close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Prosinec 2013

17.12.2013 aneb spokojená

17. prosince 2013 v 21:12 | Andee |  Diary
Ahojky,

to jsem se zas dlouho neozvala, že jo?? Nic se nedělo, víkendu jsem psala, vlastně se pokoušela psát, protože jako u každé klíčové scény jsem byla úplně zaseklá, byla přilepená k Odstínům (už jsem u třetího dílu!!) a nakupovala - a světe div se, mám konečně váhu. Číslo, které ukázala, se mi zatraceně nelíbí, ale to teď nemá smysl řešit, takže nic nehrotím a zjišťuju, že co se nehlídám, zmizela potřeba přežírat se. Po novém roce se vracím do blogového hubnutí, protože sdílet neúspěch je dostatečná antimotivace a navíc budu tady na blogu aktivnější... vybalila bych na vás coby důvod ještě pojem participace, ale radši ho rovnou překládám do rozumného slovníku - podílení se. Prostě se mi líbí být součástí celku. Nečekejte zázraky ani ideální postupy, navíc jsem zatím notně zlenivěla, když jsem si v neděli zapnula svůj oblíbený kickbox, padala jsem v polovině a to to ani nebyla Jill :-D
No nic, na to je ještě času... a o novoročních začátcích chci napsat až budu v naprosté blogové krizi... nejlépe ještě letos, aby to bylo aktuální :-D


Takže o víkendu nebylo o čem psát a v pondělí jsem prospala odpoledne a propsala noc - a konečně se mi povedla ona klíčová scéna, naprosto nenásilně. Byla jsem z toho tak mimo, že jsem zaboha nemohla usnout a až mě samotnou vyděsilo, jak automaticky jsem to řešila cigaretou. Faktem zůstává, že není den, kdy bych si minimálně jednu nedala. Nesnáším se za to, ale to je tak všechno.
Nakonec jsem tedy spala asi tři hodiny... a naposledy musela na praxi. Na praxi, kam jsem vlastně vůbec nemusela... Jaksi se tam s námi totiž nepočítalo a jen co jsme dostaly razítko, pustili nás si dělat co chceme. Nikdy bych po té první zkušenosti nevěřila, že to řeknu, ale tahle praxe mi bude chybět :-D Váhala jsem mezi návštěvou knihovny, sepisováním referátu na občanku, návratem domů a vyhlížením dárků a nakonec zvolila ještě něco úplně jiného a jela s L. k nim domů. L. rozhodně není ukázková kamarádka, na níž by šlo spolehnout, svěřit se jí a počítat s ní do budoucna (nebo mám prostě na kamarády přehnané nároky) ale je s ní sranda, z té katastrofy ve třídě je jedna z nejsnesitelnějších a přijdu si s ní tak požadovaně špatná. A tak není vůbec divu, že jsem místo nekompromisní odvykačky vykouřila ty dvě maximální jen za dopoledne. Měla bych asi dodat, že kromě všech zmíněných neideálních vlastností je také nikterak chvályhodná dcera. Svůj vztah se svou mámou považuju právem za přátelský, ale to, co si k té své dovolila L. by neprošlo ani mě, takže jsem byla trochu v šoku. Jinak to ovšem bylo fajn, daly jsme si kafe, mrkly na nějaký film, zdrbly první poslední a cestou do školy si užily adrenalinu, když jsme zdrhaly ve vlaku průvodčímu - Andee navíc s neplatnou opencard, s níž jsem už úspěšně dojela ráno na druhý konec Prahy na tu zbytečnou praxi. Smíchu hromada, ale stejně jsem se děsila situace, kdy by to nevyšlo. Bohatě stačí jedna loňská pokuta, kdy jsem se v čerstvých patnácti pokoušela jet na dětský lístek :-D


