Tak jste to ze mě vynutily...

27. prosince 2013 v 5:14 | Andee |  Knížky
Ahojky,

nenávidím za to vás i sebe , ale v tuhle noční dobu činím jeden velmi zneklidňující krok, jehož doufám nebudu litovat. Berte to jako opožděného Ježíška, vyděračky ;-)
Pozn: 1. díl



...
"Andy, přišel ti dopis!" ječí na mě máma na celý barák. Dopis, to je událost, v jednadvacátém století. Poslední jsem dostala, když jsem se dozvěděla o nepřijetí na střední. Od té doby dopisy nesnáším. Nenosí nic dobrého. Značí, že je situace natolik vážná, že musí být sdělena netradičním způsobem. Nenávidím oficiality.
A tahle není výjimkou.
Prohlížela jsem si ten tvrdý elegantně a trochu starobyle zdobený list čtvrtky navoněný jemnou vůní růží ze všech stran. Svatební oznámení. Bylo vyvedeno do kombinace jemně žluté a bílé a už od pohledu bylo jasné, čí nápad tohle provedení bylo. Danův určitě ne. Spíš jsem nechápala, proč ho Vanessa posílala mě. Do oka jsme si rozhodně nepadly, aby jí na mé účasti nějak zvlášť záleželo, takže jsem usoudila, že jí šlo buď o velkou sešlost nebo o ublížení mě. Patrik tam bude zcela určitě. Pak ale objevím v obálce přiložený list papíru, obyčejný, nadvakrát složený, zcela určitě nesouvisející s luxusním oznámením.
Nemýlila jsem se. Byl to vzkaz sepsaný propiskou, vypsaným pánským písmem. Pisatel, o němž jsem v nejmenším nepochybovala, musel být rozzuřený, několikrát škrtal a psaný projev pozbýval kulturnosti, ačkoli byl psaný až nezvyklým krasopisem.
Přijď ve vlastním zájmu ve tři ke kašně. Budu se těšit. P.
Zmačkám papírek a hodím ho do koše. Trefím se, jako vždy, kdy mnou lomcuje vztek. Sakra, tak on si pískne a myslí, že přijdu. Mám jediný rozumný důvod, proč tam jít?! I kdybych na nějaký přišla - podívala jsem se na hodiny a do tří ještě nějaký čas zbýval - pořád bych si nemohla dovolit se s ním setkat. Zrovna když jsem se sbírala z téhle ztráty. Zrovna když jsem úspěšně zbourala staré špatné základy a začala stavět od začátku a snad konečně lépe.
Bylo tak snadné se s ním nesetkávat i když bydlel několik metrů ode mě, ať už na internátě nebo tady, všude jsme k sobě měli tak blízko a zároveň daleko. Hlavně proto, že jsem věděla, že to on nechce. A já se nikdy nevnucovala. Ovšem teď chce.
A to byl ten důvod. Nebyl rozumný, ale podstatně měnil situaci. A v té chvíli jsem si byla jistá, že podlehnu. Že do toho zase spadnu. Jsem nenapravitelná.
Jediný protest, na který jsem se nakonec zmohla, bylo desetiminutové zpoždění.
Pochopitelně už tam čekal, takže naděje (nebo strach), že si ze mě dělal legraci se rozplynula v okamžiku, kdy jsem ho uviděla a projela mnou celá škála pocitů. Vztek, nejistota, okouzlení, touha, bolest a znovu vztek. Zmítaly mnou pořád dokola, zatímco jsem přicházela. Jak těžké bylo, ho pozorovat, odvyklá na jeho přitažlivost a promítat si vzpomínky na dobu, kdy patřila každičká jeho část mě a já si jí mohla vychutnávat do sytosti. Jako by byl na moje myšlenky napojený, pozoroval mě se stejným výrazem, jaký jsem tušila, že předvádí moje tvář. Pak mě paralyzoval poloúsměvem a já děkovala Bohu, že jsem se stihla posadit, protože moje tělo vykazovalo ty staré dobré známky mdlob.
Dala jsem si záležet aby můj hlas zněl stejně odosobněně jako včera Tomášův, když jsme se loučili. Staří známí, jakousi náhodou ocitnuvší se na stejném místě. "Čau. Co mi chceš tak důležitého, že jsem sem musela?"
"Nemusela. Ale je to pro tebe lepší," nahodil slušivou frajerskou image. Hráč pokeru. Něco za něco, pokud to dobře chápu. Evidentně chce o něčem vyjednávat. Ovšem co by bylo tak důležitého, aby to nás dva donutilo se znovu setkat?
