Listopad 2013

9.11.2013 aneb routine

9. listopadu 2013 v 18:28 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak jsem se chvíli neozvala, že?
Nebylo moc o čem... uplynulé dva dny bylo všechno stejné... probouzení v dobu příchodu ze školy a usínání v dobu vstávání tamtéž... byl to fajn pocit vlézt do postele v 6:30 a v duchu se posmívat všem chudákům, co teď musí do školy :-P Uplynulá noc přinesla nejúžasnější kapitoly, což si koneckonců myslím o všech svých, ale tyhle byly prostě šokující. Mám už takový zvyk ukončit kapitolu něčím provokativním a úderným, jak už tak bývá ve všem, co mě baví, takže se občas stává, že jedna moje kapitola je maximálně na dvě stránky i přes popisy složitých citových rozpoložení mé rozporuplné hlavní hrdinky.
Kromě toho jsem taky doplácela na nedostatek pohybu, protože to jídlo bylo prostě... neslavné. A to jsem myslela, že si během nemoci pěkně zhubnu a do školy se vrátím jako nový člověk ve všech směrech... houby, seriály ( a že nejnovější TVD byl vážně šok) a bye bye týdenní snaho, jsem zpět na začátku, který sice katastrofální není, ale chlubit se s ním nechci. Chybí mi pohyb, do bazénu jsem včera nemohla a běhala jsem naposled před týdnem...
Úžasný citát, že?? :-D


Dala jsem si sraz s kámoškama a zase přiživila nemoc, takže bude spisovatelský maraton pokračovat, doufejme :-D Konečně jsem si koupila paměťovku do mobilu, ale hle, prostě mi nebyla souzena a rozhodla se být nekompaktibilní, takže mám zas kulový :-D Nová simkarta ale funguje; ten pocit, když vám vyjde levněji nákup nové a pochopitelně nabité karty než kreditu - ještě že mám mobil na dvě, na své staré číslo nedám dopustit :-)
Dám vám sem další moji hudební favoritku ;-)


6.11.2013 + Liebster blog award

6. listopadu 2013 v 18:05 | Andee |  Challenges
Ahojky,

dnešní den dávám v hodně velké zkratce, takže je rovnou zařazen ve složce Challenges do níž bude patřit ten zbytek :-D
Včera jsme myslela, že málem pojdu a nebyla snad ani vteřina kdy bych mohla normálně dýchat - jak říkám, rýmička je nejzákeřnější choroba minimálně ve své kategorii :-D Moc jsem tedy ani nepsala ani nespala, nadopovala se prášky, mrkla na TVD, přečetla notnou část knížky a neuhlídala jezení, takže si ty kalhoty 34 asi moc dlouho neužiju, no :-D
Dnes mám v plánu přibližně totéž, snad bez toho posledního, ačkoli se znám a nudím, což mívá obvykle takovýto průběh :-(