Abyste ale nemyslely, jaká jsem to nezodpovědná zhýralá bytost, musím se vám pochlubit - během angliny jsem udělala referát na následující občanku, naučila se ho tím nazpaměť a dostala jedničku, pochvalu za těžké téma a zlepšený projev. Miluju svou fotografickou paměť. Pak jsme dostali nějaký pitomý dotazník na téma poměrů na škole a já se vážně musela držet abych nemluvila pravdu, čistou pravdu a nic než pravdu (to právo nějak žeru) a děkovala Bohu za své výjimečné vyjadřovací schopnosti. Nevím, co to vyvolalo, ale stejně to k ničemu nebude, na náš názor se totiž dlabe a tohle je jen alibismus.
Aby toho pro mé akutně utahané tělo nebylo málo, místo těláku jsme se vláčeli po Praze čučet na vánoční trhy. Pravda, furt lepší než míčové hry, má noční můra, ale všechno má své meze a kapacita tramvaje zejména. Nic puberťáky nadšené z obměny nudné každodennosti nepotěší víc než být na sebe namáčklí v tramvaji, strkat se, dupat si na nohy a klepat na ramena. A pak se učitelkám divíme, že s námi radši bezpečně dřepí ve třídě.
Své meze rovněž má můj orientační smysl. A tak jsem si udělala dost děsivou a hladovou procházku, než jsem se dohrabala k jakékoli zastávce. Nikdy jsem neviděla tak ráda něco tak triviálního jako je zastávka městské hromadné dopravy. Ty Staroměstské ulice jsou všechny na jedno brdo, příšerně vydlážděné, předražené, plné cizojazyčně se vyjadřujících bytostí s všemožnou blýskající technikou v rukou, vonící zakázanými dobrotami, odporně frekventované nechutně luxusními auty... never more!


Cestou domů jsem se odměnila časákem, usnula v metru, doplnila zásoby surovin na pečení a divila se, že jsem vůbec zvládla dojít domů, kde jsem si samou roztržitostí udělala kafe do misky na ovesnou kaši :-D
Mimochodem, mám novou hudební oblíbenkyni - netroufám si ji nazývat "další Lanou", ale podezřele moc se mi toho od ní líbí - znáte Lorde?? Dávám ukázku ;-)
Tolik tedy k mému (občas) zajímavému životu.


13.12.2013 aneb nic užitečného

13. prosince 2013 v 23:26 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak jsem vám slibovala něco užitečného z té anorektické přednášky, že?? No, měla jsem co dělat ji vůbec stihnout, jako obvykle - ať dělám co chci, včas prostě vyjít nedokážu!!
Faktem je, že vám bohužel nic užitečného neřeknu. Nic užitečného neřekl koneckonců ani ten přednášející. Vlastně neřekl téměř nic - mám pocit, že i já se svou neschopností komunikace bych měla lepší projev, ale jednoznačně jsem měla daleko víc informací. Prezentaci, jíž téměř celou přednášku nahradil prokládal obrázky, které jsem dávno znala (a nebyla to thinspa, nýbrž ty nejprofláklejší extrémně anoretické snímky) a já se klidně mohla zatím učit na pololetku z práva, protože to bylo úplně na nic. Odhodlal se dokonce fušovat i do zásad zdravého hubnutí, v němž taky neřekl nic všeobecně neznámého, klasické varování před hladovkami, po nichž se ukládá tuk, mizí svaly a voda a vzniká jojo efekt, odrazoval i od doplňků stravy a dalších zázraků a doporučoval pohyb. Nic konkrétního, nic praktického, jen výtah z Wikipedie, řekla bych. Smutné, ale o kvalitě naší školy bohužel vypovídající.
Na písemku z práva jsem se ovšem učila. Bylo to poprvé a naposledy, protože všechny ostatní jedničky (z češtiny i psaní všema deseti - zázrak!) jsou totiž spíš náhodou. Ne, že by tím těšily méně, přesto jsem ale nakonec měla opět ten dobrý pocit, když jsem psala a psala a věděla o čem píšu. Právo je nakonec vlastně celkem zajímavé! Jednička to sice nejspíš nebude a ani jsem nestihla úplně všechno, ale to je u naší učitelky vlastně nemožné. Opět to, stejně jako všechny katastrofy, stmelilo kolektiv a znovu se mnou začala mluvit moje nesnesitelná sousedka v lavici :-D


Doma jsem dočetla tu sprosťárnu a jdu stahovat Odstíny dvojku. Začíná to být mírně jednotvárné, ale z psychologického hlediska zajímavý, těším se na vývoj postav, hlavně Christiana, v momentální podobě bych mu nejradši dala přes držku, hlavně s tím věčným pronásledováním, ale zajímá mě, co všechno ho k tomu vedlo. Občas si zoufám, co to čtu za koninu, vlastně je to harlekýnka moderní sprosté doby - neznalé děvče a zvrácený milionář :-D Co se týká oněch "jednotvárných" scén, je možný, že je víc ocením až budu mít osobní srovnání, ale přijde mi svým způsobem přínosné je číst i ve svém momentálním stavu. Šíleně mě štve jak u toho furt něco říká a protestně zvedám oči v sloup (kdo četl, pochopí :-D). Nevím, jestli by mi ty úchylky stály za jeho bohatství, zvlášť když hlavní hrdinka sama dárky odmítá. Aspoň jsem ale na příkladu té jejich smlouvy (absurdní!!) pochopila princip právních norem (a pak že se doma neučím :-D). Kromě nich tam ale není nic použitelně spisovatelsky inovativního, takže aspoň nemusím mít pocit, že vykrádám :-D Vůbec nejvíc mě ale baví ty maily, to se vždycky rodinka diví, jaké sprosťárně se zas tlemím a ono tohle.