"Fajn. Tak se do toho dej, ať můžu jít. Docela spěchám," dělám ze sebe vzácnou. V podstatě nelžu. Sice by mě nikde nepostrádali, kdybych se tu zdržela, ale nechci si zvykat na jeho přítomnost. To mi jde až neobyčejně rychle.
"To mě mrzí, těšil jsem se na tebe…" Dlouhý pohled do očí, při němž se musím křečovitě přidržovat okrajů kašny abych do ní nespadla.
"Vlastně… to tak důležitý nebylo," uvědomím si. Vítězně se usměje. "Ovšem podle toho, co chceš," vzpamatuji se. Nikdy nezvítězí.
"Fajn, pojďme k věci. Asi tušíš, že jediný důvod nebyl ten, že… jsem tě chtěl vidět. Teda ne, že by nebyl důležitým aspektem toho, proč jsem tě sem pozval i toho, co s tebou míním probrat," sází mi pomalu slovo po slovu v jednu šílenou hádanku; jako by s každým slovem utahoval smyčku okolo mého krku. Přisune se několik centimetrů a dle starého bolavého zvyku mi položí ruku kolem pasu. Zachvěju se a chystám se ji setřást, jako by mi s položenou dlaní vypálil do těla díru; a oheň pořád hoří. S pohledem do očí ten plamen postupně přestává rozežírat a spíš jako by příjemně hřál. I když si připadám zhypnotizovaná a bez vlastní vůle, zaplaví mě univerzální štěstí, dostavující se vždycky s jeho blízkostí. "A my dva se umíme dohodnout, nemyslíš?" naváže, jako by se nic nedělo.
"Ovšem. Pokud je po tvém," podotknu kousavě.
"Paráda. Vidíš, rozumíme si. Vůbec jsme se nemuseli rozcházet. Popravdě, trochu mě to mrzelo, ale ty sis s tím evidentně hlavu moc nedělala, co? Když sis hned našla náhradu… Víš, promiň, že se ti do toho motám, ale asi byste s tím potřebovali pomoct. Máte to trochu složitý, nemyslíš?" soudí a zatímco já se bezmocně snažím vykroutit z jeho ovinutých paží, on se povýšeně usmívá.
"Po tom ti nic není a jestli chceš řešit tohle, tam promiň, spěchám," setřu ho. Aspoň si to myslím. Doopravdy se ukáže že je to on, kdo má nakonec navrch. Jako vždycky.
"Jen zůstaň. Je to v tvém zájmu, to přece víš, ne? Žádný potíže mít nemusíš. Koukni, možná ti to dokonce usnadním. Z vlastní zkušenosti vím, jak se některý věci těžko říkaj. Myslím tím takový, co by někoho, koho máš ráda, nemusely zrovna potěšit. Třeba Míšu…" nastiňuje mi katastrofálnost celé situace. Chvíli si to dávám všechno dohromady. Má štěstí, že zachytí moji ruku, automaticky vystřelenou k jeho tváří včas.
"Po tomhle ti nic není! Teď mě okamžitě pusť a dej mi s tímhle nesmyslem pokoj a jsem ochotná na tohle trapný divadlo zapomenout!" zaječím vztekle a tělem mi zmítá bezmoc. Pochopitelně mě nepustí a na svém nesmyslném nápadu si zatvrzele stojí.
"Já tě sem nezval, abys na něco zapomínala. Naopak, připomeň si všechno. Nebylo to fajn?" provokuje. Nemám v úmyslu si cokoli připomínat. Vzpomínky bolí. Ale co on o tom ví? "Nemusíš odpovídat, já to z tebe páčit nebudu. Navíc odpověď vím. Však to může zas bejt fajn, ne? Můžeme pokračovat tam, kde jsme skončili minule. Pro mě se nic nezměnilo. A ten tvůj frajer ti do toho taky nebude moct kecat když sám moc čistý svědomí nemá. Chudák Míša. Já jí to říkat nechci."
"No ty ses úplně zbláznil! Jak si to představuješ? Cokoli co bys Míše nakecal by byl nesmysl! Sice ti do toho nic není, ale když už jsme u toho, na tý včerejší schůzce, podle níž soudíš, že je situace takováhle, jsme se naopak rozešli. Takže Míša…" předpokládám, že tohle změní situaci.
"Takže Míša už možná není podváděná, ale rozhodně byla a nevěděla o tom," doplní mě.
"Já se s ním rozešla a tím to pro mě skončilo."
"Pro mě ale ne," vysměje se mi.
"Předpokládám, že ti nejde o její informovanost," usoudím.
"Správně. Jde mi o tebe, jako celou dobu," potvrdí mi. Důraz na tebe mi potvrdí domněnku. Pokračovat tam, kde jsme skončili minule… "No, vidím, že jsi pochopila. Uvidíme se na svatbě. Nebo dřív. Záleží na tobě. Neoddaluj to," požádá mě, seskočí z kašny a jako by nic odejde.