Takže se můžu konečně dostat k tomu, o čem dnešní článek má být. Liebster Blog award. Abych řekla pravdu, nebýt nemocná, nenudit se tudíž a mít o čem jiném psát, na tyhle přeposílačky bych se bodla, protože je pro mě coby spisovatelku vyplňování dotazníků otravné a podřadné a navíc se vždycky rozepíšu a pak to není správný dotazník, ale připouštím, že u ostatních se to čte příjemně, takže tu radost udělám i vám :-D
Taky bych chtěla přiznat, že jsem o tomhle nikdy neslyšela, takže když mi přišla první, konkrétně od mé spřátelené blogerky Amelii Golden, musela jsem zabrousit do vod vyhledávače Google, protože jsem se namyšleně zděsila, že budu v nějaké blogerské soutěži :-D Jasně, viděla jsem spoustu takových dotazníků jinde, ale vždycky jsem si jen řekla, že je dotyčná osoba líná sepisovat litánie souvislého textu, jak to tak dělám já i u takovéhle blbosti, jako je tohle :-D
Když jsem pochopila, o co jde, nejdřív se mi ulevilo, že nebudu nikde soutěžit a tudíž muset vymýšlet nějaké soutěžní články nebo nedejbože povídky či básničky, přičemž první je na mě obvykle krátké a druhé ke své nespokojenosti neumím. Je sice škoda, že nic takového tady na blogu nemáme, ale nejsme koneckonců literární server, ale víceméně spíš internetový deníček, takže bych neměla očekávat tolik :-D
O co tedy jde? Teoreticky je to jednoduché a prakticky celkem chaotické. Dostanete nominaci a vaším úkolem, stejně jako úkolem toho kdo vás nominoval, i toho, kým byl nominovaný ten, kdo vás nominoval, no prostě všech, kdo se téhle přeposílačky zúčastní, je napsat o sobě deset věcí, odpovědět na deset otázek toho, kdo vás nominoval, vymyslet svých deset otázek a vybrat pět lidí, kteří ještě nikdy na nic takového neodpovídali a mají méně než 200 pravidelných čtenářů a obeznámit je se svým výběrem.
Proč mi tedy takováhle blogová hra přijde chaotická? Jasné je to už z mého případu - mám totiž nominace dvě. Ne, druhá osoba není úplný analfabet, protože jsem ten první dotazník ještě nestihla vyplnit a není ničí povinností projíždět i mé staré komentáře. Popravdě, mě se moc nechce ani hrabat v archivu článků, jestli tam něco takového nebylo už uveřejněno, takže v tomhle rituálu pokračovat nemíním, jen jsem vám chtěla udělat radost něčím snadněji čtivým, pokud se tedy prokoušete tímto úvodem - a ano, takhle já si představuju úvod :-P
Více v CČ ;-)



5.11.2013 aneb debocdá

5. listopadu 2013 v 16:31 | Andee |  Diary
Ahojky,

ne, nezbláznila jsem se s tím alternadpisem ani já ani moje klávesnice, nebojte :-D Aplikuji na vás pouze jeden takový specifický druh jazyka, který je způsoben nejnesnesitelnější nemocí na sedm písmen, jíž je rýmička :-D

Takže ke včerejšku... ráno jsem se lážo plážo prošla několik stanic na gyndu, cestou se chtěla objednat na plicní, ale jelikož jsou všichni kromě studentů (a hlavně Andee) naprostí flákači, pochopitelně jsem doktorku nezastihla. Abych to ale shrnula, v čekárně jsem si prohlédla katalog Oriflamu, zjistila, že můj dokonalý mejkap, který jsem dostala k svátku je dokonalý proto, že stojí nehorázné čtyři stovky, u doktorky ze sebe udělala naprostého kreténa, ovšem prášky mi napsala jiné a to je hlavní. Prý to takhle blblo, protože jsem měla moc nízkohormonální, takže mi napsala silnější :-D
Před školu jsem dojela o půl hodiny dřív, takže jsem zašla do Tally Weijlu a konečně v džínách velikosti 34 nevypadala jak... no, prostě nelichotivě. Řeknu vám, vejít se do menších kalhot je největší radost v životě ženy - kam se hrabe celá uhozená zamilovanost!


Moje zamilovanost totiž stále uhozená je - za ty dvě hoďky co jsem ve škole pobyla se stejně nic moc nestalo, takže se v tomhle směru ani nestihlo nic změnit. Vlastně jsem nakonec byla ráda, že jsem ho nepotkala, protože jsem se v té sukni zrovna dvakrát sebejistě necítila, byť podpatky i silonky výsledek značně zlepšily. Paradoxně mi přijde, že mám do sukní moc vymakané nohy, což mě irituje, protože po svalech jsem nikdy moc netoužila a kolem kolen už vůbec ne - zatracený kolo.
Odpoledne jsem taky zrovna neproflákala, jela jsem odevzdat máminu výtvarnou zakázku na opačný konec Prahy. Celou dobu jsem klepala kosu, nicméně už tentokrát ne v sukni, ale aspoň mi to dávalo naději jakéhosi výsledku.
Tohohle výsledku. A to jsem ještě večer usínala nespokojeně smířená, že na tu pitomou praxi nakonec přes všechnu snahu pojedu.