No nic, jdu spisovatelit, mějte se :-*

11.12.2013 aneb keep optimism

11. prosince 2013 v 22:40 | Andee |  Diary
Ahojky čičiny,

copak nového?? Já jsem zjistila, že jsem vlastně nic nezjistila.
Do školy nestíhám pořád stejně, vlastně čím dál akutněji, dnes jsem dokonce překonala dosavadní rekord, jsem pořád stejně blbá a pořád mi obojí prochází s překvapivě dobrými výsledky. Když se daří, tak se daří. Nemám tam sice už skoro co číst, ovšem dnes spolužačka K. přitáhla první díl Padesáti odstínů, takže jsme se všichni teoreticky vzdělávali a vzdělávali... a pochopitelně ne k tématu výuky. Řeknu vám, lepší materiál než sex poradna v Bravíčku! A vůbec nejlepší bylo, když přišla češtinářka a zapojila se do debaty :-D Některé věci bych vážně vědět nemusela :-D Už to mám stažené v tabletu a budu jen doufat, že se to neodrazí na mém psaní :-D


K mému psaní... včera jsem zjistila katastrofální věc. Už dva dny mi v hlavě strašilo pokračování, jenže jsem prostě seděla a hleděla na písmenka... dokud jsem si nepřiznala, že bez cigarety to prostě nedávám. Náležitě mě to vyděsilo, ovšem konečně jsem dopsala kapitolu - chci vidět, jak budu pokračovat; pochopitelně jsem si okamžitě poručila s tím seknout a dnes si ještě žádnou nedala, ale ve škole jsem o tom, zvlášť se svýma zkaženýma spolužačkama, přemýšlela až nebezpečně často. Chtěla jsem to mít pod kontrolou, zpestřovat si tím nudu, využívat toho na nespavost a záchvaty vzteku i depresí, ale stát se otrokem nikotinu nemíním, vážené! Tak už jen jak dlouho mi to vydrží :-D


Jak to pokračuje s jezením? Zvláštně. Dneska jsem vlastně skoro celý den žila o kofeinu. Pochopitelně ne pouze o kofeinu, ale doprovázel každé mé jídlo včetně svačinek a dokonce i teď piju kolu. Není toho nějak dietářsky málo, a opět jsem neodolala zobání cukroví, ale celý den jsem byla na nohou, takže to neva. Prolítali jsme krámy, ale pokud čekáte, že jsem sehnala nějaký dárky, pěkný kulový, vážené. Jo, vlastně jsem si vybrala řasenku a vyhlídla naušnice a paměťovku, ale nic fatálního se nekonalo. Dokonce jsem ani nevydyndala váhu, takže žiju v permanentní nejistotě a negativním očekávání, které přiživuju každičkým soustem. Někdy bych nejradši nejedla vůbec.
Zřejmě ale nejsem jediná, kterou tahle myšlenka přepadla, a ta dotyčná to prý dokonce dotáhla do takové "dokonalosti", že si toho všimly učitelky a na pátek nám domluvily přednášku o anorexii a zdravém stravování. Byla jsem jediná, kdo se na ni upřímně těší a nebýt mi to trapný, asi bych si vzala i zápisník. Každopádně určitě poreferuju. Nadšení ostatních spočívalo pouze v odložení písemky z psychologie. Docela mě zajímá, kdo to je, protože žádné extrémní vyzábliny jsem si nikdy nevšimla, ačkoli tam je thinspirativních holek většina (škodolibě doufám, že jich po vánocích ubyde :-D)
Vlastně jsem na tohle téma vedla dost zajímavou debatu i s takovým mladým pokladníkem v Globusu, který na adresu dnešních holek prohlásil cosi velmi nelichotivého, vyzábliny se mu prý nelíbí, stejně jako zmalované, nicméně já jsem prý pěkná slečna, takže jsem se pak dlouho zkoumala ve zrcadle, jestli jsem tak tlustá nebo jsem se naučila přirozeně líčit :-D


A na závěr mám skvělou zprávu pro všechny pražské slečny, které se děsí následků vánočního obžerství: dostaly jsme nejlepší vánoční dárek! No, více nejdete tady. Já osobně myslím, že se nezastavím, je tolik věcí, které si chci zkusit, šíleně se těším do aquaparků a bazénů, do posilovny, na aerobik, zumbu, horolezectví a hlavně mé obdivované bojové sporty :-)

