na fráninu, nejlépe v takovém pořadí, abych usnula až na závěř :-D

11.11.2013

11. listopadu 2013 v 19:18 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak jsem vám chtěla napsat už včera, ale stávkoval Google, šmejd :-D Mé kreativní i programátorské dovednosti ale pochopitelně nemůžou zůstat nevychváleny, jinak bych tu teď psala kulový a vy byste si říkaly, co to pěkného nezažívám, že na vás tak kašlu.

Pravda je taková, že nic pěkného nezažívám. Můžu se ukousat nudou a nemít celonoční psaní, snad bych šla do školy i nemocná. Dokonce mi chybí i ty pitomé brusle, z nichž vždycky přijdu naštvaná a zničená. Chtěla jsem s M. na lampionový průvod, spíš z recese než z lásky k místním zvyklostem a tradicím, ale vězím tu jak vězeň na Bezdězu :-D Přišla jsem znovu na chuť starému dobrému švihadlu, takže aspoň něco dělám, ačkoli i ono mi ničí lýtka. A to bych myslela, že se mi po týdenní pauze ty zatracený nohy odvděčí trochou benevolence k fyzické zátěži... možná bych s tím mohla k nějaký doktorce, až se zase slavně vrátím do školy :-D


Opět jsem kofeinový závislák. Je to totiž taková moje daň za snahu vrátit se do lidského denního režimu - že bych se tedy nějak vyspala říct nejde. A to jsem si už libovala, že zvládám vydržet jen o ranním malém hrnku!
Stáhla jsem si spoustu knížek a čtu - u toho běžného života jsem moc dlouho nevydržela a už jsem zase u nadpřirozena, konkrétně toho volného pokračování Vampýrské akademie (Bloodlines) - hlavní hrdinka je úžasná, ačkoli je člověk, tedy samozřejmě člověk, nicméně něco spešl - a jelikož je dietářka se závislostí na kofeinu a neschopností v oblasti sociálních vztahů, odpouštím jí i blond vlasy - měla jsem je koneckonců taky a čím dál častěji mě napadá, že mi vlastně slušely... vážně doufám, že mi teď napíšete, ať nejsem kráva a nebarvím si je :-D