24. listopadu 2013 v 22:42 | Andee
|
Ahojky,
jaký jste měly víkend?? Hádám, že tak nabitý jako já ne...
Sobota. Jako obvykle jsem vyspávala po pátečním bazénu - a najednou šok: vstávat a honem na vlak! Nevěřily byste, dámy, že se dá vypravit za hodinu! A to jsme sto let zdržovala snídáním a dalšími údajnými pitomostmi... tenhle spěch si pochopitelně vybral svou daň, neměla jsem sebou žádné oblečení, flashku ani kartáček na zuby, namalováná-nenamalovaná, učesaná-neučesaná a tak dále... dávat si řasenku v metru je zabijácké :-D
Miluju cestovat vlakem. Patrně právě proto, že jím nemusím cestovat ustavičně, takže na narvaném Hlavním nádraží dokážu vnímat atmosféru a ne jen nervozitu že ten zatracenej vlak zas přijede pozdě a já kvůli němu nebudu stíhat něco nezbytného. Moje kreativní duše na každém takhle neobvyklém místě koncentrovaném lidmi přímo jásala blahem, připadala jsem si důležitě a sofistikovaně a byla tak plná nápadů, že jsem ještě hořčeji litovala, že mám flashku doma zapíchnutou v počítači. Úplně jsem se viděla jako nějakou důležitou nánu v kostýmku a na podpatcích s kufrem loďákem a vlajícím šátkem kolem hlavy jedoucí na nějakou veledůležitou konferenci... obraz úspěšné zcestovalé feministky :-D Mám i nějaké fotky, ale z foťáku se vytahují blbě :-D
Cestou jsem si četla a vlastně to uběhlo pěkně. Babi mě zase naštvala, jelikož odmítla vlézt do kupé několika mladých kluků, kteří se dle jejího mínění bavili příliš hlučně a vulgárně. No, s párem důchodců to bylo teprve terno! Jak takhle někdy něco zažiju?! Během cesty si nás navíc vyčíhla nějaká tazatelka a vyzvídala kromě tisíce osobních údajů i názor na České dráhy, cenu jízdného, kterou jsme pochopitelně označili za přemrštěnou a na nedostatky, jako který jsem uvedla wifi; věřily byste, že ji v mezinárodním vlaku nemají?! Přitom to naprosto nemá logiku, kde už jinde by měla být, respektive k čemu ji mají ti, co jedou z jedné "Horní Dolní" do té vedlejší, když na cestování mezi státy je možnost komunikace důležitější?!

Sraz s příbuznými byla taky sranda, zvlášť ty zmatky než jsme se vůbec objevili a zjistili jak a kam jet dál. Hned při setkání nám vrazili šátečky a buchty z pekárny, okolo níž toužebně slintám celé ty měsíce co neefektivně projevuji snahu uplatňovat dietu. Pak to pochopitelně bylo kafíčko tady, lázeňská sušenka támhle - a že byla dobrá, nezůstalo jen u jedné - a tak různě. Musím říct, že tenhle víkend jsem vypila kafe víc než za zbytek týdne dohromady :-D
Bazén byl divný. Co taky čekat od lázeňského střediska. Všude proudily bublinky a víry a když jsem chtěla celou hodinu plavat, koukali na mě jak na idiota a navíc to ani nešlo, ačkoli jsem se o to většinu doby snažila :-D
Když jsem se zmrzlá, mrtvá a unavená dopachtila domů, respektive k tetě a strejdovi domů, čekalo na mě kuře, kaše, nádivka, neuvěřitelné množství omastku, koláč, a naštěstí další kafe a nekonečné fotky a videa ze svateb, dovolených a dalších událostí nejen jich, ale i dalších příbuzných a rodinných přátel - na zešílení :-D Na počítač jsem se téměř nedostala a wifi jim nefungovala, takže jsem nemohla ani na tu na tabletu. Neúspěšně jsem se pokoušela ochočit jejich kočku, ale skončila jsem s drápanci nápadně připomínajícími mé záchvaty sebepoškozování - byla jaksi nevyzpytatelná, mrcha :-D
A druhý den? Totéž. Tuhle vytáhli čokoládu, potom sušenky, no a co si budeme povídat, ono tomu moc odolávat nejde, že. Šli jsme se sice projít, ale byla kosa a za půl hoďky jsme zas byli doma, takže to nemělo moc efekt. Naštěstí během odpoledne došla rodinná videa, takže jsem musela potřetí vidět film Zaměstnanec měsice, louskat u něj ořechy a poslouchat neustálé komentáře o průběhu děje, který jsem znala.
Domů jsem se docela těšila. Hlavně až mrknu na nové Upíří deníky (masakr!!) a spoustu toho napíšu, což nevím kdy. Cestou jsme mrkli do tržnice a pořídila jsem si kostkovaný šátek který vypadá totálně stejně jako ta vysněná košile - kombinace černé, červené a bílé. K tomu ještě dvoje naušnice a balení gumiček a bye bye, všude dobře, doma nejlépe :-D
Zhodnocení?
Myslím, že jsem celý týden hubla zbytečně. Ale vzhledem k tomu, že té rodinné lásky máme obě strany nejmíň do vánoc plný zuby, asi to tak zlý nebude. Toužím po změně - nemůžu sama sebe snést... kéž by šlo něco okamžitého, vzbudit se a být krásná, štíhlá a nová, myslet jinak, mluvit jinak, žít jinak a to pochopitelně lépe...opět to zní anorekticky a opět to nedokážu...
No, nějak bylo, nějak bude.
Miluju vás, Vaše drahá cestovatelka :-)
PS: Ne, nedlabu na vás, nezveřejňují se mi články a jsem z toho dost bezradná :-(
Neviděl no
D prej se to líbilo jeho 15leté sestře, z čehož usoudil, že je to holčičí film..dutohlav no
Taky jak to vyjde. Přiznám se, že jsem už rok nepsala delší než 15 stránkový povídky. Nemám čas, štve mě to :/ Nejdelší mám asi 250 A4. Nad pokračováním jsem taky přemýšlela :) každopádně mě spíš vypisuju duši, než že bych věřila, že mě to třeba jednou uživí
každopádně píšu jedině sci-fi, běžný život mě..řekněme nudí, nebo řekněme, ten mohu mít každý den, ale to pravý dobrodružství mě čeká jen v knihách :) snad mi rozumíš....babička mě pobavila
D já zbožňuj cestu vlakem. Busem jezdím každý den, ale do vlaku se dostanu taky jen párkrát do roka. Až já jednou poletím letadlem, to bude teprve terno
D
No, moje týdenní snaha taky přišla na zmar, takže mě tvé myšlenky vůbec neudivujou. Takže ať se daří zase líp ;)