A poučení? Když jsem tenhle článek psala, myslela jsem, že naprosto nemám o čem, že se v mém životě nic zajímavého neděje a že umřu tlustá a ošklivá. Takže?
Keep optimism :-*


8.12.2013 aneb filmová

9. prosince 2013 v 0:26 | Andee |  Diary
Ahojky,

doufám, že se nepočítá za blogovou velezradu, když prohlásím, že nenávidím tenhle server!! Tyhle nový změny mi to tu úplně zprotivily, návštěvnost v háji, komentáře nefungují... to jsem vážně zvědavá, co s tím provádí!
O co jste přišly? O nic. Já přišla o bazén, jelikož jsem v pátek byla ráda, že jsem neumrzla a neodletěla a vracet se večer mokrá domů by bylo o zápal plic. Celý den jsem prospala a celou noc propsala - klasika. Vlastně jsem upír i během školní docházky, vstávám za tmy a ze školy se taky vracím ze tmy, mezitím jsem v temné uzavřené místnosti a noci probdím :-D Můj smysl života splněn :-D V té mé knížce je to taky masakr, moc vysvětlovat nebudu, ale ta moje nána je zas na zešílení a má k tomu skutečně důvod. Hlavně si nepředstavujte nic méně velkolepého, než celosvětové převraty a pokoření přírodních zákonitostí :-D
Taky už pečete?? No, ještě aby ne. Dokonce i u nás to voní vanilkou a to nejen od mého vanilkovo-jahodového čaje, což je mimochodem úžasná kombinace - jsem teď na ty ovocné čajíky... :-D Stejně to vždycky dopadne tak, že sežeru hromadu těsta a upeču pěkný kulový - ačkoli dnes jsem se činila, vykrajovala jsem totiž u filmu Kvaska, co dávali v telce. Milovala jsem ho už když jsem ho viděla prvně v nějaké nižší třídě základky.


Proto ale vaše Andee filmová není. A dokonce ani díky mrknutí na Upíří deníky, které mě tentokrát zas tolik nenadchly. Vážené, konečně jsem se dostala na Hunger games!! Možná jste to některé postřehly, ale na dnešek mělo Cinema City nějakou akci, v níž nebyly lístky nehorázně předražené, takže jsem se konečně dočkala.
Jako obvykle to nebylo nic jednoduchého, zjistila jsem, že většina mých přátel jsou naprostí kreténi, zejména M, která je tím svým magorem úplně posedlá (v té chvíli jsem si přísahala, že se nikdy nezamiluju aby se ze mě nestala kráva). Proseděla jsem tedy minulou noc v kuchyni, kouříce jednu cigaretu za druhou a melodramaticky (u toho) na sebe zírající do zrcadla jako na symbol osamělosti. Vážná debata s představitelem "Vyšší moci" se opět vyplatila, vážně mě musí mít v lásce, ačkoli se mu leckdy sama divím. No, je teď ten advent. Možná bych mu měla říct i o toho svého čtvrťáka... a čísla do Sportky :-D
No, každopádně jen co jsem odpoledne svou snahu někoho vytáhnout do kina vzdala a začla něco dělat, jako tradičně zafungoval zákon schválnosti a já byla rázem domluvená. Poučení? Měla bych makat častěji :-D
Pochopitelně jsem měla co dělat abych stíhala. Naštěstí jsem už svojí nedochvilností známá, nebo spíš mám benevolnetní známé :-D Do kina jsme nakonec přišly ještě v předstihu, jelikož jsme musely jít až na další představení, jaký byl nácvak. Bohužel jsem se tedy nevyhnula večeři v KFC, ale na svou obranu musím dodat, že jsem tam byla nejmíň po půl roce :-D Takže B-smart, kafíčko, před obchoďákem i cigárko, mimochodem Mallborky jsou silný jak kráva, takže jsem sebou nesekla patrně jen díky tomu kofeinu, prolézt krámy, vypovídat novinky, koupit colu lightku a hurá na masakr! A že to tedy bylo. Očekávatelně šokující, odpovídajícně absurdní a pochopitelné i pro chudáky, kteří nečetli knihu. Totálně zamilovaná do Finnicka!!