Ačkoli jsem jeho přítomnost přežila, sdělení, díky němuž mě sem táhl mě s definitivní platností uzemní. Jednoduše slítnu do kašny. Teprve ledová voda, do níž spadnu pomalu po hlavě mě vzpamatuje. No, vypadá to, že mám kromě pořádného průšvihu ještě naražená záda. Zkontroluji dýchání. V pořádku, koneckonců, nebýt, už dávno se dusím a nedumám tu nad nesmrtelností chrousta. S vědomím, že musím co nejrychleji upalovat domů abych nakonec nebyla nemocná se seberu a aspoň do chvíle, kdy se obléknu do teplého a zalezu s čajem pod peřinu si zakážu myslet na cokoli jiného. Hlavně na určité věci, byť jsou teď akutní víc než kdy jindy.
Když všechno zmíněné provedu, vytáhnu notebook. Na starosti je vždycky dost času. Ačkoli na tyhle mám čas jen do svatby. Navíc ne té mojí. Takže… přesně týden. Tolik tedy zbývá mé nevinnosti? Paráda. Ten zmetek moc dobře ví, že jinou možnost nemám, pokud nechci přijít o kamarádku, poslední osobu, co mi zbyla.
Pokud tu ale ještě není jedna možnost… S nadějí se napojuji na skype a zaříkávám kamarádku, aby byla online. Pane jo, já musím fakt nějaký magický schopnosti… Důležitá a nejdůležitější osoba je připojená - další připojené, byť rovněž důležité ignoruji; ten pitomec je poslední, s kým se teď chci bavit - a mě ke zkoušce štěstí nic nechybí.
A: čauki :-) Mám co dělat, abych úsměv vykouzlila byť jen pomocí klávesnice a klepu se, jestli už jí něco neřekl. Ba ne, zbytečně vyšiluji, teprve se vrátil domů… Přesto jsem dost na trní, než se mi dostane uklidňující odpovědi.
M: Čauki, hele moc dlouho tu nebudu, matka vypadla z baráku a zapomněla zajistit barák před zakázanými radostmi xD
A: to naštve, co? Notabene když ses na tom podílela ještě míň než já :-( ven tě pustí?
M: teď bych asi mohla, ale nechce se mi, chatuju s Tomíkem… :-)
A: a za tejden ven budeš moct? Seš srab, Andy! Nechávat se v bludu a radši převézt řeč jinam… Koneckonců, tohle mě taky zajímá, omlouvám se rychle. Bez Míši bych nešla už vůbec.
M: proč zrovna za tejden? Asi mohla ale nic neslibuju…
A: tedy děvče, ty máš děravou paměť! Jdeme přece na tu svatbu, ne?? ;-)
M: děravou paměť máš spíš ty. Nebo myslíš, že tě Patrik pozve, když ste se rozešli?
A: no vidíš, a pozval :P i když by možná byl lepší opak…
M: myslíš, že bude tak těžký ho vidět?? :-(
A: no… zejména po tom dnešku… Proboha, co to tu melu! Ještě jí to vykecám! Můj plán byl jiný.
M: no jo, strasti nešťastně zamilovaných… sorry ale nemam teď čas, Tomík za chvíli bude volat, tak ať se mu můžu věnovat aspoň přes internet :-) Hodí mi nevědomky záchranné lano a zároveň způsob, jak nenápadně navázat k jádru věci.
A: když už jsme u těch nešťastných lásek tak vy to taky zrovna ideální nemáte… nechci ti do toho kecat, ale má to vůbec cenu? Myslím jako vztah na dálku :/
M: no jo, taky mě to zrovna nenadchlo, ale já Tomášovi věřím a pro sebe si taky nedovedu představit nikoho lepšího… asi sem se holt zamilovala no… :-) zrovna včera mi večer volal, že se mu po mě stýská… hele měj se, přežij to a snad se uvidíme na svatbě ;-) v nejlepším na tý Vanessině a pokud to nepůjde tak na tý mý už snad jo… :-D jdu, papa :*
