1. prosince 2013 v 19:19 | Andee
|
Ahojky,
to ten čas letí, že, dámy?? Nakonec jsem dnešek pojmenovala podle adventní neděle, ačkoli se toho zvlášť včera a předevčírem stalo mnohem víc... pochopitelně se pochlubím ;-)
Tak která už pečete?? U nás se dnes peklo akorát kuře s nádivkou, na cukroví ještě dlabeme... ten náš zvyk dělat všechno na poslední chvíli je občas prospěšný... například v tomhle případě, nebo v tom včerejším, kdy jsem dvě hodiny před koncem termínu poslala konečně seminárku z práva - a "poslala" místo "napsala" jsem použila úmyslně - tentokrát ale šlo spíš o vzájemnou podporu v nouzi - ještě že jsem neměla téma úplatků :-D
Abych ale nepřeskakovala ani nepsala časově pozpátku, budu muset začít od začátku, tedy pátkem.
Teoreticky vzato byl fajn, dorazila jsem opět na poslední chvíli, ačkoli jsem se mohla vyspat o hodinu dýl, když první hodina odpadla. Téměř bez práce jsem přišla k jedničce z angliny, takže pokud to nějak nezkazím, mohla bych ji mít i na výzo, což je úžasné.
Po škole jsem vyzkoušela svůj orientační smysl a kupodivu jsem obstála, takže jsem poprvé byla někde o půl hodiny dříve. Přišla jsem si tak správně pracovně důležitá a ještě se tam setkala s jednou holkou z céčka - bylo příjemné někoho znát. Sice jsem si po dvou hodinách pořád stejného balení dárkových igelitek na sobotní konferenci přišla jako jako robot, ale jinak byla sranda a ačkoli ze slova dobrovolnost vypovídalo taky slovo bezplatnost, nakonec jsme dostali kosmetické balíčky od firmy Ryor, která byla partnerem konference, takže mám aspoň nějaký základ na vánoční dárky a dokonce je ani nemusím shánět :-) Kreativitu jsem si vybila na grafické úpravě letáčků, kde jsem se vyřádila i z psychologického hlediska, takže jsem nakonec tolik netesknila po spisovatelení.
Protože jsme skončili o hodinu dřív než jsem počítala, mohla jsem před bazénem skočit ještě domů, kde do mě pochopitelně okamžitě nacpali večeři; nikdy neplavejte s plným žaludkem ;-) Opět tam byl můj oblíbený plavčík, ovšem neznemožňovala jsem se předstíráním topení, jako nějaké dvě školačky :-D Domů jsme šla sama, což bylo v devět večer dost o nervy, ale jen to posílilo můj pocit samostatnosti. Jak jsem totiž už řekla, miluju vytíženost.
Sobota.
Člověk by ode mě čekal, že se vstáváním v pět budu protivná jak činže, ale vstávalo se pěkně. Těšila jsem se. Opět jsem krásně trefila, formálně vyfiknutá do nesmrtelné černobílé a dospělejší než kdy na světě. Ranní Praha byla pozoruhodná, vlastně spíš noční, protože v šest ráno byla tma jak v pytli, nicméně pozorovat osvícenou Vltavu bylo inspirující, cítila jsem nutkání vytáhnout foťák, ale jednak by to ten parchant tak krásně nevystihl a vznikly by jen fleky na černotě (nikdy nepochopím) a hlavně jsme ho s sebou ani neměla.
Při vstupu do Právnické fakulty Univerzity Karlovy jsem měla nepříjemný pocit, že je to poprvé a zároveň i naposledy, takže jsem se tvářila řádně namyšleně a důkladně se rozhlížela. Nakonec na to ale moc času nebylo, byla potřeba hromada organizace, vytahat tunu krabic do stánků a poté rozdávat nějaké letáčky každému příchozímu. Tentokrát nás bylo víc, nejvíc jsem si rozumněla s dvaaadvacetiletou vysokoškolačkou L., ale fajn byly vlastně všechny. Každopádně mě to vyléčilo z přesvědčení, že by mohla být chyba ve mně. Spolužačky jsou jednoduše krávy!
Přednášky byly úžasné. Opět jsem si našla svůj objekt hypnotizování a nejen proto vydržela na všech neusnout (a díky litru kafe, z něhož mi nakonec bylo blbě). Většina měla i zajímavé téma, u jedné jsme kompletně řezali smíchy. Jen jednou jsem celou dobu netušila, o čem přednášející mluví. Nakonec jsem zjistila, že jsem nebyla jediná. Jídlo bylo zajištěné, ale iluze o něm moc dělat nešly - bagety a Dellisy, které jsme nakonec ještě táhli domů, protože zbyly. Nic zdravého, ale v sobotu jsem stejně nikdy nevěřila.
Večer byl totiž ples. A Andee ve svých krásných loňských černých plesových šatečkách... brečela doma v křesle s krabičkou cigaret a čímsi sladkým co už si ani nepamatuju. Nemusím snad dodávat, čí to byl maturiťák, že. Ani jak jsem sek tomu večeru upínala. Ani že jsem něco podobného právě četla v jedné své velmi oblíbené knížce (Lenka Lanczová - Šeptej do ticha). Za takové situace prostě nešlo psát referát na právo...
Taky nemám za co, ale nakupuju
Áno, jsem kariéristka
a vůbec se za to nestydím
Jak víš, tak my už pečem O:) doufám, že tě to aspoň trošku bavilo :)) jak práce, tak přednášky :) určitě ti to muselo slušet v šatech :*