Leccos jsem tu už zmínila, takže to vezmu kompletně. Žiju teď naprosto pohrdáníhodně. Jím nepravidelně, nezdravě. Mikuláš už je sežrán, moc toho naštěstí nebylo, takže se jeden den přežeru, druhý hladovím a v nějakých těch běžnějších stavech to vypadá tak, že si dám cosi neukázkového ráno a večer a mezitím sem tam uzobnu něco na způsob cukroví v jakémkoli stádiu, půlky rohlíku s marmeládou, plátku sýra a tak dál. Co je běh už si asi ani nepamatuju a ke cvičení se ne a ne dokopat a navíc mám takové vážné tušení a poderzření že ani cigarety nejsou vrcholem zdravosti :-D Už vidím, jak si na Silvestra u balíčku chipsů dám předsevzetí držet dietu... klasika :-D
Potěšte mě, dámy, kdopak jste na tom stejně?? ;-)


5.12.2013 aneb disaster

5. prosince 2013 v 19:11 | Andee |  Diary
Ahojky,

tak co? Dlabete na Mikuláše nebo dlabete čokoládového Mikuláše? Nebo dokonce znáte někoho tohohle jména?? Pokud si chcete rozšířit obzory i o takhle netradiční "přátele", doporučuju svůj po tisící rozečtený román Lenky Lanczové Šeptej do ticha, respektive všechny tři díly, kdy se v každém názvu šeptá někam jinam, ale všechny jsou úžasné :-)
Jestli někdy budu psát nějaké recenze, na tohle určitě taky ;-)
Zatím sem ale dám jednu svou tradici, mou milovanou slečnu del Reyovou :-)


Miluju školu.
Nikdy byste to ode mně asi nečekaly, že ne?? No jo... stane se :-D
Zas mě jednou překvapili. Tentokrát prozměnu v kladném slova smyslu. Možná jsem je podceňovala.
Dnešek byl totiž nádherně proflákaný s příměsí rozruchu (angl. disaster - ovšem tuhle písničku bych sem dala tak jako tak, prostě ji miluju - to jen abyste znaly souvislosti a náležitě obdivovaly moje myšlenkové pochody)...
Copak se u vás dělo na Mikuláše?? Já čekala že nic a největší ctění tradic bude moje černočervená rádoby čertovská kombinace. No, nebyla jsem sama, kdo se na téhle mé imagi podílel...

Na děják jsem přiletěla vteřinu před učitelkou, jako obvykle nestíhající, ovšem úžasně vyparáděná včetně milionu řetízků a neuvěřitelně načerněných očí. U dějepisářky se sice rozruchu nedočkáme a ještě ke všemu očekává, že budem něco dělat, respektive zapisovat každičký detail Velké francouzské revoluce, o níž ještě ke všemu prohlašuje, že ji pro takové dementy jako my zkracuje na minimum, ale přesto jsem si nestěžovala. Jednak pořád neopravila minulou písemku, ale hlavně v půlce hodiny začal vřískat rozhlas, což spolužačku K., která se netají nočními brigádami, probudilo ze stereotypního školního spánku a nás rozesmálo. A vida, projednou hlásil rozhlas dobré zprávy. Ne sice tak dobré, jako když nám oznámil havárii vody a pustil nás ze školy po druhé hodině, ale vyvolalo to podobnou vlnu pozdvižení. Maturanti se rozhodli vzít tradice do vlastních rukou a Andee se zvedl adrenalin nejen z vidiny nadcházející události. Bylo tak naivní doufat, že tou aktivní třídou bude zrovna ta nejzajímavější... a pochopitelně nebyla. Přesto to byla paráda. Už když jsme je slyšeli vřískat na chodbě závratně vzrostl počet překlepů v psaní všema deseti. Hned jsem ten předmět nenáviděla o něco méně.
Když nám vtrhli do třídy, ani jsem nestihla zanalyzovat složení tohohle odvázaného spolku, vesměs skrytého do důmyslných masek a už mi přes obličej přejely uhlím načerněné dlaně. V první chvíli jsem se zděsila o svůj mejkap, ale když už s tím stejně nešlo nic dělat, brala jsem to jako měřítko popularity a byla na svůj začerněný obličej hrdá - byly totiž mnohé spolužačky které měly černou až... no prostě všude možně. Na učitelku si nikdo netroufl, ale na mnohé "zlobivé" ano. Pochopitelně nejvýraznější představitelky školního dění, takže Andee se svou komplikovaností mohla jen obvykle zamlkle závidět. No, moc zamlklá jsem tedy nebyla, když jsem se řezala smíchy u úkolů, které si na ně čertíci přichystali. Obdivovala jsem spolužačku A., která se neváhala svléknout až do podprsenky. S její postavou bych si to rozhodně netroufla, ale aspoň mi to dalo názornou lekci jak jsou tyhle věci podružné a to, oč doopravdy jde je sebevědomí :-D
Celkově mě ale tahle epizodka trochu uvolnila. Byla jsem zfetovaně rozjařená a společně začerněnými obličeji cítila jakousi sounáležitost s kolektivem, takže jsem chvíli dokonce nemusela dvacetkrát přemýšlet o každém slově. Doufala jsem, že v tomhle rozpoložení potkám svého čtvrťáka nebo že k nám zavítá i jejich třída, ale bohužel k tomu nedošlo. Potkala jsem ovšem svého "věrného pejska", který se jako obvykle rozzářil a moje nálada ho odvázala o něco víc než jen k pozdravu. Když jsem zmizela za rohem, slyšela jsem jednu z jeho kámošek provokovat, že se mu líbím. Zapíral a já poslouchala, ale nejspíš o mě věděli, protože zmlkli. Zvedlo mi to náladu ještě víc.
Chtěla jsem si své "tetování odvahy" nechat nejlépe až do maturity, ale místo těláku jsme šly mrknout na vánoční trhy u metra, tedy ty, na něž si pořád stěžuji v souvislosti s vůní trdelníku, takže nás učitelka donutila to smýt. Ještě že jsem s sebou měla šminky :-D Přesto z toho vyšlo cosi našedlého, co se sebeméně nepodobalo mému rannímu uměleckému dílu. Škoda. Aspoň už mě ale tolik nemrzelo, že jsem svou platonickou lásku nepotkala, protože končili hodinu po nás.
Zbytek vyučování jsme se taky flákali. Spojení třídy na jazyky způsobilo, že jsem si spolu s ruštinářskou půlkou třídy napsala čtvrtletku, tedy dobrovolně, neoficiálně a do sešitu, zato narozdíl od nich bez chyby - není divu, po čtyřech letech o třech hodinách týdně. Přesto mě potěšilo, že jsem ty základy po roce pauzy nezapomněla. Kam se hrabe fránina! (Pravda, má lepší kuchyni, úžasný způsob líbání a vkusnější písničky, ale jinak je příšerná :-D)