Paralyzovaně sleduji, jak její ikonka zneviditelní. Tohle jsem projela. Úplně maximálně. A trvá mi pěkně dlouho, než si to vůbec ujasním.
Tak zaprvé, Míša se mnou nepůjde na jinou školu. Skutečnost ještě včera úplně zničující.
Ovšem nic proti skutečnosti mnohem podstatnější: Míša je zamilovaná. Nečekané, neznámé a v téhle situaci i nepříjemné. Přála bych jí to, kdyby… To, že je na rozdíl ode mě (opět) šťastná (i přes potíže doma) považuji za normální. To, že se opět zamilovala do debila, také není nic nového. Včera mi večer volal, že se mu po mě stýská… Včera večer, když jsem se s ním rozešla já. Včera večer, kdy byl definitivně zpečetěn můj zdánlivě problémový život. Včera večer, kdy se mi největším problémem zdálo vyhození z nenáviděného internátu a hledání nové školy. Nejhorší na tom všem je, že mi nevědomky ukradla poslední zbloudilý střípek naděje. Že by jí na něm mohlo nezáležet. Že by jí tudíž nevadily Patrikovy řeči ani kdyby jim uvěřila. Že by se přes to možná dokázala přenést, ačkoli hodně složitě.
Z čehož vyplývá to nejdůležitější - Navzdory všem svým siláckým řečím, že přesně tohle se nikdy nestane, jsem vydána na milost a nemilost frajera, který moc dobře ví, co dělá. Co dělá a co chce. A momentálně chce mně.
Teprve vědomí, že nemám jinou možnost mě přimělo začít o tom vážně uvažovat. O možnosti nepravděpodobného ale lákavého návratu ke své staré dávné lásce, pochopitelně ne za takhle ponižujících okolností jsem uvažovala nesčíslněkrát. Ale tohle?! Parodie na moje představy a touhy, ponížení nejvyšší míry. O tohle mu šlo. Ponížit mě a dokázat nám oběma, že pokaždé bude po jeho. A že ho žádná holka nemá šanci změnit, ačkoli se před ní předvádí v nejlepším světle. Nevím, proč mu záleží zrovna na mě, když může mít jakoukoli jinou. První důvod, reprezentaci naivity, zamítnu. Musí mu jít jen o princip. Že by zrovna jeho sebevědomí, dosahující výšek Eiffelovky sesypal jediný neúspěch se mi věřit nechce. I kdyby se sesunulo na úroveň Petřínské rozhledny, pořád by z něj dělalo neúnosně namyšleného frajera.
Láska je slepá, ale vášni je to v podstatě také všechno fuk. Přesně citát, jímž by se náš vztah dal vystihnout. Aspoň můj k němu. Nechala jsem se zmítat čímsi neznámým, což mohlo být to první nebo klidně to druhé, ale i obojí. Ale ať už to bylo kterékoli z toho, pořádně mi to proházelo myšlenky. Jak bych mohla o něčem takovémhle jen na vteřinu uvažovat ještě… o prázdninách? Neodolám a obléknu si své šaty na svatbu. Prostuduji odraz zrcadla do detailů a dojdu k závěru, že i sebekritičtějším zrakem bych musela dojít ke stejnému výsledku - sluší mi. O to vztekleji třísknu dveřmi od šatníku a rukou smetu věci na stolku.
"Co to tam provádíš?!" zaječí máma z opačné strany bytu, tuším že koupelny, vyrušená zvukem padajících věcí na podlahu.