Jak jste pochopily, nestalo se.
Až do pátku mám veget, což vidím na spisovatelský maraton. Už se mi to začíná trochu dávat dohromady a zvlášť na následující kapitolu se těším. Trochu se mi v hlavě dokonce sbíhá i další díl, jakkoli je k němu ještě dlouhá cesta, ale nejspíš ho budu muset napsat z pohledu budoucí generace, jelikož jak mi tak ta hlavní hrdinka s dalšími a dalšími díly logicky stárne, čím dál hůř to dokážu uvěřitelně psychologicky zpracovat - a ačkoli to nikdo číst nebude, záleží mi na tom.
Nicméně mě štve absence sportu, hlavně běhu. Nebo mě spíš štve, že budu muset o to méně žrát. Doufám, že v pátek už za nemocnou považována nebudu a pomažu zase pěkně do bazénu - koneckonců, zas tak blbě mi není, jakkoli to samozřejmě ve své zhýčkanosti přeháním, takže škoda zbytečně vyhozených peněz :-D
Takže, ať to shrnu, protože se zase začíná stmívat a na mě tím jde inspirace, přejte mi, ať to přežiju, protože pak bude moct platit staré známé knižní "pokud nezemřeli, žijí dodnes" :-D

3.11.2013 aneb never give up

3. listopadu 2013 v 21:39 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak jsem nakonec z celé té neinspirace propsala většinu noci... ale od příští kapitoly už naprosto netuším... snad mě ta škola zas nějak inspiruje, aspoň k něčemu mi je :-D
Tak jsem včerejšek jídelně trošku nevychytala, nicméně jsem dočetla knížku a mrkla na Upíří deníky i The Originals, takže zase o něco méně jídelních lákadel. Teď už mi ale vážně nezbylo nic jinýho, než se vrátit k dívčím románům abych z toho fantasy nezešílela a tudíž se šíleně nudím tou jednotvárností příběhů běžného života. Jako by nestačila nuda vlastní...
Dnešní běhání byl závod s příčetností. Celou dobu mi foukalo do zmrzlého a poprvé nenamalovaného obličeje, vlasy v očích, div že jsem sebou nepráskla o lampu a nakonec jsem to musela o půl kolečka zkrátit, nicméně vytrvalostně jsem se zlepšila, takže jsem spokojená :-) Domluvy, leckdy dost vzteklé, které jsem k Bohovi vedla tentokrát vůbec nepomáhaly a foukat má prý dokonce i následující dny... jestli na mě podobně kašle i ve věci mého drahého čtvrťáka, už vážně nemůžu věřit nikomu... :-D


Nebo to budu muset vzít do svých rukou. V téhle věci moc zkušeností ani inspirace nemám, ale protože mám všechny kalhoty v pračce, budu muset vytáhnout sukni - nohy mám totiž až ke stehnům běháním téměř hodné obdivu, takže to bude s podpatky a silonkami hotová bomba; ať žije efektnost nezbytných řešení :-D Pořád ještě nejsem pokořeným vlastníkem blonďaté barvy, ale stejně se mi ta hnědá vymývá a jsem teď na jakési medové :-) Mimochodem, koncem listopadu budu pravděpodobně líčit průběh maturiťáku - štve mě kámoška, která měla na naši školu nastoupit do prváku, takže jsem s ní mohla jít na imatrikulaci, která je zároveň s maturiťákem - teď nemám žádnou výmluvu :-/