PS: jsem líná a neochotná, takže to berte jako tu povídku, co po mně pořád chcete, protože jinak ani lépe bych ji nenapsala ani kdybych si to měla vymýšlet, jakože tohle byla pravda.


3.12.2013 + postřehy z mého života

3. prosince 2013 v 20:26 | Andee |  Challenges
Ahojky,

dnes není moc o čem psát, opět jsem ráno vstávala nekřesťansky brzo na školní praxi, jela v metru s dvojčetem kluka mé M., o něco úspěšněji našla své místo praxe, kde jsem pobyla pouze do devíti a pak měla tři hodinky volno a pak hurá zpět do školy... kde jsme v podstatě byli zbytečně: opsala jsem sešity i úkoly a dala opsat písemku z angliny z níž jsem opět dostala jedničku - naštvaly mě spolužačky, protože zapřely úkol, který jsem jednou měla napsaný :-D V těláku jsme skákaly na čas přes švihadlo a já zjistila, že z mého videoskákání sice mám výdrž, ale bez švihadla se skáče podstatně lépe - přesto jsem byla v úspěšnější polovině a dokonce se nepatrně sblížila se svou dosavadní nepřítelkyní - zázraky se dějí, ovšem ne takové, abych se sblížila i se svým dosavadním ne-přítelem; samozřejmě víte, o kom to zase melu :-D Celou cestu jsem tedy byla sebedestruktivně zamyšlená :-/ A rozhodně mi nepomohlo doma mrknout na film Kamarád taky rád, ba spíše naopak :-D


Abych ale nezveřejňovala takhle krátké koniny, dám sem něco, co už mi hlavou vrtá dost dlouho, tak bych to nerada zapomněla :-D
Moje srdcovky, respektive postřehy a zjištění za dobu mých dlouhých šestnácti a půl let jsem sem už někdy dávala, ale nejspíš jich nikdy není dost, takže se jimi pěkně prokousejte, dámy ;-P

♥ Čas
- přeřídit hodiny nejméně o dvě minuty napřed (nebo o to ještě lépe požádat někoho jiného, protože jinak si budete pořád říkat že je o ty dvěminuty méně a budete chodit ještě později ;-) )
-nařídit budík o deset minut dřív a dát co nejdál od postele (ale pochopitelně tak daleko abyste ho slyšely :-D), protože co si budeme povídat, málokdo se z postele vykope dobrovolně a okamžitě :-D