Vztekle se pro věci sehnu abych je sebrala než se přijde o mém počínání přesvědčit na vlastní oči, na moje obvyklé "nic" nevypadala zrovna přesvědčeně. Fotka, jedna ze shozených věcí mě na chvíli vyruší od neobvyklé píle. My s Míšou. Tedy dvě copaté holčičky, já tehdy pochopitelně ještě čistá blondýnka, aby ne, v sedmi letech. I Míšiny vlasy nebyly tak sytě mahagonové, spíš měly červené odlesky. Čerstvé prvňačky, aktovky na zádech. Zmocní se mě nostalgie, ale ne ze vzpomínek na minulost, ale ze vzpomínek na Míšu. Opravdu nemám žádné v nichž by nefigurovala hnědovlasá holčička. Jako by nás pojilo neviditelné pouto. Moje první kamarádka ve školce, vlastně ještě před školkou, zásluhou našich matek, pochopitelně. V několika minutách si promítnu všechny vzpomínky, jež na ni mám a dostanu se od osmi let a první poznámky v žákovské k těžším průšvihům, také její zásluhou, společnému bydlení na škole v přírodě až po rozlučku s devítkou, která mi připadá tak vzdálená, že ji směle přičítám minulosti, vybavují se mi také pocity, třeba jak nám bylo blbě, když jsme zkoušely kouřit, jak jsme si byly jisté naplánovanou typickou budoucností, v níž budeme sousedky a setkávat se jako mámy od dětí společně na pískovišti a kamarádit dál a nakonec si sehnat společný pokoj v domově důchodců…
A tohle všechno může v jediné minutě skončit. Což mi připomene, že jsem to nebyla já, kdo dal na stůl tu fotku. Vzpomínám, kdy jsem ji naposledy viděla. Ostatně, to není tak důležité. Napadá mě jediná osoba, která mi ji sem mohla dát. Které by záleželo na tom, abych ji viděla a vyvolala ve mně přesně takovéhle pocity.
Zoufale si přeji vyznat se ve světě intrik, her na city a přátelství, her na lásku, lehko vyslovitelných nepravých slibů, dokonalých plánů a neproniknutelných alibi. Najít něco, čím bych mohla ohrozit já jeho. Být ve správné chvíli na správném místě a obrátit projednou role.
Snažím se luštit z ničeho, chytat se každé představy, abych znovu zažehla jiskřičku naděje. Připomíná mi to tápání lovců mamutů. Jak mám z kusu hlíny vzkřísit oheň? Nemám nic. A už ani naději ve vítězství.
Zákonitě by tedy mělo přicházet smíření. Pěkně pozvolna, postupně ukazovat kladné aspekty a oprostit mě od vzdoru něčemu, co se zdá nezvratitelným. Jako ve spoustě jiných případů se ale nehodlám ztotožňovat s vůli osudu a dál se toužím zvednout a vyrazit proti větrným mlýnům...
A místo kladných aspektů se mi vybavují bolavé vzpomínky. Jsou snad jediným kladem? Že se mi na pár minut vrátí opojnost pocitu, že je můj a já jsem jeho, byť v téhle formě? Stojí těch pár minut štěstí za spoustu dalších dnů a nocí v apatii?
Ovšem když si zrekapituluji své reálné možnosti, usoudím, že je to ta lepší varianta. V té druhé bych pouze ztratila bez nároku na vlastní, byť chvilkovou radost.
Znamená to, že jsem si již vybrala? Bylo to jako volit mezi rychlým a pomalým způsobem smrti. Konec bude v obou stejný, ale trápení mezi tím nebude tak hrozné.
...
 