Zítra máme další dějepis a mě se nepodařilo onemocnět - ze všech mých pokusů nakonec marodí máma, tak se už jen můžu modlit abych to od ní chytla, protože samotný pondělek je na nic, když v úterý musím na další nenáviděnou praxi - to zas bude horor... nicméně na zítřek nic rafinovaně nebezpečného neplánuju, prostě se jen předčasně projdu pro další recept na antikoncepci a rovnou si nechám napsat nějakou, která nebude vyžadovat takovou dochvilnost - co jsem tak četla, není normální mít problémy kvůli 6 hodinám rozdílu :-/

Mějte se krásně a keep creativity and never give up ;-)

2.11.2013 aneb všeobecná rekapitulace

2. listopadu 2013 v 16:49 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak jsem zjistila, že můžu jít spát kdy budu chtít, teď to dokonce bylo před půlnocí, a stejně dřív jak v poledne vstát nedokážu :-D Nic jsem tedy nesespisovatelila, ale tak to asi bude poslední dobou častěji, momentálně jsem ve fázi "total bez nápadu"... vždycky mám detailně promyšlené jen začátky a konce a uprostřed je to na zbláznění :-D
Vážně potěší, když se ženete do krámu pro hranolky k játrům a zjistíte, že doma nemáte ani játra... no co, stejně skoro ustavičně nemám hlad... ráno se konečně pohnula váha, zase jsem byla na stádiu, kdy se navzdory všemu držela na jednom čísle, teď to zas takový čtyři kila půjde v pohodě a pak chci stejně končit :-) Taky se vám to takhle děje nebo jsem jediná?

Dnes není moc o čem psát a navíc spěchám, jdeme reklamovat tablet, na jehož nepraktické rozbití jsem si nedávno stěžovala - to se zas určitě vrátíme s tunou jídla jako obvykle... včera jsem si chtěla pustit cvičící videa na mobilu, ale ten šmejd to neumí - není divu, když se nezvládne ani přihlásit na blog... nejspíš z něj zešílím :-D
Štve mě, že zas nestihnu běhat, tenhle týden jsem to skoro nikdy nestíhala, kdepak naivní plány kterak budu lítat denně... miluju bazén, je to jediný u čeho nemám zničený kosti a svaly, ačkoli taky používám doping kafe - že by to tedy nebylo jím? Dnes jsem ho ale moc neměla :-)


Když už jsme u jídla, ve škole evidentně dostali nějakou stížnost na nezdravé automatové jídlo, jelikož jsem v něm včera objevila čokoládu bez cukru, takovou tu diabetickou Orionku, kterou můžete klidně se zvrácenými pocity sežrat celou protože se vyrábí v polovičním, tedy 50 gramovém balení :-D Opravdu mě tím příjemně překvapili :-D
Co mě taky překvapilo je, že poprvé v životě cítím nedostatek zeleniny. Přijde mi, že na to málo věcí, které jím nevstřebávám nic smysluplného a potřebného - to máte ovesnou kaši ráno, vlastně sladkost, tělu škodící kafe s mlíkem, které jde těžko počítat coby bílkovina v tomhle případě, na většinu dne mě zasytí spousta konví zeleného čaje a pak se obvykle nadlábnu něčím rychlým, třeba polívkou made by pytlík nebo něčím studeným na způsob musli tyčinky či jogurtu, sem tam s výměnou za ovoce... nejsem žádný zapřísáhlý milovník vitamínů, ale přijde mi, že mě moje tělo musí za takovýhle nedostatek důležitostí nenávidět a prášky je nikdy stoprocentně nahradit nezvládnou - a já se pak divím zničeným nohám a nedostatku energie... jenže to bych musela bydlet s jinou rodinou než tou mojí - vida, jak to zas svádím na ostatní :-D

Díky za všechnu tu podporu u minulého článku nešťastně zamilované. Vážně to vidím jako dlouhodobější projekt, ať už zapomínání nebo nějaký opačný pokus a opravdu doufám, že nesklouznu do něčeho tak ponižujícího, jako nákup blond barvy :-/