♥ Hubnutí
- stačí jediné pravidlo: jíst a hýbat se tak, jako byste se měly následující den svléknout před klukem, kterého milujete - nebo před holkou která vás nenávidí (alternativou je i módní přehlídka, ale díky nepravděpodobnosti není tolik účinná; přece jen věřím, že je ten kluk i v mém případě pravděpodobnější než vyrůst přes noc o deset cenťáků a další nezbytné detaily :-D)
- SOS pro šílenkyně: kterápak jste si už na vitamínech všimla onoho varování hlásajícího projímavé účinky při překročení doporučeného množství?? (nenavádím, ale krize je krize a projímadla drahota :-D)
- konev čaje dokáže nahradit svačinu, doplnit pitný režim a obelstít psychické nutkání do sebe něco bezdůvodně cpát (viz. mé rituální jezení u filmů a knížek); kafe zvládne totéž kromě toho pitného režimu, ovšem zase získáte energii makat ;-)
-pokud jste byly obdařeny podobnou empatií jako chudák Andee, čtěte něco inspirujícího - nejlépe čtivo z pohledu sportovkyně nebo dietářky (vzpomeňte si na mou tréninkovou revoluci u čtení Vampýrské akademie, kdy hlavní hrdinka studuje na nadpřirozenou bodyguardku); v každém případě se ale naopak vyhněte tématice jídla, tedy kulinářským pořadům, reklamám atd., ačkoli platí geniální pravidlo "co není doma, to nemůžeme sežrat" :-D

♥ Beauty
- méně je více a to nejen u šminků; dlabejte i na předražené krémečky, pokud nejste vyložený nešťastník, stačí denně pořádně odlíčit a večer máznout Niveou, necpat se nezdravostmi a občas pohnout zadkem a můžete si výskat ;-)
- pro nepřehlédnutelnost není nezbytné být milionářka - nehty, účesy, vrstvení a doplňky oživí sebeokoukanější outfit
- při zlomeném drápku zkrátit i tentýž na druhé ruce a nabarvit na odlišnou barvu, čímž se z problému stane originalita ;-)
- zázrak jménem mokrý makeup; taky jste si všimly, že když vylezete namalované z bazénu, obličej vypadá přirozeněji?? Ne, není nutné každý ráno lézt do bazénu (ne, že by to někomu uškodilo), stačí před použitím namočit štětec na pudr ;-)
- vysychající nebo docházející řasenkou jde přirozeně nabarvit obočí, takže nevyhazovat ;-)
- bazámy na rty před spaním - neznám rychlejší efekt :-)

♥ Vztek
- nic ho nevybije lépe než běh, kickbox a pořádně si zavřískat (a samozřejmě jistá zakázaná dobrota v maximálním množství :-D)
- na otupění funguje naopak nikotin (já po něm dokonce i usínám, stejně jako po alkoholu, což nedoporučuju už vůbec :-D)

♥ Tvoření
- ať děláte cokoli (a u psaní obzvlášť), vhodně zvolená doprovodná písnička dokáže zázraky (tedy aspoň polovinu zázraku, na tu druhou musíte být stejně přirozeně geniální jako vaše Andee :-D)
- v každém případě je základem vypakovat všechny ve vaší blízkosti nejdál jak je možné, protože jinak nikdy nebudete mít klid a nezbytné soustředění (můžete taky počkat až usnou, pokud chcete flámovat jako Andee, nebo je podříznout, pokud vás láká dovolená ve vězení - ovšem do té doby si klidu užijete požehnaně :-D)
- když dojde inspirace, stačí popadnout bundu a boty (nebo taky ne, ale pak budete mít minimálně horečku :-D) a vydat se dělat něco, co obvykle neděláte ;-)

♥ Škola
- za celou svou školní docházku můžu potvrdit, že dokud neděláte problémy, učitelé vás ignorují (viz. Andee, která o hodinách spí, čte nebo se zkrášluje)
- přijít pozdě o pět minut udělá větší průšvih než o hodinu
- zdraví a prevence je priorita; a že byla zrovna písemka je přece náhoda, že?? ;-)
- každý je uplatitelný (bohužel nepočítaje učitele, aspoň jsem to tedy nezkoušela :-D) a výměnné obchody fungovaly už v historii ;-)
- většině lidí jde rovněž hrát na city (kromě mého čtvrťáka a učitelky na právo :-D)


29.+ 30.11. + 1.12.2013 aneb železná

1. prosince 2013 v 19:19 | Andee |  Diary
Ahojky,

to ten čas letí, že, dámy?? Nakonec jsem dnešek pojmenovala podle adventní neděle, ačkoli se toho zvlášť včera a předevčírem stalo mnohem víc... pochopitelně se pochlubím ;-)
Tak která už pečete?? U nás se dnes peklo akorát kuře s nádivkou, na cukroví ještě dlabeme... ten náš zvyk dělat všechno na poslední chvíli je občas prospěšný... například v tomhle případě, nebo v tom včerejším, kdy jsem dvě hodiny před koncem termínu poslala konečně seminárku z práva - a "poslala" místo "napsala" jsem použila úmyslně - tentokrát ale šlo spíš o vzájemnou podporu v nouzi - ještě že jsem neměla téma úplatků :-D