Komentáře

1 Andie Andie | Web | 27. prosince 2013 v 8:10 | Reagovat

jéé! :) odpoledne hned začínám číst :)
jinak já o tomto tématu také nerada mluvím a píšu, ale nevěděla jsem, jak jinak vysvětlit to, že jsem byla na pohotovosti, tak takhle zkráceně vysvětlené se to ještě dalo :D a cpát se sladkým už mi to poslední dny bohužel moc nebrání, láduju se tím stejně :D
jinak manžel Nelly se jmenuje Demacio "Demo" Castellon :D nic vtipného na tom vážně není, jak říkám, ta cibule musela být nějaká přiotrávená asi :D

2 Kubi Kubi | Web | 27. prosince 2013 v 10:02 | Reagovat

Jo.. čaj je skvělý:) Magic moment, ne?:) Ten znám taky xD Páni:O To je dost skvělé! Já chci další díl xD

3 Nia Nia | Web | 27. prosince 2013 v 10:15 | Reagovat

Ježiškote až když to čtu tady v komentářích koukám že to je povídka:O
Uplně mě to 'Andy' zmátlo
píšeš krásně, uplně mě to chytlo:3:)
Chvíli jsem si myslela že Andy je bi, že chodí s tou Míšou.. :D ale potom chatu už mi to došlo nejlepší kamarádka že? :3 :)

4 Zoey* Zoey* | Web | 27. prosince 2013 v 10:27 | Reagovat

Gratuluji :) a ted doufej, že je to vážně ta změna :D Tak oblečneí pod stromem je vždy vybrané mnou :D pokud nepočítám ponožky :D tak to není hřích ;) my máme příbuzné tak 20km v okolí :D
Krásné :) chci další díly :* jak jsi toho dlouho psala ? :) nejvíc mě dostaly ty části: Sluší mi to a Trefím se vždy ;)

5 www.lucy-dreamer.blogspot.cz www.lucy-dreamer.blogspot.cz | Web | 27. prosince 2013 v 10:32 | Reagovat

mOC HEZKÉ !!

6 Werii Boom Werii Boom | Web | 27. prosince 2013 v 11:05 | Reagovat

aj ked píšem važne neskoro ale šťastne a vesele .. a hlavne uží si poriadne novy rok 2014 :))

7 cincina cincina | Web | 27. prosince 2013 v 11:53 | Reagovat

Láska na dálku... nevím, jestli na to věřím. Jednou jsem jí zažila a měla jsem z toho zklamání:) Ale kámošce to zase vychází.
Ale takové to vyhrožování se mi vůbec nelíbí...

8 Theresa Theresa | Web | 27. prosince 2013 v 14:09 | Reagovat

NO KONEČNĚ! :-D Já věděla že se to jednou stane.. panečku to jsem si zas početla :3. CHCEME DALŠÍ DÍL! Dan má v hlavě asi pořádný bordel..neukončený (ukončený) rozchod s holkou kterou zjevně pořád chce? K tomu je zasnoubený s druhou? Tady poteče krev velebnosti.
Sakra teď jenom doufám že jsem to dobře přečetla a nedopustila se nějaké dějové chyby. No snad to mám dobře..

9 Adele • hers.blog.cz Adele • hers.blog.cz | E-mail | Web | 27. prosince 2013 v 15:52 | Reagovat

ANO!!!! Díky, díky, díky. Doufala jsem, že sem něco dáš! :) Takže, píšeš úžasně. Právě tohle obdivuju - že tam máš docela minimální děj a přitom jsi to tak protáhla, aniž by se čtenář nudil... To já právě nedokážu. Ale mám otázečku - jak stará je Andy?

Pochopila jsem snad správně, že Andy chodila s přítelem Míši a pak měla výčitky, takže se s ním rozešla a nějaký debil, taky bývalý přítel Andy teď Andy chce vydírat, žejo? To je úžasný... líbí se mi, že je to takový spletitý děj, plný odboček ke kterým se zase vracíš. Opravdu se mi líbí i ty volené slovní obraty a přemýšlení, troška melancholie, při těch vzpomínkách na přátelství... Doufám, že sem dáš pokračování. Jsi opravdu dobrá. :) ;*

10 Adele • hers.blog.cz Adele • hers.blog.cz | E-mail | Web | 27. prosince 2013 v 16:56 | Reagovat

Ona si ho vezme? :D A budou spolu mít dítě, hádám :DD Je fakt, že během osmi dílů ty postavy musí trochu dospět, což mi připadá úžasný - zvlášť pokud to člověk dokáže do té knihy zakomponovat nenásilnou formou. :)

Mě se moc do zveřejňování ukázky nechce, ale možná že něco přibude. Určitě chápeš, že je těžké vybrat část, z které  lidi alespoň trochu pochopí o co jde ;)