Abych ale nepřeskakovala ani nepsala časově pozpátku, budu muset začít od začátku, tedy pátkem.
Teoreticky vzato byl fajn, dorazila jsem opět na poslední chvíli, ačkoli jsem se mohla vyspat o hodinu dýl, když první hodina odpadla. Téměř bez práce jsem přišla k jedničce z angliny, takže pokud to nějak nezkazím, mohla bych ji mít i na výzo, což je úžasné.
Po škole jsem vyzkoušela svůj orientační smysl a kupodivu jsem obstála, takže jsem poprvé byla někde o půl hodiny dříve. Přišla jsem si tak správně pracovně důležitá a ještě se tam setkala s jednou holkou z céčka - bylo příjemné někoho znát. Sice jsem si po dvou hodinách pořád stejného balení dárkových igelitek na sobotní konferenci přišla jako jako robot, ale jinak byla sranda a ačkoli ze slova dobrovolnost vypovídalo taky slovo bezplatnost, nakonec jsme dostali kosmetické balíčky od firmy Ryor, která byla partnerem konference, takže mám aspoň nějaký základ na vánoční dárky a dokonce je ani nemusím shánět :-) Kreativitu jsem si vybila na grafické úpravě letáčků, kde jsem se vyřádila i z psychologického hlediska, takže jsem nakonec tolik netesknila po spisovatelení.
Protože jsme skončili o hodinu dřív než jsem počítala, mohla jsem před bazénem skočit ještě domů, kde do mě pochopitelně okamžitě nacpali večeři; nikdy neplavejte s plným žaludkem ;-) Opět tam byl můj oblíbený plavčík, ovšem neznemožňovala jsem se předstíráním topení, jako nějaké dvě školačky :-D Domů jsme šla sama, což bylo v devět večer dost o nervy, ale jen to posílilo můj pocit samostatnosti. Jak jsem totiž už řekla, miluju vytíženost.


Sobota.
Člověk by ode mě čekal, že se vstáváním v pět budu protivná jak činže, ale vstávalo se pěkně. Těšila jsem se. Opět jsem krásně trefila, formálně vyfiknutá do nesmrtelné černobílé a dospělejší než kdy na světě. Ranní Praha byla pozoruhodná, vlastně spíš noční, protože v šest ráno byla tma jak v pytli, nicméně pozorovat osvícenou Vltavu bylo inspirující, cítila jsem nutkání vytáhnout foťák, ale jednak by to ten parchant tak krásně nevystihl a vznikly by jen fleky na černotě (nikdy nepochopím) a hlavně jsme ho s sebou ani neměla.
Při vstupu do Právnické fakulty Univerzity Karlovy jsem měla nepříjemný pocit, že je to poprvé a zároveň i naposledy, takže jsem se tvářila řádně namyšleně a důkladně se rozhlížela. Nakonec na to ale moc času nebylo, byla potřeba hromada organizace, vytahat tunu krabic do stánků a poté rozdávat nějaké letáčky každému příchozímu. Tentokrát nás bylo víc, nejvíc jsem si rozumněla s dvaaadvacetiletou vysokoškolačkou L., ale fajn byly vlastně všechny. Každopádně mě to vyléčilo z přesvědčení, že by mohla být chyba ve mně. Spolužačky jsou jednoduše krávy!
Přednášky byly úžasné. Opět jsem si našla svůj objekt hypnotizování a nejen proto vydržela na všech neusnout (a díky litru kafe, z něhož mi nakonec bylo blbě). Většina měla i zajímavé téma, u jedné jsme kompletně řezali smíchy. Jen jednou jsem celou dobu netušila, o čem přednášející mluví. Nakonec jsem zjistila, že jsem nebyla jediná. Jídlo bylo zajištěné, ale iluze o něm moc dělat nešly - bagety a Dellisy, které jsme nakonec ještě táhli domů, protože zbyly. Nic zdravého, ale v sobotu jsem stejně nikdy nevěřila.
Večer byl totiž ples. A Andee ve svých krásných loňských černých plesových šatečkách... brečela doma v křesle s krabičkou cigaret a čímsi sladkým co už si ani nepamatuju. Nemusím snad dodávat, čí to byl maturiťák, že. Ani jak jsem sek tomu večeru upínala. Ani že jsem něco podobného právě četla v jedné své velmi oblíbené knížce (Lenka Lanczová - Šeptej do ticha). Za takové situace prostě nešlo psát referát na právo...