11 Zoey* Zoey* | Web | 27. prosince 2013 v 17:17 | Reagovat

Opravdu luxusní :) nezklamala jsi :)

12 Denisa Vargová (16 let) Denisa Vargová (16 let) | Web | 27. prosince 2013 v 19:19 | Reagovat

Máš to vážně perfektní :) jsem na tvém blogu prvně a i když jsem četla jen tento díl, tak dokáže vtáhnout do děje :) Andy působí tak nějak všelijak, ale je boží :) předpokládám, že tě někdo nutil, ať ten článek zveřejníš, když si čtenáře nazvala vyděračema :D ? moc hezky píšeš, dokážeš do toho dát všechno a tak :) tebe asi hodně baví psaní že? uvažovalas někdy o spisovatelce? :) má to totiž fakt nádherné :)

13 M. M. | Web | 27. prosince 2013 v 20:10 | Reagovat

Nějak jsem nepochopila jestli je tohle ta tvoje knížka nebo si pro nás napsala něco nového :D At tak nebo tak.Je to super,fakt dobře píšeš :) čtenáře to nenudí :)Jednou z tebe bude velká spisovatelka :)

14 D. D. | Web | 27. prosince 2013 v 21:49 | Reagovat

Není to tak, že bych svou váhu vůbec neřešila :D, vím o tom, že mi narostlo břicho :/, ale nechci se zhrozit a vyhodit váhu z okna :D, tak proto na ni nelezu :D!
Tobě seminárku píše maminka? :D Tiše závidím :(, a to mám psát ještě jednu v němčině :D, umřu :D.. Ještě jsem nezačla s ničím do školy :D

15 Autumn Autumn | Web | 27. prosince 2013 v 22:06 | Reagovat

No tak tohle vypadá zajímavě! Podle téhle ukázky bych si asi v knihkupectví dala říct :3 máš prostě talent :)
Mimochodem, třetí díl Divirgence je, bohužel ne v češtině, ale co jsem slyšela, je částečně vyprávěnej z Tobiasova pohledu, takže se nehorázně těším :3

16 Zoey* Zoey* | Web | 27. prosince 2013 v 22:07 | Reagovat

To byla spíš náhoda :D a sleva to nebyla :D alei tak nákup za 99kč a za 25kč- no bad :D

17 D. D. | Web | 27. prosince 2013 v 22:15 | Reagovat

Taky si tu němčinu pěkně vyčítám :D, já totiž měla (původně pro mě geniální) nápad, že budu studovat dvojobor.. Něco + jazyk :D a ano je to němčina! :D

18 cincina cincina | Web | 27. prosince 2013 v 22:22 | Reagovat

Tak s tím souhlasím:)

19 Kubi Kubi | Web | 27. prosince 2013 v 23:05 | Reagovat

Aháá:) Ale je to skvělé, moc!:) Není zač:-*

20 Erika Erika | Web | 27. prosince 2013 v 23:08 | Reagovat

to som rada že sa ti môj blog páči, dávam si na tom dosť záležať aby tam každý našiel kúsok zo seba :) ohladom tej pasty som ešte nič nepočula :D ale pojdem pohladať po webe a aj vyskúšam nech mám na to vlastný názor :))) ale každopádne ale máš na bielenie nechtov vecičky ak budeš chcieť zmienim sa o tom v recenziach bo v šupličku niečo takíé mám len som bola ešte lenivá to otestovať :D

21 s. s. | Web | 27. prosince 2013 v 23:47 | Reagovat

O laláá.. Pěkné. Dokonce moc pěkné. Mám pocit, jako když čtu regulérní knížku. Takovou, kde spisovatelka ví a přemýšlí nad tím, co a o čem píše. Chtělo by to další díl :D

22 D. D. | Web | 28. prosince 2013 v 0:00 | Reagovat

Děkuji :), no protože mi přišlo, že anglicky neumím.. :D Německy taky ne :D

23 Erika Erika | Web | 28. prosince 2013 v 0:01 | Reagovat

nooo niektore verci čerpam z internetu ale aj z nejakých knih alebo školení o zdravej výžive a pod. ja saom taká multifunčkná :D

24 wildbabe wildbabe | Web | 28. prosince 2013 v 10:54 | Reagovat

Neuvažuješ o tom že to vydáš celé? :D..
Je to luxusní! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama